Maria Malibranová
| Maria Malibranová | |
|---|---|
_Maria_Malibran_-_Firmin_Salabert_-_Mus%C3%A9e_des_Beaux-Arts_de_Gaillac.jpg) | |
| Rodné jméno | María-Felicia García Sitches |
| Narození | 24. března 1808 Paříž |
| Úmrtí | 23. září 1836 (ve věku 28 let) Manchester |
| Příčina úmrtí | pád z koně |
| Místo pohřbení | Lakenský hřbitov |
| Povolání | operní pěvkyně, hudební skladatelka, herečka a divadelní herečka |
| Choť | François Eugène Malibran (od 1826) Charles Auguste de Bériot (od 1836)[1] |
| Děti | Charles-Wilfrid de Bériot |
| Rodiče | Manuel del Popólo Vicente García[2] a Joaquina Sitchezová |
| Příbuzní | Manuel Patricio Rodríguez García a Pauline Viardotová[3][4][1] (sourozenci) Josefa Ruiz-Garcíová (polorodá sestra z otcovy strany) Antonia Sitcher de Mendi (sestřenice) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
María Malibranová, nepřechýleně María Malibran, rozená María Felicitas García Sitches (24. března 1808 Paříž – 23. září 1836 Manchester), byla španělská pěvkyně mezzosopránového oboru, která však díky velkému hlasovému rozsahu zpívala i sopránové a altové role. Byla jednou z nejslavnějších pěvkyň 19. století, a to díky své osobnosti a dramatičnosti pěveckého výrazu. Legendou se stala po své smrti, když zemřela ve věku 28 let. Tehdejší zdroje vyzdvihují její hlas pro jeho rozsah, sílu a pohyblivost.
Život
María Felicitas García Sitches se narodila v Paříži do známé španělské hudební rodiny. Její otec Manuel del Pópulo Vicente García (1775–1832) byl jako tenor velmi uznáván skladatelem Gioacchinem Rossinim, když vytvořil roli hraběte Almavivy v jeho opeře Lazebník sevillský. García byl aktivní též jako skladatel, učitel zpěvu a operní impresário. Jako učitel však byl proslulý svým tyranským způsobem vedení žáků, mezi které patřily i jeho dcery María a Pauline.
Počátky kariéry
Poprvé vystoupila spolu se svým otcem v opeře Fernanda Paëra Agnese v Neapoli, když jí bylo osm let. V sedmnácti letech zpívala ve sboru King's Theatre v Londýně. Jednoho večera byla primadonna Giuditta Pasta indisponovaná, a María musela za ni jako Rosina v Lazebníku sevillském zaskočit. Publikum si její mladistvý mezzosoprán rázem oblíbilo, a díky tomu zpívala v roli Rosiny až do konce sezóny.
Další kariéra
Po skončení sezóny v Londýně vyrazil Manuel García se svou divadelní společností do New Yorku. Skupinu tvořili zejména členové Garcíovy rodiny: María, její starší bratr Manuel García (1805-1906) a jejich matka María-Joaquina Sitchez Briones (1780-1864), známá jako la Briones. Mladší dcera Garcíových, Pauline (1828-1910), která se později proslavila jako mezzosopranistka pod jménem Pauline Viardot-García, byla tehdy jen čtyři roky stará.
Díky Garcíovým byla italská opera uvedena v New Yorku vůbec poprvé. Za devět měsíců v tomto městě vystoupila v hlavních rolích osmi oper, z nichž dvě složil její otec. V New Yorku se provdala za bankéře Françoise Eugèna Malibrana, který byl o 28 let starší než ona. Díky sňatku, po kterém převzala manželovo příjmení Malibran, se María vymanila z područí svého tyranského otce. Jen o několik měsíců později ale její muž zbankrotoval a ona jej musela podporovat výdělky ze svých koncertů. Po roce pak manžela opustila a vrátila se do Evropy.
V Evropě zpívala titulní roli při premiéře opery Gaetana Donizettiho Maria Stuarda. Zamilovala se do belgického houslisty Charlese Augusta de Bériot. Pár spolu žil šest let bez sňatku. V roce 1833 se jim narodil syn, pozdější klavírní pedagog Charles-Wilfrid de Bériot. Poté dosáhla pěvkyně rozvodu. Přímo pro ni a Bériota napsal Felix Mendelssohn-Bartholdy árii pro ženský hlas s doprovodem sólových houslí.
Poslední roky života a smrt
V roce 1834 se přestěhovala do Anglie a vystupovala v Londýně. Na konci května 1836 zazářila v opeře The Maid of Artois, kterou pro ni napsal skladatel Michael Balfe, kterého poznala za svého předchozího působení v Opéra national de Paris. V Miláně ve stejném roce vystoupila v titulní roli v opeře Nicoly Vaccaie Giovanna Gray.
V červenci 1836 spadla ze svého koně a utrpěla vážná zranění.[5] Přesto odmítla léčbu a pokračovala ve své jevištní činnosti. V září 1836 vystupovala na festivalu v Manchesteru. Při zpěvu přídavků na scéně zkolabovala, ale trvala na vystoupení o den později. Ráno ale zemřela v budově kostela, kde měla vystoupit. Po veřejném pohřbu byly její ostatky uloženy v mauzoleu na hřbitově Laeken poblíž Bruselu.[6]
Role a pěvecký styl
Maria Malibranová je nejtěsněji spojená s operami Gioacchina Rossiniho. Skladatel ji označil za stvoření, které překonává všechny, kdo se ji snaží napodobit. Svým temperamentem podle něj zastínila všechny ženy, které Rossini kdy poznal.[7]
Zpívala v Rossiniho opeře Tancredi, v jeho opeře Otello nejspíše ztvárnila jak role Desdemony, tak Otella.[8] Nastudovala také hlavní role v dalších Rossiniho operách, jako byly Turek v Itálii, Popelka nebo Semiramis.[8]
Vystoupila také v opeře Giacoma Meyerbeera Křižák v Egyptě; v září 1825 v Paříži právě tato opera založila Meyerbeerovu francouzskou slávu.[9] Úspěch měla i v operách Vincenza Belliniho Norma, Náměsíčná a Kapuleti a Montekové (zde v roli Romea, kterého ztvárnila také v operách Zingarelliho a Nicoly Vaccaie). Bellini upravil svou operu Puritáni, aby vyhovovala jejímu mezzosopránovému hlasovému rozsahu. Další zcela novou operu, kterou Bellini slíbil Malibranové věnovat, ale už před svou předčasnou smrtí složit nestihl.
