Manuelský sloh

Torre de Belém

Manuelský sloh (manuelino), někdy také zvaný portugalská pozdní gotika, je typický portugalský umělecký sloh. Vzkvétal zejména za vlády Manuela I. a kombinuje prvky pozdní gotiky a maurské architektury. Vláda Manuela I. byla obdobím zámořských objevů a není tedy divu, že byly pro sloh typické i námořní motivy.

Ornamentální motivy [editovat]

Pro manuelskou architekturu jsou typické stavby bohatě zdobené ornamentálními motivy. Mezi ty nejčastější patří:

Národní symboly: armilární sféra (navigační přístroj, emblém Manuela I), Kříž Kristova řádu, státní znak.

Přírodní prvky: korály, chaluhy, uschlé stromy, artyčoky, vavřínové a břečťanové listy, granátová jablka, šišky, šneci, putto.

Fantastické motivy: uroboros (had nebo drak stočený do kruhu a pojídající si svůj vlastní ocas), sirény, chrliče.

Křesťanské motivy: vinné hrozny a úponky, Agnus Dei, andělíčci.

Další prvky: zkřížené meče, kotvy, kotevní řetězy, spletené provazy, námořní uzly, ozdoby ve tvaru lana, sítě, opasky s velkými přezkami, busty historických osobností.

Nejvýznamnější představitelé [editovat]

Nejvýznamnějšími představiteli manuelského slohu jsou Diogo Boitaca, Mateus Fernandes, bratři Francisco a Diogo de Arruda a architekt španělského původu João de Castilho.