Marte Olsbuová Røiselandová

Přehled medailí
Zimní olympijské hry
Mistrovství světa v biatlonu
Mistrovství Evropy v biatlonu

Marte Olsbuová Røiselandová
Marte Olsbuová Røiselandová
	Olsbuová Røiselandová po sprintu na Mistrovství světa 2023
Datum narození	7. prosince 1990 (33 let)
Místo narození	Froland, Norsko
Stát	Norsko
Výška	167 cm
Hmotnost	60 kg
Choť	Sverre Olsbu Røiseland (od 2018)
Sportovní informace
Sport	biatlon
Klub	Froland
Lyže	Madshus
Zbraň	Anschütz
Ukončení kariéry	19. března 2023
Světový pohár v biatlonu
Debut	29. listopadu 2012
Nejlepší umístění	1. místo (2020/2021)
Počet výher	39 (17 individuálních)
Stupně vítězů	70 (38 individuálních)
Medaile v biatlonu
Olympijské hry	3 – 2 – 2
Mistrovství světa	13 – 0 – 4
	Údaje v infoboxu aktualizovány dne 19. března 2023; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marte Olsbuová Røiselandová, nepřechýleně Marte Olsbu Røiseland, za svobodna Marte Olsbu (* 7. prosince 1990 Froland) je bývalá norská biatlonistka a trojnásobná olympijská vítězka z pekingské olympiády, celková vítězka hodnocení světového poháru ze sezóny 2021/2022 a celkově třináctinásobná mistryně světa, když pět titulů vybojovala během Mistrovství světa 2020.

Ve Světovém poháru ve své kariéře zvítězila v sedmnácti individuálních závodech, když poprvé triumfovala ve sprintu v Novém Městě na Moravě v sezóně 2018/2019.^[2]^[3] V kolektivních závodech se radovala s norskou ženskou a smíšenou štafetou celkem dvaadvacetkrát.

Je také držitelkou největšího počtu zlatých medailí z mistrovství světa, když v Oberhofu v roce 2023 vyhrála svůj 13. závod.^[4]

Kariéru ukončila v březnu 2023 na domácím podniku v Oslu, kde v poslední závodě kariéry obsadila v závodu s hromadným startem druhé místo.^[5]

V červnu 2023 na svém Instagramu oznámila, že čeká se svým manželem Sverrem dítě. V listopadu 2023 se páru narodil syn Tobias.^[6]

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Olympijské hry a mistrovství světa[editovat | editovat zdroj]

Røiselandová se účastnila dvou zimních olympijských her a šesti mistrovství světa.

Na olympijských hrách debutovala v roce 2018 v Pchjongčchangu, kde získala dvě stříbrné medaile ze sprintu a smíšené štafety. O čtyři roky později v Pekingu se stala nejúspěšnější ženskou závodnicí, když z šesti závodů získala tři zlaté medaile – ze smíšené štafety, sprintu a stíhacího závodu – a dvě bronzové z vytrvalostního a ze závodu hromadným startem.

Na mistrovství světa startovala poprvé ve finském Kontiolahti v roce 2015. První medaile se dočkala až na domácím mistrovství v roce 2016, kde se Solemdalovou, Birkelandovou a Eckhoffovou ovládla štafetu žen. Na östersundském a následně i anterselvském šampionátu zaznamenala hattrick, když ovládla všechny tři kolektivní závody, do nichž nastoupila – ženskou a smíšenou štafetu i závod smíšených dvojic. Právě na Mistrovství světa 2020 v Anterselvě získala první individuální cenný kov, když postupně ovládla sprint a závod s hromadným startem. Ziskem sedmi medailí ze sedmi závodů stanovila nový rekord v počtu získaných medailí z jednoho mistrovství.

Sezóna	D	Místo	SP	SZ	HZ	IZ	ŠT	SŠT	SZD	Věk
2014/15	MS	Kontiolahti	30.	41.	–	–	4.	–	×	24 let
2015/16	MS	Oslo	11.	16.	7.	42.	1.	3.		25 let
2016/17	MS	Hochfilzen	54.	16.	29.	58.	11.	8.		26 let
2017/18	ZOH	Pchjongčchang	2.	4.	8.	71.	4.	2.		27 let
2018/19	MS	Östersund	25.	4.	7.	23.	1.	1.	1.	28 let
2019/20	MS	Anterselva	1.	3.	1.	3.	1.	1.	1.	29 let
2020/21	MS	Pokljuka	6.	9.	4.	20.	1.	1.	–	30 let
2021/22	ZOH	Peking	1.	1.	3.	3.	4.	1.	×	31 let
2022/23	MS	Oberhof	4.	3.	17.	–	6.	1.	1.	32 let

Poznámka: Výsledky z olympijských her se do hodnocení světového poháru nezapočítávají; výsledky z mistrovství světa se dříve započítávaly, od mistrovství světa v roce 2023 se nezapočítávají.

