Marika Gombitová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marika Gombitová
Marika Gombitová 2014.png
Základní informace
Narození 12. září 1956 (58 let)
Československo Turany nad Ondavou, Československo
Žánry popmusic
Povolání zpěvačka, skladatelka
Aktivní roky 1976 - dosud
Vydavatel Opus
Příbuzná
témata
Modus
Website http://www.marikagombitovaofficial.com/
Významný nástroj
klávesy, kytara, conga
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marika Gombitová, vlastním jménem Mária Gombitová (* 12. září 1956 Turany nad Ondavou) je slovenská zpěvačka a skladatelka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Marika Gombitová se narodila 12. 9. 1956 v Turanech nad Ondavou na východě Slovenska. Vyrůstala v rodině, kde hudba vždy měla svoje čestné místo. Má sestru a tři bratry, otec hrál na housle, v kostele na varhany a krásně zpíval. Studovala hru na klavír v Lidové škole umění ve Stropkově, vyhrála i okresní soutěž kytaristů, ale nejvíc milovala zpěv a svůj velký vzor Janis Joplin. Zpívat začala jako třináctiletá se svými bratry v amatérské skupině Matador.

Během studia na Střední průmyslové škole strojnické v Košicích (absolvovala v roce 1976) zpívala ve skupině Profily (1971 - 1973, 1974) a také v košických tanečních orchestrech J. Olajoše a J. Szabadoše.

V roce 1976 přijala nabídku Jána Lehotského připojit se k jeho skupině Modus a od 1.7. se tak stala profesionální zpěvačkou. Zprvu hrála na conga a měla na starosti sbory. Byla ale trpělivá, vytrvale na sobě pracovala a brzy se stala hlavní zpěvačkou skupiny. V kapele se kromě dobrých muzikantů sešlo silné pěvecké trio Marika Gombitová, Miroslav Žbirka, Ján Lehotský - jména, která se brzy stala značkou kvality a poznávacím znakem Modusu. Skupině se navíc podařilo prosadit s výhradně původním repertoárem, do roku 1980 nahrála dvě řadová alba a jedno anglické. Kapela Modus absolvovala během pěti sezón několik set koncertů doma i v zahraničí (Německo, Polsko, Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko, Rusko, Vietnam a Laos).

V tomto období nahrála i Marika Gombitová svá první dvě řadová alba - Dievča do dažďa (1979) a Môj malý príbeh (1981). Od začátku kariéry měla štěstí na dobré autorské zázemí. Spolupracovala s předními osobnostmi slovenské hudební scény (Ján Lehotský, Pavol Hammel, Marián Varga, Ján Lauko) a zvláště dlouholetým spojením s básníkem a textařem Kamilem Peterajem vytvořila styl, propojující rock a pop s šansonem a poezií.

Samostatnou kapitolou jsou úspěchy na Bratislavské lyře, nejvýznamnějším slovenském hudebním festivalu. Se skupinou Modus se zde představili poprvé v roce 1976 v nesoutěžní části. Rok 1977 už přinesl kapele vítězství v podobě zlaté Bratislavské lyry za píseň Úsmev. V dalším ročníku (1978) soutěžila Gombitová jako sólistka s písní Študentská láska a vyzpívala zlato v domácí i mezinárodní soutěži. V roce 1979 prezentovala baladu Vyznanie a získala stříbro. V roce 1980 byla oceněná bronzovou BL za duet s Jánem Lehotským Tajomstvo hier.

Talent Mariky Gombitové brzo překročil i hranice vlasti - jednu z cen získala na Schlagerfestivalu v Drážďanech a vrcholem bylo vítězství na mezinárodním písňovém festivalu Intervize v polských Sopotech 1980 (s písněmi Vyznanie a Chcem sa s tebou deliť).

V roce 1980 si zahrála hlavní roli v dnes již kultovním TV muzikálu Neberte nám princeznú. Jenže život se neskládá jen z vítězství. Posledního listopadu 1980, při návratu z koncertu v Brně, následkem dopravní nehody ochrnula od sedmého obratle dolů.

Symbolem její nezdolné vůle se stalo vystoupení na Bratislavské lyře a v létě 1981 nahrávání alba Slnečný kalendár.

I po nehodě pokračovala v koncertování, její dvě koncertní turné Mince na dne fontán a Adresa ja, adresa ty trvala celkem pět sezón. Vystupovala s nimi po celém Československu a čtyřikrát vyprodala pražskou Lucernu. S druhým turné získala hlavní cenu v celostátní soutěži koncertních programů.

Po více než 150 sólových koncertech v období 1983 - 1987 se soustředila především na televizní a charitativní vystoupení. Do konce roku 1980 natočila pět desítek televizních programů a od té doby dalších 110.

Ke 2 sólovým albům, natočeným před úrazem, Marika Gombitová vydala dalších 7 a 3 anglické verze. Podílela se i na 2 albech skupiny Modus.

Na dvojalbum Mince na dne fontán z roku 1983 si první polovinu skladeb složila sama a druhou Ján Lehotský. Za toto album získala Zlatý erb Opusu - za nejlepší nahrávku roku.

V roce 1984 vychází páté album No.5 - autorkou všech písní je Gombitová. Aranžérsky se podíleli Laco Lučenič a Peter Breiner.

I na dalších albech si složila většinu skladeb. Písně ze šestého alba Voľné miesto v srdci (1986) tvořily základ koncertního turné Adresa ja, adresa ty.

Na další úspěšné album Ateliér duše (1987), které nahrála s Vašo Patejdlem, zařadila i duet s Karlem Gottem Neznámy pár. S názvem Ateliér duše také vyšla první hudební videokazeta na slovenském trhu.

Jako první slovenská zpěvačka se Gombitová objevila v rakouské hitparádě Die Grossen Zehn. Na pozvání Stevieho Wondera si s ním dvakrát zazpívala během jeho návštěvy Bratislavy. Ve dnech sametové revoluce vznikalo ve spolupráci s Andrejem Šebanem album Kam idú ľudia? (1990).

Deváté řadové album Zostaň natočila v roce 1994 společně s Vašo Patejdlem a Gabo Dušíkem.

V roce 2000 si Marika Gombitová složila nejen hudbu, ale i text k písni Prosba. Následovaly dva duety s Miro Žbirkou Nespáľme to krásne v nás (2001) a Tajnosľubná (2005), a také píseň z muzikálu Adam Šangala Tak som chcela všetkých milovať (2007).

V roce 2014 se zapojila jako jediná žena mezi 20 osobnostmi české a slovenské kultury do charitativní akce na podporu lidí bojujících s nepřízní osudu.

Dodnes se jejích hudebních nosičů prodalo více než milión. V exkluzivní anketě 100 nejlepších slovenských alb je ze všech interpretů zastoupená nejvyšším počtem titulů - devíti alby.

Marika Gombitová nazpívala celkem 234 písní, u 64 skladeb je podepsaná jako autorka hudby.

Mnohokrát bodovala v anketách popularity - Zlatý slavík (3x stříbro, 2x bronz), Slovenský slávik (2x zlato), Slávik (5x stříbro, 2x bronz), OTO (zlato, stříbro, bronz).

Stala se hudební ikonou - získala ocenění Zpěvačka století, Žena 21. století nebo Cenu Grand Prix Svazu autorů a interpretů za celoživotní přínos populární hudbě. Její píseň Vyznanie zvítězila v anketě Hit století [1] a je asi nejemotivnější skladbou v historii slovenského popu. Marika Gombitová je živým příkladem, že píseň se nemusí jen odzpívat, ale dá se i prožít. Je nazývána nekorunovanou královnou slovenské populární hudby a právem patří mezi nejvýraznější osobnosti slovenské kultury.


Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Sólová diskografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1979 - Dievča do dažďa
  • 1981 - Môj malý príbeh
  • 1982 - Slnečný kalendár
  • 1983 - Mince na dne fontán
  • 1984 - No.5
  • 1986 - Voľné miesto v srdci
  • 1987 - Ateliér duše
  • 1990 - Kam idú ľudia?
  • 1994 - Zostaň

Sólová diskografie (anglicky)[editovat | editovat zdroj]

  • 1981 - Rainy Day Girl
  • 1984 - My friend the Tree
  • 1985 - No.5

Modus s Marikou Gombitovou[editovat | editovat zdroj]

  • 1979 - Modus
  • 1980 - Modus (anglická verze)
  • 1980 - Balíček snov
  • 1981 - 99 zápaliek
  • 1983 - Záhradná kaviareň

Singly[editovat | editovat zdroj]

  • 1977 - Úsmev/ Deň ako z pohľadnice
  • 1977 - Boľavé námestie/ Ty vieš, mama
  • 1978 - Študentská láska (orchester G. Broma)/ Podnájom
  • 1978 - Študentská láska (skupina Vivat)/ Podnájom
  • 1979 - Vyznanie/ Malý veľký vlak
  • 1980 - Kufor a šál/ Nostalgia
  • 1980 - Domy na zbúranie/ Vieš byť zlá
  • 1980 - Svet stromov/ Tajomstvo hier
  • 1981 - Klaun z domu č. 6/ V slepých uličkách
  • 1981 - Cirkusový kôň/ Deň letí
  • 1981 - Chcem sa s tebou deliť/ Výmeny
  • 1982 - Srdcia dievčat/ Slnečný kalendár
  • 1983 - Aký som/ Záhradná kaviareň
  • 1986 - Nenápadná/ Mami, mami
  • 1987 - Slávnosť úprimných slov (EP)
  • 1990 - Tváre pred zrkadlom/ Ave Maria
  • 1994 - Paradiso/ Peklo milencov (promo)
  • 2001 - Nespáľme to krásne v nás (promo)

Televize[editovat | editovat zdroj]

  • 1978 - Smoliari - nazpívala ústřední postavu, kterou hrála Alena Michalidesová
  • 1981 - Neberte nám princeznú - hrála hlavní postavu Katku

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Bratislavská lyra[editovat | editovat zdroj]

  • 1977 - zlatá (s Modusem)
  • 1978 - 2x zlatá (v domácí i mezinárodní soutěži)
  • 1979 - stříbrná
  • 1980 - bronzová (s Jánem Lehotským)

Zlatý slavík[editovat | editovat zdroj]

  • 1979 - 3. místo
  • 1980 - 2. místo
  • 1981 - 3. místo
  • 1982 - 2. místo
  • 1983 - 2. místo

Slovenský Slávik[editovat | editovat zdroj]

  • 1997 - 1. místo (první ročník ankety po rozpadu ČSFR; pořadatel agentura Oklamcak)
  • 1998 - 1. místo (pořadatel agentura Oklamcak)
  • 1998 - 2. místo (první oficiální anketa; spojení ag. Oklamcak + Forza)
  • 1999 - 3. místo
  • 2000 - 2. místo
  • 2001 - 2. místo
  • 2002 - 2. místo
  • 2005 - 2. místo
  • 2006 - 3. místo

Český Slavík - Slavíci bez hranic[editovat | editovat zdroj]

  • 2010 - 3. místo

OTO v kategorii Zpěvačka[editovat | editovat zdroj]

  • 2000 - 3. místo
  • 2001 - 1. místo
  • 2005 - 2. místo

Další[editovat | editovat zdroj]

  • 1978 - Cena Státního výboru pro rozhlas při Radě ministrů NDR
  • 1980 - zlato na Mezinárodním festivalu Intervize v polských Sopotech
  • 1983 - Pamětní medaile Slovkoncertu
  • 1984 - Zlatý erb Opusu (za album Mince na dne fontán)
  • 1986 - Hlavní cena Ministerstva kultury a cena diváků (za koncertní program)
  • 1989 - Zlatá medaile za celoživotní přínos k rozvoji kultury na Slovensku
  • 1996 - Grand Prix ZAI '95 za celoživotní přínos a rozvoj slovenské populární hudby
  • 1996 - Zlatá nota
  • 1998 - čestné členství V-klubu '98
  • 2000 - Zpěvačka století
  • 2007 - Hit století (píseň Vyznanie)
  • 2007 - Čestné občanství obce Turany nad Ondavou
  • 2008 - Žena 21. století
  • 2013 - Cena festivalu Andyho Warhola (za šíření slovenské kultury v zahraničí)
  • 2014 - Čestné občanství města Stropkov

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marika Gombitová na slovenské Wikipedii.

  1. Hit storočia

Související články[editovat | editovat zdroj]