Martin Maryland

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Martin Model 167)
Martin 167 Maryland
Marylandy RAF v severní Africe
Marylandy RAF v severní Africe
Určenílehký bombardovací a průzkumný letoun
VýrobceGlenn L. Martin Company
ŠéfkonstruktérJames S. McDonnell[1]
První let14. března 1939[2]
Zařazeno1940
Vyřazeno1945
Charaktervyřazen ze služby
UživatelFrancieFrancie Francie
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Vlajka Jihoafrické unie Jižní Afrika
Výroba1939-1941
Vyrobeno kusů331[2]
Další vývojMartin Model 187
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin Model 167 byl bojový letoun zkonstruovaný americkou společností Glenn L. Martin, a užívaný v počátečním období druhé světové války letectvy Francie a Spojeného království jako lehký bombardovací a průzkumný. Britským letectvem mu bylo přiděleno bojové jméno Maryland, zatímco ve francouzských ozbrojených silách byl znám pod neoficiální přezdívkou Glenn.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o dvoumotorový celokovový středoplošník s tříčlennou posádkou, vzniklý na základě požadavků Circular Proposal 38-385[1] vypsaných v druhé polovině roku 1937 United States Army Air Corps na lehký bombardovací a útočný letoun, který měl nahradit zastarávající Curtiss A-18 Shrike. Společnost Martin se soutěže účastnila s dvěma návrhy, Modelem 167, který byl USAAC veden pod označením XA-22, a Model 187, USAAC označeným jako XA-23. Ani jeden z projektů firmy Martin nebyl nakonec americkými ozbrojenými silami přijat do výzbroje (vítězem se stal prototyp DB-7 společnosti Douglas), ale o Martin Model 167 v lednu 1939 projevila zájem francouzská nákupní komise, vyslaná v souvislosti s vyostřující se situací v Evropě získat moderní stroje pro Francouzské letectvo.

Francie tak již před vzletem prototypu objednala 115 kusů, mírně se od prototypu (Model 167W) lišících instalací motorů Wright R-1820-9 Cyclone a přístrojového vybavení s metrickými stupnicemi, označených výrobcem jako Model 167F a uživatelem jako Glenn Martin 167 A.3. Zákazníkem začaly být vyrobené stroje přejímány v listopadu 1939, vzhledem k americkým zákonným předpisům, které do té doby blokovaly jejich export do válčící země. Z následující zakázky na dalších 100 kusů již Francie převzala jen 25 letadel předtím než v roce 1940 skončily boje na západní frontě.

Zbytek francouzské zakázky pak převzalo Spojené království, které přejalo 32 kusů vyrobených podle původních francouzských technických specifikací (k přestavbě na britský standard postupně docházelo až v Británii) a následující 43 již vybavené motory Pratt & Whitney R-1830 Twin Wasp, které užíval i prototyp, a přístrojovým vybavením dle britských standardů. Tyto stroje byly označeny výrobcem Model 167B a uživatelem jako Maryland Mk. I. V prosinci 1940 pak následovala zakázka na dalších 149 kusů, vybavených motorem R-1830 S3C4 G s dvoustupňovým kompresorem, označených jako Maryland Mk. II.

Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]

Francie[editovat | editovat zdroj]

Francouzské letectvo nasadilo, počínaje lednem 1940, typ v sestavě celkem čtyř Groupes de bombardement (bombardovacích skupin) na západní frontě, zejména v průběhu bitvy o Francii, během níž bylo 18 strojů ztraceno, a po uzavření francouzsko-německého příměří byly přeživší stroje, evakuované do francouzských zámořských kolonií, nadále užívány leteckými silami věrnými vládě ve Vichy. V jejích službách se zúčastnily bombardování Gibraltaru v odvetu za britský útok na francouzské loďstvo v Mers el Kébir a bojů proti spojeneckým silám obsazujícím Sýrii. Poslední zbylé kusy pak byly bojově nasazeny ještě při obraně proti spojeneckému vylodění v severní Africe v roce 1942.

Typ byl používán také leteckou jednotkou Forces françaises libres Groupe de bombardement „Bretagne“, pokračující v boji na straně Británie.[3]

Britské společenství[editovat | editovat zdroj]

Letadla přejatá britským Royal Air Force byla většinou odeslána přímo do oblasti Středomoří a zde nasazena jako bombardovací, ale i v průzkumné roli jak nad pevninou tak nad Středozemním mořem. Například již v listopadu 1940 z ostrova Malta startující Marylandy 431. průzkumné letky RAF provedly průzkum předcházející útoku na italské loďstvo v Tarantu[4] i pozorování výsledků náletu následujícího dne. Jeden z pilotů operujících s Marylandy z Malty, F/O Adrian Warburton, získal neoficiální status esa, poté co, během průzkumných misí, kulomety v křídle Marylandu, sestřelil nejméně osm strojů protivníka.[5]

Významným uživatelem Marylandů na středomořském bojišti se stalo i Jihoafrické letectvo, které je zde užívalo dokonce ve větším počtu než RAF.

Začátkem roku 1942 začínají být Marylandy na Blízkém východě postupně vyřazovány z bojové služby.

