Nicolas de Condorcet
| Nicolas de Condorcet | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Marie Jean Antoine Nicolas de Caritat |
| Narození | 17. září 1743 Ribemont |
| Úmrtí | 29. března 1794 (ve věku 50 let) Bourg-la-Reine |
| Příčina úmrtí | otrava |
| Místo pohřbení | Pantheon (48°50′46″ s. š., 2°20′46″ v. d.) |
| Alma mater | Pařížská univerzita |
| Povolání | filozof, matematik, ekonom, politik, politolog, životopisec, sociolog a spisovatel |
| Ocenění | společník Americké akademie umění a věd |
| Politická strana | Girondisté |
| Nábož. vyznání | ateismus |
| Choť | Sophie de Condorcet (od 1786)[1] |
| Děti | Elisa de Caritat de Condorcet[2] |
| Funkce | Perpetual Secretary (Francouzská akademie věd; 1776–1793) 39. křeslo Francouzské akademie (1782–1793) poslanec francouzského Národního shromáždění (1791–1792) president of the French National Assembly (1792) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nicolas de Condorcet [nikola de kondorse], plným jménem Marie Jean Antoine Nicolas de Caritat, markýz de Condorcet (17. září 1743, Ribemont, Aisne – 28. března 1794, Bourg-la-Reine u Paříže) byl francouzský matematik, osvícenský filosof a liberální demokratický politik, člen Francouzské akademie. Za Velké francouzské revoluce byl od roku 1792 předsedou Zákonodárného shromáždění a zemřel ve vězení.
Život[editovat | editovat zdroj]
Vzdělával se na jezuitské koleji v Remeši a na Lycée Mazarin v Paříži. Vydal řadu prací k integrálnímu počtu, k matematické analýze a k počtu pravděpodobnosti, zabýval se také problémem tří těles. Roku 1772 se seznámil s ekonomem J. Turgotem, který ho jmenoval generálním inspektorem královských mincoven. Od roku 1769 byl členem Francouzské akademie věd a od roku 1782 i Francouzské akademie. Publikoval také životopis Turgotův a Voltairův.
Podobně jako Turgot, byl přesvědčený liberál a měl blízko k okruhu Encyklopedistů. Po revoluci, k níž se hned připojil, byl roku 1791 zvolen poslancem Zákonodárného shromáždění a roku 1792 jeho předsedou. Přiklonil se ke straně girondistů, vypracoval systém veřejného vzdělávání dětí i dospělých, nezávislého na státu, protože rozdíly ve vzdělání pokládal za hlavní příčinu tyranií. Pracoval na návrhu republikánské ústavy a snažil se prosadit rovná práva žen i jiných ras a zákaz otroctví. Po pádu girondistů byl obžalován a dlouho se skrýval v Paříži. V březnu 1794 chtěl uprchnout, byl zatčen a následující den za nejasných okolností zemřel.[3]
Od roku 1935 je po něm pojmenován kráter na Měsíci.
Politolog[editovat | editovat zdroj]
Je autorem Condorcetova kritéria pro zpracování volebních výsledků i tzv. Condorcetova paradoxu: pokud kandidát A porazí kandidáta B a kandidát B kandidáta C, může se stát, že kandidát A neporazí kandidáta C. Pravděpodobně jako první použil termínu zastupitelská demokracie v roce 1787 ve svém díle Dopisy měšťana z New Haven občanovi Virginie (anglicky Letters from a Freeman of New Haven to a Citizen of Virginia).[4] Vypracoval také teorii většinového rozhodování (například poroty): je-li každý z porotců schopen správného rozhodnutí s pravděpodobností větší než 0,5, pravděpodobnost správného rozhodnutí s počtem porotců roste, kdežto v opačném případě s počtem porotců klesá.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Spisy[editovat | editovat zdroj]
Jeho spisy byly vydány ve 12. svazcích (Œuvres de Condorcet. Paris : Firmin Didot Frères, 1847–1849; reprint: Stuttgart-Bad Cannstatt 1968, ISBN 978-3-7728-0099-3).
Některé známější práce:
- Réflexions sur l’esclavage des nègres (Úvahy o otroctví černochů, 1781)
- Discours de réception à l’Académie française (Řeč při přijetí do Francouzské akademie, 1782)
- Éloge de M. d'Alembert (Chvála d'Alemberta, 1784)
- Vie de Turgot (Život Turgotův, 1786)
- Vie de Voltaire (Život Voltairův, 1787)
- Éloge de Buffon (Chvála Buffona, 1792)
- Esquisse d’un tableau historique des progrès de l’esprit humain (Náčrt historického pokroku lidského ducha, 1794)
Condorcetovu práci Esquisse d'un tableau historique des progrès de l'esprit humain (Náčrt historického pokroku lidského ducha) zařadila církev na Index zakázaných knih.[5]
České překlady[editovat | editovat zdroj]
- CONDORCET, Antoine. Náčrt historického obrazu pokroků lidského ducha. Dodatek: ukázka ze stati "Úvahy o otroctví černochů". 1. vyd. Přeložil a předmluvu napsal Jaroslav Kohout. Ukázku ze stati Úvahy o otroctví černochů přeložil Ivan Sviták. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1968. 219 s. Filosofická knihovna.
- Condorcet, poslední z řady francouzských osvícenských filosofů, politický ekonom a politik, navazoval v noetice na Condillaca a pojetí pokroku na Turgota. V této své knize sledoval, jak se pokrok pojatý jako postupné překonávání předsudků lepším poznáním vyvíjel v průběhu dějin. Kritériem periodizace nejsou politické a náboženské události, ale intelektuální výboje, technické vynálezy a institucionální změny.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dictionnaire des féministes.
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo de Condorcet.
- ↑ DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra; KUNC, Jiří. In: Vladimíra Dvořáková. Základní modely demokratických systémů : komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2008. ISBN 978-80-245-1357-7. Kapitola Základní témata komparativních analýz, s. 41.
- ↑ Viz vydání Indexu z roku 1948 – dostupné online Archivováno 1. 9. 2015 na Wayback Machine.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. II, Od Newtona po Rousseaua. Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2004. 579 s. Dějiny filosofie; sv. 9. ISBN 80-7298-109-9. [Kapitola „Condorcet" je na str. 521–531.]
- Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo Condorcet, str. 71.
- Ottův slovník naučný, heslo de Condorcet. Sv. 5, str. 572–573. Dostupné online
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolas de Condorcet na Wikimedia Commons 
Autor Nicolas de Condorcet ve Wikizdrojích (francouzsky)- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Nicolas de Condorcet
- (anglicky) N. de Condorcet, On the Admission of Women to the Rights of Citizenship (1790)
| 39. křeslo Francouzské akademie | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Bernard-Joseph Saurin |
1782–1794 Nicolas de Condorcet |
Nástupce: Noël-Gabriel-Luce Villar |
- Osvícenci
- Francouzští filozofové
- Francouzští politologové
- Francouzští matematici
- Francouzští politici
- Členové Francouzské akademie
- Členové Francouzské akademie věd
- Členové Královské švédské akademie věd
- Girondisté
- Osobnosti Velké francouzské revoluce
- Narození v roce 1743
- Narození 17. září
- Úmrtí v roce 1794
- Úmrtí 28. března
- Pohřbení v pařížském Pantheonu