Marika Gombitová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marika Gombitová
Marika Gombitová 2014.png
Základní informace
Narození 12. září 1956 (58 let)
Československo Turany nad Ondavou, Československo
Žánry popmusic
Povolání zpěvačka, skladatelka
Nástroje klávesy, kytara, conga
Aktivní roky 1976 - dosud
Vydavatel Opus
Příbuzná
témata
Modus
Website http://www.marikagombitovaofficial.com/
Významný nástroj
klávesy, kytara, conga
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marika Gombitová, vlastním jménem Mária Gombitová (* 12. září 1956 Turany nad Ondavou) je slovenská zpěvačka a skladatelka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Marika Gombitová se narodila 12. 9. 1956 v Turanech nad Ondavou na východě Slovenska. Vyrůstala v rodině, kde hudba vždy měla svoje čestné místo. Má sestru a tři bratry, otec hrál na housle, v kostele na varhany a krásně zpíval. Studovala hru na klavír v Lidové škole umění ve Stropkově, vyhrála i okresní soutěž kytaristů, ale nejvíc milovala zpěv a svůj velký vzor Janis Joplin. Zpívat začala jako třináctiletá se svými bratry v amatérské skupině Matador.

Během studia na Střední průmyslové škole strojnické v Košicích (absolvovala v roce 1976) zpívala ve skupině Profily (1971 - 1973, 1974) a také v košických tanečních orchestrech J. Olajoše a J. Szabadoše.

V roce 1976 přijala nabídku Jána Lehotského připojit se k jeho skupině Modus a od 1.7. se tak stala profesionální zpěvačkou. Zprvu hrála na conga a měla na starosti sbory. Byla ale trpělivá, vytrvale na sobě pracovala a brzy se stala hlavní zpěvačkou skupiny. V kapele se kromě dobrých muzikantů sešlo silné pěvecké trio Marika Gombitová, Miroslav Žbirka, Ján Lehotský - jména, která se brzy stala značkou kvality a poznávacím znakem Modusu. Skupině se navíc podařilo prosadit s výhradně původním repertoárem, do roku 1980 nahrála dvě řadová alba a jedno anglické. Kapela Modus absolvovala během pěti sezón několik set koncertů doma i v zahraničí (Německo, Polsko, Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko, Rusko, Vietnam a Laos).

V tomto období nahrála i Marika Gombitová svá první dvě řadová alba - Dievča do dažďa (1979) a Môj malý príbeh (1981). Od začátku kariéry měla štěstí na dobré autorské zázemí. Spolupracovala s předními osobnostmi slovenské hudební scény (Ján Lehotský, Pavol Hammel, Marián Varga, Ján Lauko) a zvláště dlouholetým spojením s básníkem a textařem Kamilem Peterajem vytvořila styl, propojující rock a pop s šansonem a poezií.

Samostatnou kapitolou jsou úspěchy na Bratislavské lyře, nejvýznamnějším slovenském hudebním festivalu. Se skupinou Modus se zde představili poprvé v roce 1976 v nesoutěžní části. Rok 1977 už přinesl kapele vítězství v podobě zlaté Bratislavské lyry za píseň Úsmev. V dalším ročníku (1978) soutěžila Gombitová jako sólistka s písní Študentská láska a vyzpívala zlato v domácí i mezinárodní soutěži. V roce 1979 prezentovala baladu Vyznanie a získala stříbro. V roce 1980 byla oceněná bronzovou BL za duet s Jánem Lehotským Tajomstvo hier.

Talent Mariky Gombitové brzo překročil i hranice vlasti - jednu z cen získala na Schlagerfestivalu v Drážďanech a vrcholem bylo vítězství na mezinárodním písňovém festivalu Intervize v polských Sopotech 1980 (s písněmi Vyznanie a Chcem sa s tebou deliť).

V roce 1980 si zahrála hlavní roli v dnes již kultovním TV muzikálu Neberte nám princeznú. Jenže život se neskládá jen z vítězství. Posledního listopadu 1980, při návratu z koncertu v Brně, následkem dopravní nehody ochrnula od sedmého obratle dolů.

Symbolem její nezdolné vůle se stalo vystoupení na Bratislavské lyře a v létě 1981 nahrávání alba Slnečný kalendár.

