Mamba zelená
 Mamba zelená | |
|---|---|
 Mamba zelená | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | šupinatí (Squamata) |
| Podřád | hadi (Serpentes) |
| Čeleď | korálovcovití (Elapidae) |
| Rod | mamba (Dendroaspis) |
| Binomické jméno | |
| Dendroaspis viridis (Hallowell, 1844) | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mamba zelená, také mamba západoafrická[2] (Dendroaspis viridis) je dlouhý, štíhlý a vysoce jedovatý stromový had z čeledi korálovcovitých.[3] Žije v západní Africe. Je to velmi rychlý, hbitý a útočný had, který loví svou kořist (ptáky, malé savce, žáby, plazy) v korunách stromů i na zemi. Když má možnost, konfrontaci s člověkem se vyhne, nicméně pokud je zahnán do úzkých, může být velmi nebezpečný.
Vzhled[editovat | editovat zdroj]
Mamba zelená je menší než její příbuzná mamba černá a přibližně stejně velká jako mamba úzkohlavá a mamba Jamesonova, kterým se podobá i svým zbarvením. Je to had s dlouhým a velmi štíhlým tělem a zužujícím se dlouhým ocasem. Samice jsou větší než samci. Průměrná délka dospělého jedince se pohybuje mezi 1,4 až 2,1 metry. Některé exempláře mohou dorůst až délky kolem 2,5 metru.[4][5][6] Hlava je plochá a protažená, oči jsou středně velké, s kulatými zornicemi a žlutohnědou duhovkou.[6][4] Krk dokáže částečně zploštit. Obvyklé zbarvení je zelenavě žluté, olivově zelené či smaragdově zelené. Zřídka se však mohou vyskytovat i světlemodře či žlutě zbarvení jedinci. Šupiny pokrývající tělo mají černé okraje, to je hlavní rozlišovací znak oproti mambě úzkohlavé, která má rovněž zelenou barvu a někdy se též nazývá „mamba zelená“. Vzhledem podobná je též mamba Jamesonova, jejíž šupiny mají rovněž černý okraj. Hřbetní šupiny mamby zelené jsou zkosené, hladké, rovné a na příslušníka čeledi korálovcovitých nezvykle velké.[6][7]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Mamba zelená je původem ze západní Afriky a vyskytuje se v jižním Senegalu, Gambii, Guineji-Bissau, Guineji, Sieře Leone, Libérii, Pobřeží slonoviny, Ghaně, Togu, Beninu, a na jihovýchodě Nigérie.[8][9] Objevuje se i v nejjižnější části Mali podél hranice s Pobřežím slonoviny, v západním Kamerunu a v Gabonu.[9]
Prostředí[editovat | editovat zdroj]
Mamba zelená žije především v pobřežním tropickém deštném lese, v houštinách a v zalesněných oblastech západní Afriky.[6][8] Přestože se nachází převážně v hustých pralesech, dokáže přežít i v oblastech, kde byly vykáceny stromy, pokud je tam dostatek křovin. V oblastech, kde došlo k silnému narušení jejich přirozeného životního prostředí nebo k úplnému vykácení stromů a křovin, se tito hadi stahují do okrajových částí měst, kde je dostatek zeleně a žijí zde v křovinách či v korunách stromů v parcích a na dalších vhodně ozeleněných plochách.[6]
Chování[editovat | editovat zdroj]
Mamba zelená je převážně denní tvor, může však být aktivní i v noci.[7] Jde sice o stromového hada, ale pohybuje se často i po zemi. Ve skutečnosti je na zemi při lovu stejně doma jako ve větvích. K odpočinku však vyhledává větve stromů, jež jí poskytují ochranu. Jedná se o velmi rychlého, hbitého a útočného hada, který se snadno cítí ohrožen.[6] Je plachý, a je-li vyrušen, snaží se prchnout, obvykle na strom, pokud je to možné, a vyhnout se tak konfrontaci.[6] Ocitne-li se však v úzkých, stává se smrtelně nebezpečným protivníkem, který rozehraje celou škálu agresivního chování, od hlasitého syčení po opakující se prudké útoky.[6][7]
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Přirozenou potravu mamby zelené tvoří především ptáci a drobní savci včetně hlodavců, jako jsou myši, krysy a veverky. Z ostatních savců jsou to příslušníci řádu letounů a luskounů (jen mláďata) a čeledi rejskovitých.[6][7] Živí se též ještěrkami, žábami a ptačími vejci. Mamby svou kořist aktivně loví, útočí prudce a usmrcují svým jedem.[6][10]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Tito hadi jsou vejcorodí. Doba březosti trvá 2,5 až 3 měsíce. Samice následně klade 4 až 17 vajec. Dožívá se 12 až 15 let.[5]
