Marguerite Yourcenarová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Marguerite Yourcenarová, nepřechýleně Marguerite Yourcenar (pseudonym), celým jménem Marguerite Antoinette Jeanne Marie Ghislaine Cleenewerck de Crayencour, (8. června 1903 Brusel, Belgie17. prosince 1987, Mount Desert Island, USA) byla francouzská autorka románů, esejí, povídek, básní, kritik, divadelních her a překladů (např. Virginie Woolfová). Stala se první ženou zvolenou do Francouzské akademie (1980).

Proslavila se především svými metafyzickými, historickými romány, ve kterých se věnuje detailním portrétům lidí z dávné minulosti, ale i současným tématům jako například homosexualitě. Většinou nejde o historické romány v tradičním slova smyslu, autorka se v nich nepokouší o rekonstrukci minulosti, ale snaží se spíše dobrat obecného smyslu lidského osudu. Inspiraci čerpala z historie, orientální moudrosti, renesance a neoklasicismu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Marguerite Yourcenarová se narodila do franko-belgické šlechtické rodiny v Bruselu roku 1903. Její matka zemřela na následky porodu. Marguerite strávila rané dětství s otcem na zámečku Mont-Noir. Přestože nikdy nenavštěvovala školu, odmaturovala z latiny a řečtiny na výbornou. Psaní se začala věnovat už v pubertě, kdy prožívala hektické období kvůli svému nekonformnímu otci Michelovi, který hodně cestoval a žil aristokratickým životem. Ačkoliv ji podporoval v kariéře a vydával na své náklady její prvotiny, citovou oporu u něho nenacházela, protože byl posedlý vidinou opětovného získání ztraceného jmění a čím dál víc propadal gamblerství.

Dědictví, které Marguerite připadlo po otcově smrti, jí přes jeho marnotratnost stále ještě umožňovalo po dlouhou dobu žít bohémským životem a věnovat se literatuře, cestování a svým pařížským milostným aférkám.

Po vypuknutí druhé světové války se přestěhovala do Spojených států, kde se živila vyučováním francouzské literatury na Univerzitě v New Yorku. Strávila hodně času cestováním mezi Francií a USA, kde žila se svou partnerkou Grace Frickovou, která přeložila do angličtiny několik jejích děl. Po roce 1950 se natrvalo usadila v Maine.

V roce 1980 se Yourcenarová, přestože o to příliš nestála, stala první ženou zvolenou do Francouzské akademie.

Zemřela v Maine roku 1987.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mezi její nejznámější díla patří zejména Les Mémoires d’Hadrien (1951) – pseudopaměti římského císaře z 2. století, L’Œuvre au noir (1968) – fiktivní životopis renesančního alchymisty, Le Labyrinthe du monde – autobiografická trilogie, Alexis ou le Traité du vain combat (1929) – její první román, ve kterém se homosexuálně založený muž formou dopisu pokouší vysvětlit své ženě, proč ji opouští, Pindare (1932) – životopis slavného antického básníka inspirovaný studiem antické literatury během autorčina pobytu v Řecku, nebo Le Coup de grâce.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Le jardin des chimères (1921)
  • Alexis ou le traité du vain combat (1929)
  • La nouvelle Eurydice (1931)
  • Pindare (1932)
  • Denier du rêve (1934)
  • La mort conduit l'attelage (1934)
  • Feux (1936)
  • Nouvelles orientales (1938) - přel.: Orientální povídky (Eva Schleissová)
  • Les songes et les sorts (1938)
  • Le coup de grâce (1939) – přel.: Rána z milosti (Jarmila Fialová)
  • Mémoires d'Hadrien (1951) – přel.: Hadriánovy paměti (Marie Veselá-Janů)
  • Électre ou La chute des masques (1954)
  • Les charités d'Alcippe (1956)
  • Constantin Cavafy (1958)
  • Sous bénéfice d'inventaire (1962)
  • Fleuve profond, sombre rivière: les negros spirituals (1964)
  • L'Œuvre au noir (1968, Prix Femina 1968) – přel.: Kámen mudrců (Marie Janů-Veselá)
  • Yes, Peut-être, Shaga (1969)
  • Théâtre (1971)
  • Souvenirs pieux (1974)
  • Archives du Nord (1977)
  • Le Labyrinthe du monde (1974–84) – přel.: Bludiště světa (Jarmila Fialová)
  • Mishima ou la vision du vide (1980)
  • Anna, soror... (1981)
  • Comme l'eau qui coule (1982) – přel.: Jak voda, která plyne (Růžena Steklačová)
  • Le temps, ce grand sculpteur (1984)
  • La Couronne et la Lyre (1986)
  • Quoi? L'Éternité (1988)


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]