Mandát (diplomatika)

Mandát znamená v diplomatice písemnost, jíž se uděluje rozkaz či nařízení podřízeným osobám a institucím. Je proto nejvíce využívána ve správních záležitostech. Na rozdíl od listiny je časová platnost mandátů omezená a po splnění daného příkazu zaniká. Poté jsou takové mandáty již bezcenné, proto byly v minulosti likvidovány. To je také důvod, proč se jich dochovalo jen málo.

Proti listinám měly mandáty jednodušší úpravu. Již od 14. století byl k jejich vyhotovení užíván místo slavnostnějšího pergamenu papír. Od 15. století se mandáty také tiskly, aby mohly být snáze distribuovány více příjemcům.

Mandáty se dělily na otevřené (litterae patentes) – později patenty – a uzavřené (litterae clausae). Papežská kurie rozlišovala mandáty, doručované osobě, jež je měla vykonat (littera cum filo canapis), a mandáty vydávané osobě, jež z nich měla mít prospěch a jež se jimi vykázala před příslušným výkonným orgánem (littera cum filo serico). Otevřené (veřejné) mandáty a patenty se později tiskly a byly nejběžnějším způsobem rozhodování a vládnutí.

Odkazy

Související články

• Diplomatický materiál
• Patent (diplomatika)
• Pojmy diplomatiky

Literatura

• HLAVÁČEK, Ivan – KAŠPAR, Jaroslav – NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. 2. vyd. Jinočany: H&H, 1994. ISBN 80-85467-47-X.
• ŠEBÁNEK, Jindřich - FIALA, Zdeněk - HLEDÍKOVÁ, Zdeňka. Česká diplomatika do r. 1848. 2. vyd. Praha: SPN, 1971. s. 20n

Externí odkazy

• Mandat ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích