Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Šablona:Infobox královna

Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská (13. srpna 1752 Vídeň, Schönbrunn - 8. září 1814 Vídeň, Hetzendorf) byla desátou dcerou a třináctým potomkem Marie Terezie a jejího manžela Františka I. Štěpána Lotrinského. Později vstoupila do dějin jako Neapolsko-Sicilská královna a uhlavní odpůrkyně francouzského císaře Napoleona I. Bonaparta.

Dětství

Před touto arcivévodkyní se narodila císařovně mrtvá holčička, kterou pojmenovala Karolína. Ještě téhož roku se císařskému páru narodilo zdravé a půvabné děvčátko, jenž pojmenovali Marie Karolína, v rodině ji však všichni přezdívali Charlotta. Malá arcivévodkyně byla pokřtěna na Marii Karolínu Luisu Josefu Johannu Antonii. Vzhledem se podobala otci, povahově však byla věrným matčiným obrazem. Měla nespoutaný temperament, byla činorodá, smělá, otevřená, upřímná a nezkrotně toužila po svobodě a nezávislosti. Byla vychovávaná společně se svou mladší sestrou Marii Antonií, pozdější francouzskou královnou Marií Antoinettou. Marii Karolínu měla na starost její ája (vychovatelka) hraběnka Judith von Brandisová, se kterou si arcivévodkyně rozhodně nerozuměla a tak požádala matku, což bylo něco neslýchaného, o novou vychovatelku. Tou se stala hraběnka Lerchenfeldová. V učivu musela arcivévodkyně věnovat pozornost především italštině jako jazyku, kterým se musela dorozumívat po zbytek svého života v Neapoli.

Neapolská nevěsta

Charlotta musela okamžitě nahradit ve sňatku svou zesnulou sestru Marii Josefu zasnoubenou s budoucím králem Neapolsko-Sicilským Ferdinandem I.. Její manžel, jak se povídalo, nebyl příliš pohledný a povahově se dal vystihnout jako obhroublý hulvát bez jakéhokoliv šarmu nebo vychování. Jako monarcha se rozhodně nechoval, pleskal bezostyšně dvorní dámy po pozadích a v zámku přechovával celý zvěřinec.

Královna Neapolsko-Sicilská

Když Marie odcestovala za svým mužem do Neapole, sídelního města královského páru, několik prvních měsíců jí bylo nelehce. Podle předpisů musela nosit černý šat, což nebyl ve vysokých teplotách pro rakouskou vévodkyni žádný med, navíc byla nucena poznávat neobvyklé a nevhodné zvyky svého mladého chotě.

Neapolská královna byla prakticky v letech 1771 až 1793 stále těhotná. Dokonce překonala svou matku v počtu potomků. Na svět přivedla Ferdinandovi 18 dětí. Porody u ní však probíhaly mnohem hůře než u její robustnější matky. Marie Karolína zdědila po své matce ostrý politický rozhled a instinkt, stát dokonce toužila reformovat. Tehdejší dosazený ministr Tanucci byl proti a královna nemohla tedy nic provádět. Politická scéna zůstala tedy nezměněná, ale Charlotta se nechtěla vzdát a krále si naklonila na svou stranu, aby mohla spolurozhodovat. Na radu svého bratra Josefa povolala politika Johna Actona, se kterým si rozuměla - reformy zemědělského státu tak byly konečně uskutečněny. V zemi byla zrušena mnohá církevní stavení, do města byly dosazeny stráže proti neapolské lůze. Na neapolském dvoře to viděli jinak. Jako každá jiná královna byla vystavena přehnaným pamfletům a zákeřným intrikám. Údajně se měla prostopášná královna scházet s Actonem nejenom na politických jednáních, ale i v ložnici. Královna se nenechala odradit a s Actonem projednávala již nezbytné reformování. Flegmatický král se sice odvolával na nepravdivé pomluvy o tom, že by se snad mohl stát paroháčem, avšak Charlotta ho uzemnila a on se dále věnoval svému lovu a cizoložství.