Juniorská mistrovství[editovat | editovat zdroj]

Zúčastnila se jednoho juniorského šampionátu v biatlonu, a to v českém Novém Městě na Moravě v roce 2011. Jejím nejlepším individuálním umístěním z toho mistrovství je 9. pozice z vytrvalostního závodu.

Sezóna	D	Místo	SP	SZ	IZ	ŠT	Věk
2010/11	MSJ	Nové Město na Moravě	37.	27.	9.	–	20 let

Světový pohár[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2020/2021

ČSP	Místo	SP	SZ	HZ	IZ	ŠT	SŠT	SZD
1.	Kontiolahti	2.	–	–	24.	–	–	–
2.	Kontiolahti (2)	4.	2.	–	–	8.	–	–
3.	Hochfilen	4.	1.	–	–	1.	–	–
4.	Hochfilzen (2)	3.	7.	1.	–	–	–	–
5.	Oberhof	5.	2.	–	–	–	2.	–
6.	Oberhof (2)	8.	–	7.	–	7.	–	–
7.	Anterselva	–	–	7.	31.	6.	–	–
9.	Nové Město na Moravě	7.	3.	–	–	5.	–	–
10.	Nové Město na Moravě (2)	14.	4.	–	–	–	1.	–
11.	Östersund	6.	1.	29.	–	–	–	–
Celkové umístění		2.	2.	4.	31.	4.	1.
Celkové umístění		963 bodů (2.)				4.	1.

Sezóna 2021/22


ČSP	Místo	SP	SZ	HZ	IZ	ŠT	SŠT	SZD
1.	Östersund	3.	–	–	10.	–	–	–
2.	Östersund (2)	12.	1.	–	–	4.	–	–
3.	Hochfilzen	3.	1.	–	–	7.	–	–
4.	Annecy	1.	4.	6.	–	–	–	–
5.	Oberhof	1.	1.	–	–	–	1.	–
6.	Ruhpolding	2.	1.	–	–	7.	–	–
7.	Anterselva	nestartovala
8.	Kontiolahti	8.	4.	–	–	1.	–	–
9.	Otepää	13.	–	3.	–	–	–	1.
10.	Oslo	3.	2.	3.	–	–	–	–
Celkové umístění		1.	1.	4.	21.	2.	1.
Celkové umístění		1. (957 bodů)				2.	1.

Sezóna 2022/2023


ČSP	Místo	SP	SZ	HZ	IZ	ŠT	SŠT	SZD
1.	Kontiolahti	nestartovala
2.	Hochfilzen	nestartovala
3.	Annecy	nestartovala
4.	Pokljuka	16.	8.	–	–	–	–
5.	Ruhpolding	–	–	–	8.	1.	–	–
7.	Anterselva	4.	5.	–	–	6.	–	–
8.	Nové Město na Moravě	1.	1.	–	–	–	–	1.
9.	Östersund	–	–	4.	55.	1.	–	–
10.	Oslo-Holmenkollen		ZRU	2.	–	–	–	–
Celkové umístění		14.	11.	9.	24.	2.	2.
Celkové umístění		502 bodů (15.)				2.	2.

Vítězství v závodech světového poháru, na mistrovství světa a olympijských hrách[editovat | editovat zdroj]

Individuální[editovat | editovat zdroj]

Č.	sezóna	datum	místo	disciplína
1.	2018/2019	21. prosince 2018	Nové Město, Česko	sprint
2.		22. prosince 2018	Nové Město, Česko	stíhací závod
3.		15. února 2019	Soldier Hollow, Spojené státy	sprint
4.	2019/2020	9. ledna 2020	Oberhof, Německo	sprint
5.		14. února 2020	Anterselva, Itálie (MS)	sprint
6.		23. února 2020	Anterselva, Itálie (MS)	závod s hromadným startem
7.	2020/2021	13. prosince 2020	Hochfilzen, Rakousko	stíhací závod
8.		20. prosince 2020	Hochfilzen, Rakousko	závod s hromadným startem
9.		20. března 2021	Östersund, Švédsko	stíhací závod
10.	2021/2022	4. prosince 2021	Östersund, Švédsko	stíhací závod
11.		12. prosince 2021	Hochfilzen, Rakousko	stíhací závod
12.		16. prosince 2021	Annecy, Francie	sprint
13.		8. ledna 2022	Oberhof, Německo	sprint
14.		8. ledna 2022	Oberhof, Německo	stíhací závod
15.		16. ledna 2022	Ruhpolding, Německo	stíhací závod
OH		11. února 2022	Peking, Čína (ZOH)	sprint
OH		13. února 2022	Peking, Čína (ZOH)	stíhací závod
16.	2022/2023	3. března 2023	Nové Město, Česko	sprint
17.	2022/2023	4. března 2023	Nové Město, Česko	stíhací závod
– závod na mistrovství světa – závod na olympijských hrách

Kolektivní[editovat | editovat zdroj]

