Marta Foučková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Marta Foučková
Narození14. září 1937 (86 let)
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
BydlištěStrašnice
Národnostčeská
Vzdělánívysokoškolské
Povolánípsycholožka, pedagožka, spisovatelka, terapeutka
OceněníBludný balvan (2001)
Děti2
Webwww.martafouckova.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marta Foučková (* 14. září 1937) je česká psycholožka, bývalá vysokoškolská pedagožka, regresní terapeutka, spisovatelka duchovní literatury a autorka dvou knih. Český klub skeptiků Sisyfos jí v roce 2001 udělil Zlatý Bludný balvan za propagování pseudovědy.[1]

Životopis

Dětství

Dětství prožila se svými rodiči v prostém prostředí na venkově na samotě Doly poblíž Divišova. Byla vychovávána v katolické víře.

Vzdělání

Navštěvovala obecnou a měšťanskou školu v Divišově. Poté studovala na gymnáziu, kde v roce 1958 odmaturovala. Po gymnáziu se podle svých slov hlásila na Pedagogickou fakultu do Českých Budějovic, ale nebyla podle svého tvrzení přijata z politických důvodů, i když výsledek její přijímací zkoušky byl podle jejího tvrzení ohodnocen na výbornou.[2] Následně pracovala jako učitelka. Později byla přijata na Filozofickou fakultu obor psychologie, kde v roce 1965 promovala. Ve své diplomové práci, kterou napsala pod vedením docentky Taxové, se zaměřila na zkoumání malých dětí v jeslích, v dětském domově a domácí péči o dítě.[3]

Kariéra

Po promoci nastoupila do třídícího Dětského domova (dnes Diagnostický ústav).

Pracovala částečně i jako vysokoškolská učitelka. Přednášela pedagogiku a psychologii na ČVUT a VŠCHT v Praze. Působila externě také v Psychoenergetické laboratoři prof. Františka Kahudy. V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století učila na Ústavu pro doškolování pracovníků ČVUT v Praze, zejména v oblasti pedagogického minima pro mladé učitele ČVUT Praha.[zdroj?]

Za komunistického režimu začala pracovat jako první s pseudovědeckou[4] metodou tzv. hlubinné psychoterapie, v tomto pojetí šlo o terapii pomocí návratů do minulých životů. Její název si nechala v roce 1994 registrovat jako ochrannou známku průmyslového vlastnictví pod názvem „Hlubinná terapie - reinkarnační regrese“,[5] ta však expirovala v roce 2003.

Rodinný život

Ve 3. ročníku na vysoké škole potkala svého budoucího manžela. Vzali se, za dva roky porodila dceru a v roce 1967 syna Daniela Dederu. Ten napsal knihu Dech života (2003).[6]

Kritika

V roce 2001 obdržela společně s PhDr. Marií Říhovou Zlatý Bludný balvan v kategorii jednotlivců Českého klubu skeptiků Sisyfos za příkladnou útěchu lidem v neštěstí: „Čím větší neštěstí vás potkalo, tím větší jste byl(a) zrůda v minulém životě.“[4]

Publikace

Odkazy

Reference

Externí odkazy