Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská

Šablona:Infobox panovnice

Marie Amálie (26. února 1746, Vídeň - 18. června 1804, Praha) byla dcerou královny Marie Terezie a císaře Františka I. Štěpána Lotrinského, vdala se za Ferdinanda Parmského.

Život

Císařovnina ,,Popelka" - matka ji velmi kárala, vyčítala jí její vlastnosti. Měla blízký vztah se svými sestrami Marii Antoinettou, královnou Francie, a Marií Karolinou, královnou neapolskou a sicilskou, s nimiž i po svatbě zůstala ve styku. Jako ostatní sestry se stala obětí matčiny sňatkové politiky - musela se provdat za neotesaného hrubiána Ferdinanda Parmského. Matka jí nedala na výběr, přestože věděla o lásce Marie Amálie k vévodovi Karlu Zweibrückerovi, který dokonce požádal o její ruku. Byl ale císařovnou odmítnut, neboť ta jej nepovažovala za dost dobrou partii pro svou dceru. Okamžik „pomsty“ nadešel za deset let, kdy se řešilo následnictví v Bavorsku. Karel, který se o trůn ucházel, požádal o podporu pruského krále Fridricha II. , úhlavního nepřítele Marie Terezie, a ten mu ji bez okolků poskytl.

Manželství

1. července se Marie Amálie vydala do Parmy, kde se 19.7.1769 konala svatba. Marie Terezie jí kladla na srdce, že se musí manželovi podvolit a být mu poslušnou chotí. Jakmile však Marie Amálie přijela do Parmy, matčinými radami se neřídila a pustila se s velkou vervou do politiky. Její život byl plný skandálů sahajících daleko za hranice Parmy, což Marii Terezii velmi pohoršovalo. Snažila se ji přinutit změnit chování a dokonce za ní kvůli tomu poslala kancléře Franze von Knebela.

Když ani to nepomohlo, potrestala panovnice neposlušnou dceru tím, že s ní přerušila dopisování. Svým ostatním dětem nařídila, že si s ní nesmí dopisovat a mají odmítat její návštěvy. Marie Amálie nějakou dobu odolávala, ale pak se zlomila a v dopisech žádala matku o odpuštění. Usmíření však bylo jen krátkodobé, neboť Marie Amálie své postoje nezměnila.

Poté, co se Marie Terezie doslechla o chování dceřina manžela, nabádala své další děti ať se jí snaží ulehčit život dopisy a návštěvami. Marie Amálie chtěla vidět matku, to ale císařovna nedovolila, neboť se kvůli rozruchu, který dcera předtím vyvolala na mezinárodní politické scéně, obávala skandálu. S matkou se Marie Amálie už nikdy neuviděla.

Odchod z Parmy

Po smrti manžela a invazi Napoleona Bonaparteho do Itálie Marie odjela z Parmy, kterou si nikdy nezamilovala. Do Vídně se však vrátit nemohla, kvůli špatnému vztahu se svým bratrem Josefem II.. Proto na radu známých odjela do Prahy, kam dorazila s úplně podlomeným zdravím. Život z ní udělal člověka bez ducha a energie, kterou kdysi měla. Zemřela v Praze v roce 1804 a byla pochována v katedrále sv. Víta. Jen srdce jí bylo vyňato a převezeno do augustiánského kostela.