Manara (Izrael)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Manara
מנרה
Výhled z výšin u kibucu Manara
Výhled z výšin u kibucu Manara
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 837 m n. m.
stát: Izrael Izrael
distrikt: Severní
oblastní rada: Ha-Galil ha-Eljon (Horní Galilea)
Manara
Red pog.png
Manara
rozloha a obyvatelstvo
počet obyvatel: 237[1] (2012)
správa
oficiální web: http://www.manara.co.il

Manara též Menara (hebrejsky מְנָרָה, anglicky Manara, v oficiálním seznamu sídel Menara[1]) je vesnice typu kibuc v Izraeli, v Severním distriktu, v Oblastní radě ha-Galil ha-Eljon (Horní Galilea).

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Leží na náhorní planině v nadmořské výšce 837 metrů v nejsevernějším výběžku Horní Galileji přímo na hranici s Libanonem. Kibuc je situován na vrcholu prudkého a zalesněného svahu hor Naftali, který vybíhá z Chulského údolí nad městem Kirjat Šmona, cca 34 kilometrů severně od břehů Galilejského jezera. 2 kilometry jižně od vesnice leží přírodní rezervace okolo vrchu Har Nezer. Vybíhá odtud směrem do Chulského údolí vádí Nachal Korim.

Vesnice se nachází cca 2 kilometry západně od města Kirjat Šmona, cca 143 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 67 kilometrů severovýchodně od centra Haify. Manaru obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je ryze židovské.

Manara je na dopravní síť napojena pomocí lokální silnice číslo 886, která sleduje izraelsko-libanonskou hranici. S městem Kirjat Šmona je vesnice propojena trasou kabinové lanovky.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Manara byla založena v roce 1943.[1] Zakladateli byla skupina židovských přistěhovalců z Polska a Německa a členové organizace ha-Noar ha-Oved ve ha-Lomed.[2] Jméno obce navazuje na původní arabský místní název Nur.[3] Oficiálně ovšem byla vesnice nazvána Ramim (רמים). Po 20 let se pak vedly diskuze o tom, zda tento název přijmout. Nakonec byl oficiálně uznán název Manara, který místní lidé preferovali.[2]

Šlo o první a po jistou dobu jedinou židovskou vesnici v horském hřbetu Naftali.[4] Během války za nezávislost v roce 1948 byla vesnice po jistou dobu izolována a obklíčena Araby. Místní děti byly proto z Manary dočasně evakuovány členy Palmachu.[2] Vesnice Manara byla tehdy přístupná pouze z Kfar Gil'adi a tato cesta vedla přes arabskou vesnici Hunin (nyní na jejím místě stojí mošav Margalijot).[4] V říjnu 1948 obsadila Arabská osvobozenecká armáda Fauzí al-Kaukdžího nedalekou lokalitu Šejch Abed (hora Har Šina'an) a vedla odtud útok na vesnici Manara, na který Izraelci reagovali prostřednictvím Operace Ja'el. Tento izraelský protiútok byl neúspěšný, ale o pár dní později začala Operace Chiram, v jejímž rámci Izrael celé území dobyl.[5][6]

Roku 1949 měl kibuc 134 obyvatel a rozkládal se na ploše 2535 dunamů (2,535 kilometru čtverečního).[7] V prvních letech čelili osadníci drsným klimatickým podmínkám. Teprve roku 1953 sem byl položen vodovod z Kirjat Šmona.[4] Kibuc měl nedostatek zemědělské půdy. Až po vzniku státu Izrael, tedy po roce 1948, získal i některé pozemky v úrodném Chulském údolí.[2]

Vzhledem k blízkosti Libanonu byl kibuc Manara opakovaně vystaven ostřelování a infiltraci arabských útočníků. Zejména v letech 1968-1970 zde došlo k několika incidentům, při kterých zemřeli členové kibucu.[3] K prvnímu takovému útoku zde došlo 14. června 1968, kdy byl na vesnici vypálen z Libanonu granát.[8] V dubnu 1981 se skupina Palestinců pokusila proniknout do Izraele v horkovzdušném balónu a byli sestřeleni poblíž kibucu Manara.[9] Od roku 2000, kdy došlo ke stažení izraelské armády z Libanonu, je bezpečnostní situace v této oblasti složitá.[2]

Koncem 80. let 20. století byl kibuc postižen těžkou ekonomickou krizí.[3] Ekonomika obce je založena na zemědělství a turistickém ruchu (turistické ubytování, lanovka z Kirjat Šmona). V kibucu funguje zařízení předškolní péče o děti. Základní škola je v Kfar Gil'adi, střední v kibucu Dafna. Je tu zubní ordinace, společná jídelna, obchod, plavecký bazén a sportovní areály.[2]

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo kibucu Manara je sekulární.[3] Podle údajů z roku 2012 tvořili naprostou většinu obyvatel v kibucu Manara Židé (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).[1]

Jde o menší sídlo vesnického typu s dlouhodobě klesající populací. K 31. prosinci 2012 zde žilo 237 lidí. Během roku 2012 populace klesla o 0,8 %.[1]

Vývoj počtu obyvatel Manara 1948-2012[10] [7][11][1]
Rok 1948 1949 1961 1972 1983 1995 2001 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Počet obyvatel 182 134 190 283 306 246 265 249 241 228 216 203 194 244 241 239 237

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f יישובים 2012 [online]. Izraelský centrální statistický úřad, [cit. 2014-10-27]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  2. a b c d e f מנרה [online]. bet-alon.co.il, [cit. 2010-02-05]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  3. a b c d קיבוץ מנרה [online]. galil-net.org.il, [cit. 2010-02-05]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  4. a b c אודות קיבוץ מנרה [online]. manara.co.il, [cit. 2010-02-05]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  5. מנרה - קיבוץ [online]. tnuathaavoda.info, [cit. 2011-07-22]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  6. HERZOG, Chaim. Arab-Israeli Wars. New York : Vintage Books/Random House, 1984. ISBN 0-394-71746-5. S. 89-91. (anglicky) 
  7. a b Localities of Eretz Israel: Towns, Kibbutzim, Moshavim [online]. Israel Der Juden-Staat: Das Jahr Der Zionisten, Ullman-Verlag, 1949, [cit. 2010-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. NAOR, Mordecai. The 20th Century in Eretz Israel. Kolín n.Rýnem : Könemann, 1998. Dále jen: The 20th Century in Eretz Israel. ISBN 3-89508-595-2. S. 394. (anglicky) 
  9. The 20th Century in Eretz Israel. s. 485
  10. רשימת היישובים, מאפיינים גיאוגרפיים ואוכלוסייה 1948,1961,1972,1983, 1995 [online]. Izraelský centrální statistický úřad, [cit. 2010-03-05]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  11. שם יישוב אנגלית a další seznamy demografického vývoje sídel z let 2001-2012 [online]. Izraelský centrální statistický úřad, [cit. 2010-02-05]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]