V tomto článku je použita zastaralá šablona "Infobox Biskup". Náhradou za ni má být šablona "Infobox - křesťanský vůdce", tou by se měla nahradit.

Mariano Rampolla del Tindaro

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mariano kardinál Rampolla
markýz del Tindaro
Philip Alexius de László: Kardinal Mariano Rampolla del Tindaro, olej na plátně, 1900
Vyznání římskokatolické
Datum narození 17. srpen 1843
Místo narození Polizzi Generosa
Flag of the Kingdom of the Two Sicilies (1860).svg Království obojí Sicílie
Kněžské svěcení 1866
Biskupské svěcení 8. prosince 1882
Datum úmrtí 16. prosinec 1913
Místo úmrtí Řím
Biskupské heslo
Úřady a tituly Template-Cardinal.svg kardinál

Mariano kardinál Rampolla markýz del Tindaro (* 17. srpen 1843, Polizzi Generosa, Sicílie – † 16. prosinec 1913, Řím) byl státní sekretář papežského státu během pontifikátu papeže Lva XIII. a jedna z nejvýraznějších postav vatikánské politiky a diplomacie v 19. století.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Znak kardinála Rampolly

Mariano Rampolla byl šlechtického původu a od dětství byl určen k církevní kariéře. Po formaci v římském semináři a koleji Capranica přijal roku 1866 knežské svěcení, pak ještě studoval na prestižní Pontificia Accademia dei Nobili Ecclesiastici, kde roku 1870 získal doktorát obojího práva. Po působení v různých kuriálních úřadech byl 8. prosince 1882 vysvěcen na biskupa a stal se nunciem v Madridu. V konzistoři 14. března 1887 jej papež Lev XIII. jmenoval kardinálem a na začátku června téhož roku jej učinil svým státním sekretářem. Rampolla byl jedním z aktérů obratu vatikánské politiky za Lva XIII., který se snažil vyvést Svatý stolec z izolace, v níž se octla díky příliš konzervativní politice Pia IX. a zejména vyřešit tzv. "Římskou otázku". Díky vzniku Trojspolku roku 1882 ztratil Vatikán svého tradičního spojence v Rakousko-Uhersku a Rampolla musel orientovat vatikánskou politiku směrem ke Španělsku a Francii.

Konkláve roku 1903[editovat | editovat zdroj]

Kardinal Mariano Rampolla del Tindaro na fotografii Jacoba Hilsdorfa.

Právě tato politická orientace rozhodla o Rampollově osudu v konkláve po smrti Lva XIII. (31.července4. srpna 1903), v němž i přes to, že tento blízký spolupracovník zesnulého papeže měl největší šanci stát se jeho nástupcem, došlo k vyslovení tzv. exkluzívy, práva veta, ze strany krakovského kardinála Jana Puzyny. Puzyna tak jménem rakousko-uherské vlády vylučoval Rampollu z možnosti být zvolen a i přes formální protesty Rampolly i celého kardinálského kolegia se nakonec Rampolla z kandidatury stáhl. Zvolen byl kardinál Giuseppe Sarto, jenž přijal jméno Pius X. Ten následně zrušil právo tzv. právo exkluzívy, které dávalo dříve katolickým suverénům právo vyloučit někoho jako kandidáta na papežský stolec. Jednalo se tedy o poslední případ jeho uplatnění v dějinách.

Poslední roky života[editovat | editovat zdroj]

Volba Pia X. znamenala konec politického vlivu Rampolly, který byl okamžitě nahrazen španělským kardinálem Rafaelem Merry del Valem. Rampolla zastával různé další kuriální funkce, zemřel v roce 1913 a od roku 1929 je pohřben ve svém titulárním kostele svaté Cecilie v Zátibeří.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Trincia Luciano, Conclave e potere politico. Il veto a Rampolla nel sistema delle potenze europee, 1887-1904, Roma, Edizioni Studium 2004.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Kardinál státní sekretář
Předchůdce:
Lodovico Jacobini
18871903
Mariano Rampolla del Tindaro
Nástupce:
Rafael Merry del Val y Zulueta