Č.	sezóna	datum	místo	disciplína
1.	2015/2016	11. března 2016	Oslo, Norsko (MS)	štafeta
2.	2016/2017	27. listopadu 2016	Östersund, Švédsko	smíšená štafeta
3.	2018/2019	7. března 2019	Östersund, Švédsko (MS)	smíšená štafeta
4.		14. března 2019	Östersund, Švédsko (MS)	smíšený závod dvojic
5.		16. března 2019	Östersund, Švédsko (MS)	štafeta
6.	2019/2020	8. prosince 2019	Östersund, Švédsko	štafeta
7.		14. prosince 2019	Hochfilzen, Rakousko	štafeta
8.		11. ledna 2020	Oberhof, Německo	štafeta
9.		17. ledna 2020	Ruhpolding, Německo	štafeta
10.		13. února 2020	Anterselva, Itálie (MS)	smíšená štafeta
11.		20. února 2020	Anterselva, Itálie (MS)	smíšený závod dvojic
12.		22. únoea 2020	Anterselva, Itálie (MS)	štafeta
13.	2020/2021	12. prosince 2020	Hochfilzen, Rakousko	štafeta
14.		10. února 2021	Pokljuka, Slovinsko (MS)	smíšená štafeta
15.		20. února 2021	Pokljuka, Slovinsko (MS)	štafeta
16.		14. března 2021	Nové Město, Česko	smíšená štafeta
17.	2021/2022	8. ledna 2022	Oberhof, Německo	smíšená štafeta
OH		5. února 2022	Peking, Čína (ZOH)	smíšená štafeta
18.		3. března 2022	Kontiolahti, Finsko	štafeta
19.		13. března 2022	Otepää, Estonsko	smíšený závod dvojic
20.	2022/2023	14. ledna 2023	Ruhpolding, Německo	štafeta
MS		8. února 2023	Oberhof, Německo (MS)	smíšená štafeta
MS		16. února 2023	Oberhof, Německo (MS)	smíšený závod dvojic
21.		5. března 2023	Nové Město, Česko	smíšený závod dvojic
22.		11. března 2023	Östersund, Švédsko	štafeta
– závod na mistrovství světa – závod na olympijských hrách

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Dostupné online.
↑ KUČERA, Stanislav. Sprint v Novém Městě ovládlo norské překvapení, Vítková byla devatenáctá [online]. iDnes.cz, 2018-12-21 [cit. 2018-12-21]. Dostupné online.
↑ Marte Olsbuová Røiselandová v databázi Mezinárodní biatlonové unie (anglicky)
↑ NOVÁČEK, Ondřej. Norové triumfovali i v singl-mixu a Bö je rekordní, Češi čtrnáctí. Nezvládnul jsem to, řekl Krčmář. ČT sport [online]. Česká televize, 2023-02-16 [cit. 2023-02-17]. Dostupné online.
↑ Biatlon opustí jeho velké hvězdy. Röiselandová i Herrmannová-Wicková končí kariéru. ČT sport [online]. Česká televize, 2023-03-14 [cit. 2023-03-15]. Dostupné online.
↑ Biathlon-Legende Marte Olsbu Röiseland erstmals Mama: Ihr Baby überstrahlt alle Medaillen. RTL Online [online]. 2023-11-23 [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (německy)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Marte Olsbuová Røiselandová na Wikimedia Commons
Marte Olsbuová Røiselandová v databázi Mezinárodní biatlonové unie (anglicky)
Marte Olsbuová Røiselandová v databázi Olympedia (anglicky)
Marte Olsbuová Røiselandová na Instagramu

[e6fbe3c81da27fdde5deb3b95f33000083dbb3e5-1] Dostupné online.

[2] KUČERA, Stanislav. Sprint v Novém Městě ovládlo norské překvapení, Vítková byla devatenáctá [online]. iDnes.cz, 2018-12-21 [cit. 2018-12-21]. Dostupné online.

[IBU_Profil-3] Marte Olsbuová Røiselandová v databázi Mezinárodní biatlonové unie (anglicky)

[4] NOVÁČEK, Ondřej. Norové triumfovali i v singl-mixu a Bö je rekordní, Češi čtrnáctí. Nezvládnul jsem to, řekl Krčmář. ČT sport [online]. Česká televize, 2023-02-16 [cit. 2023-02-17]. Dostupné online.

[5] Biatlon opustí jeho velké hvězdy. Röiselandová i Herrmannová-Wicková končí kariéru. ČT sport [online]. Česká televize, 2023-03-14 [cit. 2023-03-15]. Dostupné online.

[6] Biathlon-Legende Marte Olsbu Röiseland erstmals Mama: Ihr Baby überstrahlt alle Medaillen. RTL Online [online]. 2023-11-23 [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. (německy)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Olympijští vítězové v biatlonu – smíšená štafeta

2014 Bergerová, Eckhoffová, Bjørndalen a Svendsen (NOR) 2018 Habertová, Bescondová, Desthieux a Fourcade (FRA) 2022 Røiselandová, Eckhoffová, T. Bø a J. T. Bø (NOR)

2014–2018: 2×6 km + 2×7,5 km od 2022: 4×6 km