Masakr v Parošli
Masakr v Parošli je označení pro zločin spáchaný Ukrajinskou povstaleckou armádou pod velením Hryhorije Perehiňaka "Dowbeszki-Korobki." (podle Wladyslawa Filara velel Korziuk Fedir vulgo Bark[1]). Masakr proti polskému obyvatelstvu v obci Parošla Antonówka, okresu Sarny ve Volyni, partyzáni UPA (OUN) provedli 9.2.1943. Počet obětí se odhaduje mezi 149[2] až 173[3] zavražděnými osobami, jež byly polské národnosti.
Tento zločin byl první masovou vraždou UPA a je považován za počátek genocidy na Volyni.[4]
Před masakrem[editovat | editovat zdroj]
Polská Parošla se skládala z 26 hospodářství, v nichž žilo asi 130 lidí. Od prosince 1942 hlídky UPA o síle několika mužů, někdy v přestrojení za sovětské partyzány, opakovaně prošly touto oblastí.
Několik dní před útokem na polskou kolonii Parošla jednotkou „Dovbešky-Korobky“ (první jednotka UPA podléhající OUN (Banderovi)[5]), napadla německou základnu ve Volodymyru. Tam bojovala s pomocným policejními jednotkami složenými z kozáků. Zabit byl jeden Němec a tři kozáci, a šest jich bylo zajato. Na cestě do lesa v Parošli oddíl narazil na skupinu obyvatel (polské národnosti) z Wydyměře, těžících dřevo. Všichni byli zabiti.
Masakr[editovat | editovat zdroj]
Obyvatelé Parošli nečekali nadcházející útok. Jednotka většinou vyzbrojena noži a sekerami snadno vešla do vesnice prohlašujíce, že jsou sovětští partyzáni, a rozestavěla stráže poblíž polských statků. Členové UPA vešli do domů a požadovali večeři. V domě rodiny Kołodyňských vyslýchali a zavraždili šest zajatých kozáků. Příslušníci UPA pak obklíčili vesnici a zastavili každého, kdo chtěl odejít. Po jídle údajní partyzáni prohlásili, že Parošla bude brzy napadena nacisty, a musí chránit vesnici před její pomstou za pomoc partyzánům. Požadovali, aby si všichni Poláci lehli na zem a nechali svázat. To mělo dokázat, že byli donuceni podporovat partyzány a zachránit je před německými odvetnými akcemi. Obyvatelé obce s tím souhlasili, nebo byli donuceni. Partyzáni ale mluvili ukrajinsky, ne rusky, což zvýšilo podezření některých Poláků.
Svázané a bezbranné obyvatele vesnice útočníci zavraždili noži a sekerami. Usmrtili asi 149-173 osob, včetně žen, dětí a kojenců. Zvlášť zavrženíhodným způsobem zabili místního velitele střeleckého sdružení Walentina Sawického.[6] Podařilo se zachránit pouze dvanácti Polákům,[7] (podle jiných zdrojů osmi) [8] většinou dětem. Některé z nich zůstaly po celý zbytek svého života postižené. Majetek zavražděných byl vypleněn a odvezen na saních.
Oběti byly pohřbeny do společného hrobu. Obec Parošla přestala existovat. Útok přežila šestičlenná židovská rodina, která se schovávala ve sklepě Klementa Horoszkiewicze, a která nebyla vrahy objevena.
Siemaszko udává, že se na zločinu podíleli Ukrajinci žijící v okolních vesnicích, jenž dobře znali zavražděné, a útočníci popsala jako „bulbovce“ (jednotky OUN Tarase Borovce, (nazývaný Taras Bulba).[9] Ten však podle jiných zdrojů odmítal masakry Poláků.
Po masakru[editovat | editovat zdroj]
Poté, co oddíl Perehijniaka opustil vypálenou vesnici Parošla, zavraždil 15 Poláků v Toptach a plánoval také útok na Wydymeř. Nakonec k útoku nedošlo, protože se na místo setkání nedostavila jednotka známá u Ukrajinců pod názvem Mizowiec, a „Dovbeška-Korobka“ nechtěl riskovat, že udeří na vesnici s příliš slabými jednotkami. Proto byla část jednotky rozpuštěna a zbytek se utábořil v lese.
Zprávy o zločinu v Parošli se rozšířily další den, když do vesnice přijel z Wydyměře hospodář na setkání s jedním ze zavražděných, jak se později ukázalo Hilarym Boberem, a do Wydymeru dorazila Maria Bułgajewska, vážně zraněná v Parošli. Do vypálené vesnice začali přicházet i další Poláci z této oblasti. Odváželi zraněné do nemocnice ve Volodymyru a jeli požádat o ochranu Němce z obce Antonówka. Pod jejich ostrahou pohřbili zavražděné a pořídili fotografie obětí.
Památka zavražděných[editovat | editovat zdroj]
Již v roce 1943 byl postaven první kříž na památku mrtvých, který již neexistuje. V lese, na místě bývalé kolonie, vztyčil Ukrajinec Anton Kovalčuk pamětní kříž s informací, že masakr provedli ukrajinští nacionalisté.[10] Nyní je velmi zanedbaný a dosáhnout ho je obtížné.[11]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zbrodnia w Parośli I na polské Wikipedii.
- ↑ Władysław Filar, Wydarzenia wołyńskie 1939-1944, str. 141
- ↑ Wołyńskie inferno[nedostupný zdroj]
- ↑ M. Śladewska, <<Tragedia wołyńska>> zamiast ludobójstwa. www.przeglad-tygodnik.pl [online]. [cit. 2015-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-18.
- ↑ G. Motyka, Ukraińska partyzantka 1942-1960, Rytm, Warszawa 2006, s.187
- ↑ G. Motyka, op.cit., s.187
- ↑ SIEMASZKO, Władysław; Ewa. Ludobójstwo dokonane przez nacjonalistów ukraińskich na ludności polskiej Wołynia : 1939–1945. Warszawa: von borowiecky, 2000. ISBN 8387689343. S. 739. (polsky)
- ↑ G. Motyka, op.cit., s.190
- ↑ Parośla na wolyn.ovh.org. wolyn.ovh.org [online]. [cit. 2015-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-21.
- ↑ SIEMASZKO, Władysław. Ludobójstwo dokonane przez nacjonalistów ukraińskich na ludności polskiej Wołynia: 1939–1945. Warszawa: von borowiecky, 2000. ISBN 8387689343. S. 738–739 a 741. (polsky)
- ↑ Z. Korona, O pamięci trwalszej, niż ból i krzyże
- ↑ G. Motyka, Zapomnijcie o Giedroyciu
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MOTYKA, Grzegorz. Ukraińska partyzantka 1942–1960 : działalność Organizacji Ukraińskich Nacjonalistów i Ukraińskiej Powstańczej Armii. Warszawa: Instytut Studiów Politycznych PAN : Oficyna Wydawnicza Rytm, 2006. ISBN 8388490583. (polsky)
- SIEMASZKO, Władysław. Ludobójstwo dokonane przez nacjonalistów ukraińskich na ludności polskiej Wołynia : 1939–1945. Warszawa: von borowiecky, 2000. ISBN 8387689343. (polsky)