Jednou z důvěrnicí Marie Karolíny se stala mladičká a krásná žena anglického vyslance v Neapoli sira Wiliama Hamiltona - Emma Hamiltonová. Život na Neapolském dvoře přitom plynul stále stejně dál.

Poté přišli revoluční léta. Co se královský pár vrátil z domoviny Marie Karolíny (provdávala své dvě nejstarší dcery za syny Leopolda II.) Velká francouzská revoluce dýchla i na Neapol a královna musela dohodnout tajnou domluvu s Anglií přes vyslance v Neapoli, Hamiltona. Dohoda znamenala slib, že kdykoliv by připluly francouzské revoluční lodě, bude Anglie chránit jihoitalské břehy.

Roku 1793 přistála u města Neapol první anglická loď, v čele stál kapitán Horatio Nelson.

Úhlavní odpůrkyně Napoleona I.

Marie Karolína pozorovala s napětím boj konzervativních evropským mocností s revoluční Francií. Spojené síly Anglie, Rakouska, Pruska a Ruska, ale Francii neudolaly. A když se na scénu vyšplhal nebezpečně rychle po žebříčku hodností korsický genius Napoleone Bonaparte, zacítila opravdovou nenávist k Francii V roce 1796 vtáhl do Milána. Po sérii jeho vyhratých bitev měla královna opravdu nahnáno a začala proti zákeřnému Korsičanovi protivit a později co ochutil královninu nenávist, ji nenazýval také zrovna galantně. V únoru 1798 obsadili církevní stát a ocitli se přímo na hranicích Neapolsko-sicilské monarchie. Osvobozující italská armáda neuspěla a Napoleon postupoval dále a revoluce s ním. Již 21. prosince se musela dát královská rodina na úprk na neopečovávaný ostrov patřící králi - Sicíli. Když se za Nelsonovy pomoci podařilo Neapol dobýt z rukou Francouzů, na hlavy stoupenců Napoleona v Neapoli padl nepěkný soud. Později sledovala i z Vídně Napoleonovo počínání a prohlásila o něm že, „Dokud žije generál Bonaparte,nebude trvalý klid.“

Návrat do Vídně

9. června 1800 Marie Karolína odcestovala do Vídně. Doprovázel ji syn Leopold, tři dcery na vdávání Marie Kristina, Marie Amálie a Marie Antonie, Nelson a manželé Hamiltonovi. 14. srpna dorazili do sídelního města Rakouského císařství. Schönbrunn jim poskytl pohodlí a radostné chvíle s rodinou. Mnohokrát byla Vídeň oporou pro členy Habsbursko-Lotrinské dynastie. Špatné předtuchy o Bonapartovi se jí ale vkrádaly do hlavy i ve Vídni a mladému císaři Františku se protivila čím dál více. Tchýni kritizoval za to že, se plete do politiky a snaží se ovlivnit jeho ženu a Marii Karolíně naznačil, že by bylo na čase aby se vrátila zase domů.

17. srpna 1802 se vrátila do svého království. S mužem se spíše odcizili. Marie Karolína zestárla, a to mnohem více než by odpovídalo jejímu věku. Mezitím se vzájemné antipatie mezi ní a a císařem Francouzů Napoleonem I. zhoršily, což vyústilo v její sesazení z trůnu. Král utekl opět na Sicílii a Marie Karolína ho později následovala. Dne 14. června 1813 opustila tehdy 61 let stará královna Sicílii a odcestovala zpátky do Vídně, kam po dlouhé cestě dorazila 2. února 1814. Jako poslední žijící dcera Marie Terezie chtěla skonat ve svém původním domově. Tetě, která mu byla spíš na obtíž, císař přidělil nuceně zámek Hetzendorf, kde také 8. září roku 1814 těsně před Vídeňským kongresem unavená královna skonala. Nedočkala se tak vrcholné porážky svého nepřítele Napoleona I. Bonaparta v bitvě u Waterloo. Její manžel v Neapoli nařídil šestiměsíční státní smutek a oženil se svou dlouholetou milenkou Lucií Migliaccio, princeznou z Parmy.

Děti

Odkazy

Literatura

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská na Wikimedia Commons

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marie_Karolína_Habsbursko-Lotrinská&oldid=3962137“