Marceline Desbordes-Valmorová
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marceline Desbordes-Valmorová (20. června 1786, Douai, Francie – 23. července 1859, Paříž) byla francouzská básnířka. Její dílo vyniká ryzostí citu, hudebností a živelnou představivostí a vymyká se jakémukoli pojmu literární školy. Jako jediná žena patřila mezi prokleté básníky. Ve svém rodném městě Douai byla také herečkou a zpěvačkou.
Život[editovat]
Životem se protloukala nuzně ve starostech o svých pět dětí a manžela, neúspěšného herce. To pravděpodobně ovlivnilo i její poezii, která je často poněkud depresivní. Její srdce a paměť však zůstavaly zakotveny ve vzpomínkách na první osudovou lásku k muži, jehož jméno nikdy neprozradila. Po smrti byla pochována na hřbitově Montmartru, blízko hrobu Heinricha Heineho.
Dílo[editovat]
- Élégies et romances (1819)
- Elégies et Poésies nouvelles (1825)
- Poésies Inédites (1830)
- Les Pleurs (1833)
- Pauvres Fleurs (1839)
- Bouquets et prières (1843)
- Poésies posthumes (1860, posmrtně)
Literatura[editovat]
- LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha : Garamond, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7407-026-6.
