Masakr v Babím Jaru
Masakr v Babím Jaru bývá nazývána akce německých jednotek Einsatzgruppen, které na místě poblíž Kyjeva postřílely koncem září 1941 přes 33 tisíc Židů a v průběhu Velké vlastenecké války několik desítek tisíc dalších občanů tehdejšího SSSR. Za podpory tehdejších polovojenských ukrajinských oddílů.
Rokle Babyn Jar[editovat | editovat zdroj]
Až do roku 1961 byl Babyn Jar (Бабин Яр, rusky Бабий Яр – Babij Jar) jednou z největších roklin v blízkosti Kyjeva. Délka rokle dosahovala asi 2,5 km a její hloubka asi 50 m. V jejím středu tekl potok. Babyn Jar je v historických kronikách zmíněn poprvé v roce 1401 v souvislosti s prodejem tohoto pozemku (od staré ženy – rusky baby) dominikánskému klášteru. V průběhu staletí sloužila roklina k různým účelům, včetně vojenských táborů a nejméně dvou hřbitovů – jednoho pravoslavného a druhého židovského, který byl zrušen v roce 1937.[1]
Masakr Židů[editovat | editovat zdroj]
V měsíci září 1941 po dobytí Kyjeva německými vojsky byla dána ve známost tato vyhláška: „Židé žijící v Kyjevě a jeho okolí se dostaví 29. září 1941 v 8 hodin ráno na roh ulic Melnikovy a Dokterivské (u hřbitovů). S sebou si vezmou osobní doklady, cennosti, peníze, teplé oblečení, spodní prádlo atd. Všichni Židé, kteří neuposlechnou toto nařízení a budou přistiženi kdekoli jinde, budou zastřeleni. Všichni civilisté, kteří vniknou do budov evakuovaných Židů a odcizí jejich majetek, budou zastřeleni.“ Byl to začátek předem připravené akce, kterou naplánoval vrchní velitel SS a policie na Ukrajině Obergruppenführer Friedrich Jeckeln za přítomnosti Kurta Eberharda, velitele Kyjeva.
Židé byli následně 29. září 1941 odvedeni ze shromažďovacích míst Sonderkomandem 4a, jemuž velel Standartenführer Paul Blobel, do rokle Babí Jar, vzdálené 3 km od Kyjeva. Akce se účastnily i dva oddíly policejního praporu a ukrajinská milice - dobrovolníci z kyjevské a bukovinské kureně (v r. 1995 v Černovcích postaven památník "Hrdinům bukovinské kureně"[2]). Židé byli na místě rozděleni do skupin, byly jim odebrány cenné věci a osobní dokumenty a bylo jim nařízeno vysvléci se do naha. Poté sestoupili do rokle, kde si je převzala Schutzpolizei. Muži, ženy i děti byli nuceni lehnout si obličejem k zemi a byli stříleni zezadu. Ti Židé, kteří přicházeli později, si museli lehnout na mrtvoly a očekávat smrtelnou ránu. Hrůzná jatka trvala 2 dny, 29. a 30. září 1941. Podle zprávy, která byla odeslána do Berlína, bylo zavražděno 33 771 Židů.[3]
Další masakry[editovat | editovat zdroj]
Akce z konce září 1941, která se s ohledem na dobu provedení stala největší hromadnou vraždou v dějinách lidstva, nebyla tou poslední. V průběhu nacistické okupace sloužila rokle Babí Jar k dalším hromadným vraždám, i když menšího rozsahu. Na místě byly zavražděny další desetitisíce Židů, Romů, Ukrajinců a Rusů. Byli zde vražděni též váleční zajatci a partyzáni.
Pomník[editovat | editovat zdroj]
Na masakr v Babím Jaru se mělo po válce paradoxně zapomenout [4], a to kvůli Stalinově antisemitské politice 50. let [zdroj?]. Situace se změnila na přelomu 50. a 60. let, kdy místo navštívil známý sovětský básník Jevgenij Jevtušenko, který svou básní k tomuto místu rozpoutal diskusi. Roku 1962 složil na základě této básně svou světoznámou 13. symfonii Dmitrij Šostakovič (op. 113, „Babi Jar“).[5] Roku 1965 byla vyhlášena anonymní soutěž na památník všem obětem masakru v Babím Jaru, který byl po různých peripetiích odhalen roku 1976.[4] Za hranicemi SSSR se setkal s ostrou kritikou, protože nedostatečně upomíná na skutečnost, že většina obětí byli Židé. 29. září roku 1991 byl vybudován židovský památník Menora v parku Babij jar u stanice metra Dorohožyči, v následujících letech byly odhaleny i památníky další (kříž na památku zavražděných pravoslavných kněží, další na památku Romů či Ukrajinců).
Ruské ostřelování v roce 2022[editovat | editovat zdroj]
Během ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 byl památník 1. března 2022 údajně poškozen ruskými raketami. [6][7] Při útoku byly zničeny objekty související s přilehnou televizní věží.[8] Na místě památníku se však nenašly žádné stopy útoku.[8]
Inspirovaná díla[editovat | editovat zdroj]
- KUZNĚCOV, Anatolij. V rokli čeká smrt (Babij Jar) dokumentární román. 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1968. 288 s. (Edice Lidová knihovna sv.8). 26-038-68.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Petersonová J. : ITERATIONS OF BABI YAR. Journal Of Ecumenical Studies [serial online]. Fall2011 2011;46(4):585-598. Dostupné na: Humanities International Complete, Ipswich, MA.
- ↑ Пам'ятник Героям Буковинського куреня - Черновцы. wikimapia.org [online]. [cit. 2024-01-16]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Yitzak Arad, Shmuel Krakowski, Shmuel Spector: The Einsatzgruppen Reports. New York: Holocaust Library 1989, s. 168. >Hlášení na internetu v ang. Archivováno 7. 12. 2006 na Wayback Machine.
- ↑ a b Masakr v Babím Jaru šokuje svým rozměrem a brutalitou. ČT24. Dostupné online [cit. 2018-07-22].
- ↑ VOLKOV, Solomon. Svědectví-Paměti Dmitrije Šostakoviče. Praha: Akademie múzických umění, 2006. ISBN 80-7331-057-0. S. 233.
- ↑ Russischer Raketenangriff: Schoa-Gedenkstätte Babyn Jar beschädigt, Jüdische Allgemeine, 1. März 2022
- ↑ RUSSIAN FORCES STRIKE BABYN YAR HOLOCAUST MEMORIAL SITE
- ↑ a b BEN-YISHAI, Ron. Babi Yar memorial said to be undamaged by Russian missile strike. Ynetnews [online]. 2022-03-02 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Masakr v Babím Jaru na Wikimedia Commons - Babij Jar na holocaust.cz