Na britských ostrovech dislokované Marylandy byly od počátku užívány převážně k různým pomocným nebojovým rolím, například vlekání terčů u jednotek Fleet Air Arm, ale osádka jednoho ze strojů průzkumné 771. perutě FAA se zúčastnila pátrání po německé bitevní lodi Bismarck.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Martin Maryland

Specifikace (Maryland Mk. II)[editovat | editovat zdroj]

Martin Model 167 Maryland Mk.I (AR703)

Údaje dle[2]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 3
  • Rozpětí: 18,69 m
  • Délka: 14,22 m
  • Výška: 3,05 m
  • Nosná plocha:
  • Hmotnost prázdného letounu: 4800 kg
  • Vzletová hmotnost: 6940 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × dvouhvězdicový motor Pratt & Whitney R-1830-S3C4 G Twin Wasp
  • Výkon pohonné jednotky: 895 kW (1200 hp)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost:485 km/h
  • Dostup: 9448 m
  • Dolet: 2070 km (až 2896 km bez nesené výzbroje)

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Francouzské stroje nesly kulomety Browning FN (vyráběné v licenci belgickou zbrojovkou Fabrique Nationale) v ráži 7,5 mm.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b JOHNSON, E.R. American Attack Aircraft Since 1926. 1. vyd. Jefferson, NC: McFarland & Company, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-7864-3464-0. Kapitola Martin A-22 Maryland 1939–1940, s. 40-42. (angličtina) 
  2. ↑ a b c SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939–45 Stíhací a bombardovací letadla USA. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 1992. ISBN 80-900-6194-X. Kapitola Martin 167 Maryland, s. 68–70. 
  3. ↑ MARCHAND, Alain. Les avions FAFL [online]. Charles de Gaulle, le site de référence [cit. 2015-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. (francouzština) 
  4. ↑ HUBÁČEK, Miloš. Boj o Středomoří: prvních devět měsíců. Praha: Paseka, 2003. ISBN 80-7185-529-4. Kapitola Swordfishe nad Tarantem, s. 172. 
  5. ↑ HOLLAND, James. Fortress Malta: An Island Under Siege, 1940-1943. New York: Miramax Books, 2003. Dostupné online. ISBN 1-4013-5186-7. Kapitola Hurting Hitler: September-December 1941, s. 193. (angličtina) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Martin 167 Maryland, s. 418 a 419. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Americká vojenská letadla druhé světové války
Stíhací letouny
FR • F2A • F3F • F4F • F4U • F6F • F7F • F8F • P-26 • P-35 • P-36 • P-38 • P-39 • P-40 • P-43 • P-47 • P-51 • P-61 • P-63 • P-66 • P-70 • P-80
Bombardovací, bitevní a torpédové letouny
A-19 • A-20 • A-26 • A-27 • A-28/A-29 • A-30 • A-31/A-35 • A-36 • B-17 • B-18 • B-23 • B-24 • B-25 • B-26 • B-29 • B-32 • B-34 • B-37 • BT • TBD • TBF • SBC • SB2A • SB2C • SB2U • SBD
Průzkumné a spojovací letouny
F-4/F-5 • F-6 • F-7 • F-9 • F-13 • F-15 • L-3 • L-4 • L-10 • O-47 • O-52 • PBM • PBO • PBY • PB2Y • PB4Y • PB4Y-2 • PV-1 • PV-2 • JF • J2F • J4F/OA-14 • JRF • OS2U • SC • SOC • SO3C
Cvičná letadla
PT-17 • PT-19 • AT-6 • AT-7 • AT-9 • BT-8 • BT-12 • BT-13 • AT-17 • AT-18 • SBN • TG-1
Transportní letouny a kluzáky
C-28 • C-33 • UC-36/R2O • C-40 • UC-43 • C-45 • C-46 • C-47 • C-48/49/50/51/52 • C-54 • C-58 • UC-61 • C-63 • C-64 • UC-67 • C-69 • C-73 • C-75 • UC-78 • UC-81 • UC-85 • C-87 • C-91 • C-98 • UC-100 • UC-101 • C-105 • C-110/R3D • CG-3 • CG-4 • CG-13 • CG-15 • AE • R5O • JRS • JR2S
Vírníky a vrtulníky
Experimentální letouny a prototypy
XA-21 • XA-22 • XA-23 • XA-38 • XFL • XF-11 • XF8B • TB2D • XF5F • XF5U • XFD-1 • XF14C • XF15C • XP-41 • XP-46 • XP-49 • XP-50 • XP-52 • XP-54 • XP-55 • XP-56 • XP-57 • XP-58 • P-59 • XP-60 • XP-62 • XP-67 • XP-68 • XP-71 • XP-72 • XP-73 • P-75 • XP-76 • XP-77 • XP-79 • XP-81 • XP-82 • XP-83 • AM • XB-19 • XB-27 • XB-28 • XB-30 • XB-31 • XB-33 • YB-35 • XB-38 • XB-39 • YB-40 • XB-41 • XB-42 • XB-43 • XB-45 • XB-46 • XB-48 • XB-50 • XC-74 • YC-76 • XC-82 • XC-97 • XP2V • XPB2M • XP4Y • R2Y • RB • TB2F • XSB2D • XBTC • XBT2C • XBT2D • XBTK • TBY • HK-1 • YFM-1 • XO-61 • XR-1 • XR-2/3 • XR-8 • N-1M • V-173 • XPBB
Letouny společnosti Glenn L. Martin Company
Modelové označení
Dopravní letadla
Bitevní letadla
Bombardéry
Námořní hlídková letadla
Vojenská transportní letadla
Cvičná letadla
  • T/TT
    		•
    Torpédové bombardéry
    Průzkumná a pozorovací letadla
    Návrhy a prototypy
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Martin_Maryland&oldid=23512202“