Marabu indomalajský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMarabu indomalajský
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádbrodiví (Ciconiiformes)
Čeleďčápovití (Ciconidae)
Rodmarabu (Leptoptilos)
Binomické jméno
Leptoptilos javanicus
(Horsfield, 1821)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marabu indomalajský, také čáp adjutant, marabu javanský a marabu malajský (Leptoptilos javanicus) je brodivý pták z čeledi čápovití (Ciconidae) a rodu Leptoptilos.[2] Nejbližší příbuznost sdílí s čápem jabiru (Jabiru mycteria).[3] Popsal jej Thomas Horsfield v roce 1821. Vyskytuje se ve velkém areálu rozšíření v jižní a jihovýchodní Asii. Je velký 110–120 cm a může vážit až 5 kg. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody je hodnocen jako zranitelný druh.

Výskyt

Marabu indomalajský se vyskytuje ve východní a jihovýchodní Asii, obývá například Indii, Srí Lanku, Bangladéš, Indonésii (Jáva, Borneo, na Borneu je nárůst populace hlášen převážně v zimě[3]), Malajsii, Myanmar, Thajsko, Severní Koreu a Kambodžu, kde žije největší populace. Občas se vyskytuje také v Nepálu, Bhútánu a na ostrově Bali. V Číně vyhynul.[4] Druh není stěhovavý, možné jsou však lokální migrace především v návaznosti na deštivé počasí.[3]

Vyskytuje se v zaplavených oblastech, jako jsou mokřady, mangrovy, jezera, případně rýžová pole. V tomto prostředí se i rozmnožuje.[5]

Popis

Marabu indomalajský je velký druh čápa se vzpřímeným držením těla, který dosahuje výšky 110 až 120 cm, hmotnosti až 5 kg a rozpětí křídel, jež jsou dlouhá a široká, 200 až 210 cm.[5] Nohy, krk a zobák jsou dlouhé.[6] Létá pomocí plachtění a před vzletem musí počkat na vzdušné proudy. Zbarvení peří je na hřbetě kovově lesklé a na břiše bílé. Na hlavě a krku peří neroste, kůže má zbarvení od žluté, přes oranžovou až po červenou. Čelo má opeřené, jeho zbarvení je bílé. Nohy jsou zelenomodré. Mláďata jsou až na holý krk a hlavu porostlá bílým peřím. Během období rozmnožování se tomuto druhu na peří vytváří měděné skvrny o průměru 2 cm. Samci a samice se od sebe zbarvením neodlišují, avšak samec je obvykle větší a rovněž má mohutnější zobák. Nedospělí jedinci se od dospělců odlišují méně lesklým peřím a také tím, že jim chybí skvrny. Tento druh se vzhledem podobá marabuovi indickému, je však menší a druhy lze od sebe odlišit také pomocí odlišného zbarvení.[3]

Chování

Marabu indomalajský

Nebylo zjištěno dostatečné množství podrobností o chování tohoto druhu. Je převážně samotářský a více jedinců se spolu setkává především v době rozmnožování. To začíná na počátku období sucha. Samci mají v tuto dobu barvy na krku a hlavě jasnější než obvykle, období námluv trvá asi 3 měsíce před kladením vajec. Na stromech, například v mangrovnících, si pár staví hnízdo lemované větvičkami a listy ve výšce 12–30 m. Měří 60 až 150 cm a je hluboké 10 až 120 cm. V tomto hnízdě probíhá i samotné páření a samice do něj naklade 2–4 vejce, o která se starají oba rodiče. Pár se zdraví zvedáním hlavy a krku a následným spuštěním podobně jako afričtí marabuové (Leptoptilos crumeniferus). Inkubační doba činí 28 až 30 dnů.[3][5][6]

Druh je tichý, komunikuje spolu bučivými a kňučivými zvuky.[5] Nepřátele zastrašuje upřeným pohledem, nafouknutím hrdelního vaku a křikem.[3]

Potravu tvoří například žáby, ryby (oblíbenou potravou jsou lezcovití[5]), plazi, drobní savci a bezobratlí (korýši, kobylky), pojídají rovněž mršiny. Kořist loví v malých skupinách při odlivu, každý jedinec je vzdálen zhruba 50 m od ostatních. Procházejí po okrajích bažin a pátrají po potravě, někdy rovněž propátrávají bahno a vybírají kořist z něj. Byli pozorováni jedinci, kteří si úlovek odnesli do hnízda.[3]

Ohrožení

Marabu indomalajský je hodnocen Mezinárodním svazem ochrany přírody jako zranitelný. Nebezpečí představuje především ztráta přirozeného prostředí, jako je kácení stromů, které slouží jako hnízdiště pro tyto ptáky a přeměnění na akáciové porosty a vysoušení vodních ploch, nebezpečí představuje rovněž lov a sběr vajec nebo mláďat. Trávení vodních ploch za účelem zabití ryb je nová hrozba, která rovněž snižuje počty tohoto druhu. Populace je klesající a žije celkem 5 500 až 10 000 dospělců.

Řada důležitých hnízdních kolonií se nachází v národních parcích, ochrana se nadále soustřeďuje například na vejce a mláďata, která jsou vybírána z hnízd, kambodžskému obyvatelstvu byla za nenarušování hnízdění těchto ptáků nabídnuta i finanční odměna. Mezi navržená ochranná opatření patří například sledování hnízdních kolonií těchto ptáků, jejich ochrana i mimo chráněné oblasti, kontrola pesticidů, které tyto ptáky zabíjejí, a zakázání lovu tohoto druhu.[4]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. POŘÍZ, Jindřich. marabu indomalajský [online]. biolib.cz [cit. 2016-07-20]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g HANCOCK, J.; KUSHLAN, J. A.; KAHL, M. P. Storks, Ibises and Spoonbills of the World. [s.l.]: A&C Black, 2010. 385 s. Dostupné online. ISBN 1408134993, 9781408134993. S. 124-127. 
  4. a b Leptoptilos javanicus (Lesser Adjutant). Iucn Red List of Threatened Species [online]. [cit. 2016-07-20]. Dostupné online. 
  5. a b c d e Lesser Adjutant. www.oiseaux-birds.com [online]. [cit. 2016-07-20]. Dostupné online. 
  6. a b Lesser adjutant videos, photos and facts - Leptoptilos javanicus. ARKive [online]. [cit. 2016-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy