Marie Uchytilová
| Marie Uchytilová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. ledna 1924 Kralovice  Československo |
| Úmrtí | 16. listopadu 1989 (ve věku 65 let) Praha Československo |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | sochařka, učitelka, medailérka a výtvarnice |
| Ocenění | medaile Za zásluhy _BAR.svg){kind=small} 1. stupeň in memoriam (2013)Čestné občanství města Plzně (2018) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marie Uchytilová-Kučová (17. ledna 1924 Kralovice – 16. listopadu 1989 Praha) byla česká sochařka a medailérka, mimo jiné autorka československé jednokoruny.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v Kralovicích do rodiny berního úředníka. V letech 1945–1950 vystudovala pražskou Akademii výtvarných umění u Otakara Španiela. Po 18 let vyučovala výtvarné umění. Je považována za znamenitou medailérku, autorku bust a plastik významných osobností české kultury. Několik vzpomínkových medailí věnovala protiválečné tematice, celou řadu pamětních medailí vytvořila pro numismatickou společnost a k příležitostem různých výročí obcí a osobností. V Kladně stojí socha Lidická matka, v České Skalici pak pomník Boženy Němcové.[1]
Dne 15. listopadu 2004 jí byla odhalena pamětní deska na jejím rodném domě v Dělnické ulici v Kralovicích. Autorem desky je manžel Jiří Václav Hampl.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
1 koruna československá[editovat | editovat zdroj]
.png)
V roce 1956 se Uchytilová zúčastnila veřejné soutěže na podobu jednokorunové československé mince. Její návrh nezvítězil, ale tehdejšímu ministrovi financí se tak líbil, že prosadil jeho ražbu.[2] Mladá žena sázející v pokleku lípu zdobila na lícní straně nejpoužívanější československé platidlo přes třicet let. Sama autorka o práci prohlásila: „…jaká to příležitost pro umělce – své srdce celému národu položit do dlaně!“
Na minci přitom Uchytilová zpodobnila politickou vězeňkyni Bedřišku Synkovou, která byla jako devatenáctiletá v březnu 1955 odsouzena k osmiletému trestu vězení za vedení skautského oddílu. Marie Uchytilová se o jejím osudu dozvěděla od Bedřiščiny matky a reliéf na minci vytvořila podle fotografie dívky. Mincí se začalo platit 2. září 1957; Bedřiška Synková byla propuštěna po pěti letech v květnu 1959.[2]
V Praze v Divadle pod Palmovkou se uskutečnila 12. února 2016 světová premiéra divadelní hry Tomáše Dianišky „Mlčení bobříků“. Proces se Synkovou a lest sochařky Marie Uchytilové posloužil autorovi jako dějová osnova.[3]
Pomník dětským obětem války[editovat | editovat zdroj]
Koncem šedesátých let začala, ze své vlastní vůle a bez objednávky, pracovat na pomníku lidických dětí. Společně se svým manželem Jiřím V. Hamplem modelovala postupně až do své smrti symbolickou sochu každého z 82 dětí zabitých v likvidačním táboře v polském Chełmnu. Záměrně nevytvářela věrné podobizny, aby přeživší matky nezraňovala a aby její dílo bylo chápáno jako pomník všem dětským obětem válečných hrůz.
Toužila, aby Sousoší lidických dětí odlité do bronzu stálo v Lidicích, ale sama neměla dostatek prostředků na tak nákladnou realizaci. Dovolávala se pomoci státu, ale komunistický režim o pomník nejevil zájem. Podpora nepřišla ani ze zahraničí. Pomníku v Lidicích, jejichž tragického osudu po léta zneužívali komunisté pro své ideologické záměry, příliš nepřála ani polistopadová atmosféra. Po smrti autorky Jiří Václav Hampl sbíral malé dary od soukromých dárců a podařilo se mu odlít do bronzu celkem 21 soch. V polovině devadesátých let se o osud Lidic začali zajímat občané z dánského města Albertslund. Veřejná sbírka, kterou uspořádali, znamenala zlom v realizaci a pokryla náklady na jednu třetinu celého sousoší.[4]
Prvních třicet soch bylo v Lidicích instalováno v roce 1995, poslední byly odhaleny 10. června 2000, třicet let po zahájení práce a jedenáct let po smrti autorky. Sousoší je orientováno tak, že se děti dívají k hrobu svých otců, dědů i kamarádů.
Sádrový model sousoší lidických dětí věnoval Jiří Hampl Muzeu a galerii severního Plzeňska.
Za památník ji 28. října 2013 prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. Její vyznamenání Zeman ohlásil při návštěvě Lidic v červnu téhož roku. Prohlásil, že je to „nejkrásnější a současně nejsmutnější pomník, který kdy v životě poznal“.[zdroj?]
Dne 17. ledna 2014 obdržela Marie Uchytilová-Kučová u příležitosti nedožitých 90. narozenin In memoriam čestné občanství Lidic.
V roce 2018 jí bylo uděleno i čestné občanství města Plzně.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ROM, Karel. Kronika; In: Kronika regionu – Kralovicko, Manětínsko, Plasko. Kronika. (2004/2005), roč. 3, čís. 2, s. 3.
- ↑ a b ŠVEC, Pavel. Komunisté mladou Bedřišku věznili, lidé však platili mincí s její podobiznou. iDNES.cz [online]. 2019-05-26. Dostupné online.
- ↑ Skautka v pekle. Nový prostor. 14. červen 2016, čís. 479, s. 30. ISSN 1213-1911.
- ↑ Lidice?, iDNES, 18.6.2020
- ↑ BARBORKOVÁ, Eva. Plzeň udělila čestné občanství i pět historických pečetí: oficiální informační server města Plzně. www.plzen.eu [online]. 2018-10-28 [cit. 2019-02-27]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Kol. autorů: Pocta Marii Uchytilové - vydáno k 20. výročí úmrtí, Památník Lidice 2009, ISBN 978-80-87275-14-6
- Josefina Napravilová: Sny a vzpomínky, kapitola Frontispis z pera akad. sochařky Marie Uchytilové - str. 2, 38-39, Maják Plzně 2013, ISBN 978-80-260-3509-1
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Uchytilová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marie Uchytilová
- Marie Uchytilová v informačním systému abART
- Historie a fotografie památníku
- Zármutek bronzových očí – nejen o příspěvku obyvatel Albertslundu