I po nehodě pokračovala v koncertování, její dvě koncertní turné Mince na dne fontán a Adresa ja, adresa ty trvala celkem pět sezón. Vystupovala s nimi po celém Československu a čtyřikrát vyprodala pražskou Lucernu. S druhým turné získala hlavní cenu v celostátní soutěži koncertních programů.

Po více než 150 sólových koncertech v období 1983 - 1987 se soustředila především na televizní a charitativní vystoupení. Do konce roku 1980 natočila pět desítek televizních programů a od té doby dalších 110.

Ke 2 sólovým albům, natočeným před úrazem, Marika Gombitová vydala dalších 7 a 3 anglické verze. Podílela se i na 2 albech skupiny Modus.

Na dvojalbum Mince na dne fontán z roku 1983 si první polovinu skladeb složila sama a druhou Ján Lehotský. Za toto album získala Zlatý erb Opusu - za nejlepší nahrávku roku.

V roce 1984 vychází páté album No.5 - autorkou všech písní je Gombitová. Aranžérsky se podíleli Laco Lučenič a Peter Breiner.

I na dalších albech si složila většinu skladeb. Písně ze šestého alba Voľné miesto v srdci (1986) tvořily základ koncertního turné Adresa ja, adresa ty.

Na další úspěšné album Ateliér duše (1987), které nahrála s Vašo Patejdlem, zařadila i duet s Karlem Gottem Neznámy pár. S názvem Ateliér duše také vyšla první hudební videokazeta na slovenském trhu.

Jako první slovenská zpěvačka se Gombitová objevila v rakouské hitparádě Die Grossen Zehn. Na pozvání Stevieho Wondera si s ním dvakrát zazpívala během jeho návštěvy Bratislavy. Ve dnech sametové revoluce vznikalo ve spolupráci s Andrejem Šebanem album Kam idú ľudia? (1990).

Deváté řadové album Zostaň natočila v roce 1994 společně s Vašo Patejdlem a Gabo Dušíkem.

V roce 2000 si Marika Gombitová složila nejen hudbu, ale i text k písni Prosba. Následovaly dva duety s Miro Žbirkou Nespáľme to krásne v nás (2001) a Tajnosľubná (2005), a také píseň z muzikálu Adam Šangala Tak som chcela všetkých milovať (2007).

V roce 2014 se zapojila jako jediná žena mezi 20 osobnostmi české a slovenské kultury do charitativní akce na podporu lidí bojujících s nepřízní osudu. Vystoupila v televizní relaci V siedmom nebi i na charitativním koncertě pro děti z domovů Úsmev ako dar.

Dodnes se jejích hudebních nosičů prodalo více než milión. V exkluzivní anketě 100 nejlepších slovenských alb je ze všech interpretů zastoupená nejvyšším počtem titulů - devíti alby.

Marika Gombitová nazpívala celkem 234 písní, u 64 skladeb je podepsaná jako autorka hudby.

Mnohokrát bodovala v anketách popularity - Zlatý slavík (3x stříbro, 2x bronz), Slovenský slávik (2x zlato), Slávik (5x stříbro, 2x bronz), OTO (zlato, stříbro, bronz).

Stala se hudební ikonou - získala ocenění Zpěvačka století, Žena 21. století nebo Cenu Grand Prix Svazu autorů a interpretů za celoživotní přínos populární hudbě. Její píseň Vyznanie zvítězila v anketě Hit století [1] a je asi nejemotivnější skladbou v historii slovenského popu. Marika Gombitová je živým příkladem, že píseň se nemusí jen odzpívat, ale dá se i prožít. Je nazývána nekorunovanou královnou slovenské populární hudby a právem patří mezi nejvýraznější osobnosti slovenské kultury.


Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Sólová diskografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1979 - Dievča do dažďa
  • 1981 - Môj malý príbeh
  • 1982 - Slnečný kalendár
  • 1983 - Mince na dne fontán
  • 1984 - No.5
  • 1986 - Voľné miesto v srdci
  • 1987 - Ateliér duše
  • 1990 - Kam idú ľudia?
  • 1994 - Zostaň

Sólová diskografie (anglicky)[editovat | editovat zdroj]

  • 1981 - Rainy Day Girl
  • 1984 - My friend the Tree
  • 1985 - No.5

Modus s Marikou Gombitovou[editovat | editovat zdroj]

  • 1979 - Modus
  • 1980 - Modus (anglická verze)
  • 1980 - Balíček snov
  • 1981 - 99 zápaliek
  • 1983 - Záhradná kaviareň

Singly[editovat | editovat zdroj]

  • 1977 - Úsmev/ Deň ako z pohľadnice
  • 1977 - Boľavé námestie/ Ty vieš, mama
  • 1978 - Študentská láska (orchester G. Broma)/ Podnájom
  • 1978 - Študentská láska (skupina Vivat)/ Podnájom
  • 1979 - Vyznanie/ Malý veľký vlak
  • 1980 - Kufor a šál/ Nostalgia
  • 1980 - Domy na zbúranie/ Vieš byť zlá
  • 1980 - Svet stromov/ Tajomstvo hier
  • 1981 - Klaun z domu č. 6/ V slepých uličkách
  • 1981 - Cirkusový kôň/ Deň letí
  • 1981 - Chcem sa s tebou deliť/ Výmeny
  • 1982 - Srdcia dievčat/ Slnečný kalendár
  • 1983 - Aký som/ Záhradná kaviareň
  • 1986 - Nenápadná/ Mami, mami
  • 1987 - Slávnosť úprimných slov (EP)
  • 1990 - Tváre pred zrkadlom/ Ave Maria
  • 1994 - Paradiso/ Peklo milencov (promo)
  • 2000 - Prosba
  • 2001 - Nespáľme to krásne v nás (promo)

Televize[editovat | editovat zdroj]

  • 1978 - Smoliari - nazpívala ústřední postavu, kterou hrála Alena Michalidesová
  • 1981 - Neberte nám princeznú - hrála hlavní postavu Katku

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Bratislavská lyra[editovat | editovat zdroj]

  • 1977 - zlatá (s Modusem)
  • 1978 - 2x zlatá (v domácí i mezinárodní soutěži)
  • 1979 - stříbrná
  • 1980 - bronzová (s Jánem Lehotským)

Zlatý slavík[editovat | editovat zdroj]

  • 1979 - 3. místo
  • 1980 - 2. místo
  • 1981 - 3. místo
  • 1982 - 2. místo
  • 1983 - 2. místo

Slovenský Slávik[editovat | editovat zdroj]

  • 1997 - 1. místo (první ročník ankety po rozpadu ČSFR; pořadatel agentura Oklamcak)
  • 1998 - 1. místo (pořadatel agentura Oklamcak)
  • 1998 - 2. místo (první oficiální anketa; spojení ag. Oklamcak + Forza)
  • 1999 - 3. místo
  • 2000 - 2. místo
  • 2001 - 2. místo
  • 2002 - 2. místo
  • 2005 - 2. místo
  • 2006 - 3. místo

Český Slavík - Slavíci bez hranic[editovat | editovat zdroj]

  • 2010 - 3. místo

OTO v kategorii Zpěvačka[editovat | editovat zdroj]

  • 2000 - 3. místo
  • 2001 - 1. místo
  • 2005 - 2. místo

Další[editovat | editovat zdroj]

  • 1978 - Cena Státního výboru pro rozhlas při Radě ministrů NDR
  • 1980 - zlato na Mezinárodním festivalu Intervize v polských Sopotech
  • 1983 - Pamětní medaile Slovkoncertu
  • 1984 - Zlatý erb Opusu (za album Mince na dne fontán)
  • 1986 - Hlavní cena Ministerstva kultury a cena diváků (za koncertní program)
  • 1989 - Zlatá medaile za celoživotní přínos k rozvoji kultury na Slovensku
  • 1996 - Grand Prix ZAI '95 za celoživotní přínos a rozvoj slovenské populární hudby
  • 1996 - Zlatá nota
  • 1998 - čestné členství V-klubu '98
  • 2000 - Zpěvačka století
  • 2007 - Hit století (píseň Vyznanie)
  • 2007 - Čestné občanství obce Turany nad Ondavou
  • 2008 - Žena 21. století
  • 2013 - Cena festivalu Andyho Warhola (za šíření slovenské kultury v zahraničí)
  • 2014 - Čestné občanství města Stropkov

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marika Gombitová na slovenské Wikipedii.

  1. Hit storočia

Související články[editovat | editovat zdroj]