Běžný hlasový rozsah Malibranové sahal od g až do e3,[10] extrémní hlasový rozsah od d do f3,[11][12] díky čemuž zpívala i sopránové a altové role. Její emocionální projevy na scéně obdivovali mnozí její příznivci, mezi které patřili Rossini, Donizetti, Chopin, Mendelssohn nebo Liszt. Malíř Eugène Delacroix ji ale obvinil, že se bez uměleckého vkusu podbízí masám.[10]
Odkaz
Film
Život Marie Malibranové se stal předlohou několika filmů:
- Maria Malibran (1943) – režie Guido Brignone, v hlavní roli rakouská sopranistka a herečka moldavského původu Maria Cebotariová.[13]
- La Malibran (1944) – režie Sacha Guitry, v hlavní roli slavná sólistka pařížské Opery Géori Bouéová.
- Smrt Marie Malibranové (1971) – režie Werner Schroeter, v hlavní roli Candy Darlingová.
Další média
V roce 1982 sopranistka Joan Sutherlandová nazvala své turné Malibran na počest Malibranové.
Mezzosopranistka Cecilia Bartoli věnovala její památce své album z roku 2007 Maria. Tento projekt doprovodilo dlouhé turné a záznam koncertu vydaný na DVD. V roce 2008 vyšla pod labelem Decca nahrávka Belliniho Náměsíčné, ve které Bartoliová využila mnohé z kadencí využívaných Malibranovou a vrátila roli do původního oboru vysokého mezzosopránu.
Vystupuje jako postava v básni Williama McGonagalla.[14]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Malibran na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Grove Music Online. ISBN 978-1-56159-263-0. DOI 10.1093/GMO/9781561592630.ARTICLE.17547. Dostupné online. [cit. 2020-03-24]
- ↑
Q105253884. In: Velká sovětská encyklopedie. - ↑ Nikolaj Feopemptovič Solovjov: Виардо, Мишель-Полина. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek VIa.
- ↑ Nikolaj Feopemptovič Solovjov: Малибран, Мари Фелисите. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XVIII.
- ↑ RADOMSKI, Teresa. Manuel García (1805–1906): A bicentenary reflection. S. 25–41. Australian Voice [PDF]. 2005 [cit. 2016-02-04]. Roč. 11, s. 25–41. Dostupné online.
- ↑ SHANKS, Andrew. Manchester Cathedral: The Old Church of the World's First Great Industrial City. [s.l.]: Scala Publishers, 2010. ISBN 978-1-85759-658-8. S. 14.
- ↑ BARTOLI, Cecilia. Genius, Scandal and Death: Maria – Singer and Diva. [s.l.]: Decca Music Group, 2007. Kapitola Gioacchino Rossini, s. 8. Booklet CD a DVD Maria.
- ↑ a b Bartoli, Cecilia. Genius, Scandal and Death ... s. 10. Podle dopisu Carla Severiniho Éduardu Robertovi z roku 1829.
- ↑ SERVADIO, Gaia. Rossini. New York: Carroll & Graf Publishers, 2003. ISBN 0-7867-1195-7. S. 127.
- ↑ a b SAINT BRIS, Gonzague. La Malibran. Belfond: [s.n.], 2009. ISBN 978-2-7144-4542-1. S. 37, 104.
- ↑ RIGGS, Geoffrey S. The Assoluta Voice in Opera, 1797 to 1847. Jefferson, North Carolina: McFarland & Co Inc., 2009. ISBN 0-7864-1401-4. S. 137–141.
- ↑ ASHBROOK, William. Donizetti and His Operas. [s.l.]: Cambridge University Press, 1982. ISBN 0-521-23526-X. S. 634.
- ↑ Maria Malibran (1943) [online]. IMDB [cit. 2016-02-04]. Dostupné online.
- ↑ MCGONAGALL, William. Little Pierre’s Song [online]. McGonagall Online [cit. 2016-02-04]. Dostupné online.
Literatura
- BUSHNELL, Howard. Maria Malibran : A Biography of the Singer. [s.l.]: Pennsylvania State University Press, 1980. ISBN 0-271-00222-0.
- FITZLYON, April. Maria Malibran: Diva of the Romantic Age. London: Souvenir Press Ltd., 1987. ISBN 0-285-65030-0.
- LANGUINE, Clément. La Malibran. Paris: [s.n.], 1911.
- NATHAN, I. Life of Mme. Maria Malibran. London: [s.n.], 1846.
- POUGIN, Arthur. Maria Malibran, Histoire d'une Cantatrice. London: Kessinger Publishing, US, 2010. ISBN 9781160188388. [1., francouzské vydání: 1911].
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maria Malibranová na Wikimedia Commons - Balfe's The Maid of Artois (1836) [online]. Victorian Opera Northwest, [2011] [cit. 2016-02-04]. Dostupné online.
