Martin V.
Jeho Svatost Martin V. | |
---|---|
206. papež | |
Církev | římskokatolická |
Zvolení | 11. listopadu 1417 |
Uveden do úřadu | 21. listopadu 1417 (intronizace) |
Pontifikát skončil | 20. února 1431 |
Předchůdce | Řehoř XII. |
Nástupce | Evžen IV. |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 13. listopadu 1417 |
Biskupské svěcení | 14. listopadu 1417 světitel Jean-Allarmet de Brogny |
Kardinálská kreace | 12. června 1405 |
Osobní údaje | |
Rodné jméno | Odo Colonna |
Datum narození | 1368 |
Místo narození | Genazzano, Papežský stát |
Datum úmrtí | 20. února 1431 (ve věku 62 let) |
Místo úmrtí | Řím, Papežský stát |
Místo pohřbení | Lateránská bazilika |
Alma mater | Univerzita v Perugii |
Seznam papežů nosících jméno Martin multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Martin V., vlastním jménem Odo z Colonny (1368–20. února 1431), byl římský papež, 206. papež katolické církve (1417–1431). Zvolen byl 11. listopadu 1417 na kostnickém koncilu v konkláve složeném z 23 kardinálů a 30 delegátů koncilu. Jeho zvolení prakticky ukončilo Velké papežské schizma.
Život
Pocházel ze staré a urozené římské rodiny Colonnů, studoval v Bologni. Římský papež Inocenc VII. (1404–1406) ho jmenoval kardinálem. Za pontifikátu jeho nástupce Řehoře XII. (1406–1415) byl jedním ze 7 kardinálů, kteří vedli nespokojence proti němu, kteří se odvolali proti papeži k Bohu a kteří svolali pisánský koncil (1409). Tam byl Řehoř XII. sesazen a novým papežem byl zvolen Alexandr V. (1409–1410).
Když byl na kostnickém koncilu Odo z Colonny zvolen papežem Martinem V., zakázal odvolání proti papeži. Také musel získat Řím, který byl tou dobou obsazen Neapolci. To se mu podařilo vyjednáváním i silou zbraní 28. září 1419, kdy slavnostně vjel do města. V roce 1419 povolil benediktinům zrušení společné ložnice – dormitáře, což vedlo obecnému prosazení samostatných klášterních cel.[1]
Ještě jako kardinál byl jmenován jedním z komisařů při procesu s Janem Husem a podílel se na jeho odsouzení. Také později se tvrdě stavěl proti jeho následovníkům – vyhlásil pět křížových výprav proti českým husitům, porážky poslední z nich u Domažlic se ale nedožil.
Roku 1425 vydal dekret na reformu církve, 1431 svolal basilejský koncil, ale jeho zahájení se také nedožil. Zemřel raněn mrtvicí.
Reference
- ↑ VLČEK, Pavel; SOMMER, Petr; FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-17-6. Heslo Cela, s. 711.
Literatura
- KRCHŇÁK, Alois. Čechové na basilejském sněmu. 2.., doplněné vyd. Svitavy: Trinitas, 1997. 299 s. (Křesťanská akademie - Studium, 92). ISBN 80-86036-01-4. S. 255-256. (Stručný životopis)
Papež | ||
---|---|---|
Předchůdce: Řehoř XII. |
1417–1431 Martin V. |
Nástupce: Evžen IV. |