Nepřátelé[editovat | editovat zdroj]
Mamba zelená má málo přirozených nepřátel. Největší nebezpečí pro ni představují lidé a draví ptáci.[3][10] Mohou se rovněž stát kořistí krajt a varanů.[5]
Jed[editovat | editovat zdroj]
Jed mamby zelené je podobný jedu ostatních příslušníků rodu mamba, ale liší se toxicitou a občas i směsí toxinů v jedu. Její jed se skládá převážně z neurotoxinů, kardiotoxinů[7][8] a fascikulinů.[6] Smrtelná dávka LD50 pro tento druh jedu činí 0,7 až 0,8 mg/kg, přičemž průměrné množství jedu, jímž had disponuje, je 100 mg.[11][12][13] Jelikož se tento druh hada nestřetává s člověkem příliš často, nebývá lidí uštknutých mambou zelenou mnoho. Když už k uštknutí dojde, může nastat i smrt.[6][8] Při uštknutí se obvykle již během 15 minut či méně začínají projevovat příznaky.[8] Běžné příznaky mambou zelenou jsou místní bolest a často zduření, místní odumírání tkáně[nenalezeno v uvedeném zdroji], porucha koordinace pohybů, bolest hlavy, netečnost, dýchací obtíže, závrať, nízký krevní tlak, průjem, mrákoty a ochrnutí.[6][8] Není-li okamžitě zahájena léčba, začnou se objevovat ještě vážnější příznaky a oběť může zemřít na udušení způsobené ochrnutím dýchacího svalstva. To může nastat podle druhu a vážnosti uštknutí již do jedné hodiny, obvykle však přichází během 2 až 4 hodin.[8][10]
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Mamba zelená má tři velmi blízké příbuzné, a sice mambu úzkohlavou (Dendroaspis angusticeps), mambu černou (Dendroaspis polylepis) a mambu Jamesonovu (Dendroaspis jamesoni).[3][6]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Western green mamba na anglické Wikipedii.
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ KOŘÍNEK, Milan. mamba západoafrická [online]. Biolib.cz [cit. 2016-08-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c HALLOWELL, Edward. Description of new species of African reptiles.. Philadelphia, USA: Proceedings of the National Academy of Sciences (Stanford University's Highwire Press), 1844. S. 169–172.
- ↑ a b Mamba, Western Green. Louisville Zoo. 2014-12-23. Dostupné online [cit. 2018-10-04]. (anglicky) Archivováno 4. 10. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ a b c Western Green Mamba. Daniel's Animal Facts Blog. 2016-07-28. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-04. (anglicky) Archivováno 4. 10. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n Clinical Toxinology Resource (Western Green Mamba) [online]. University of Adelaide [cit. 2011-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-08.
- ↑ a b c d e ERNST, Carl H.; ZUG, George R. Snakes in Question: The Smithsonian Answer Book. Washington D.C., USA: Smithsonian Institution Scholarly Press, 1996. Dostupné online. ISBN 1-56098-648-4.
- ↑ a b c d e f g DAVIDSON, Terence. IMMEDIATE FIRST AID [online]. University of California, San Diego [cit. 2011-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-07.
- ↑ a b O'SHEA, Mark. Venomous Snakes of the World. New Jersey, USA: Princeton University Press, 12 September 2005. Dostupné online. ISBN 0-691-12436-1.
- ↑ a b c BARGAR, Sherie; JOHNSON, Linda. Mamba's. USA: Rourke Enterprises, 1987. Dostupné online. ISBN 0-86592-960-2.
- ↑ THOMAS, Sean. LD50 for various snakes [online]. www.seanthomas.net [cit. 2011-12-21]. Dostupné online.
- ↑ FRY, Dr. Bryan Grieg. LD50 Menu [online]. University of Queensland [cit. 2011-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-08.
- ↑ venom reference | snakedatabase.org: Western green mamba (Dendroaspis viridis). snakedatabase.org [online]. [cit. 2020-01-01]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu mamba zelená na Wikimedia Commons 
Taxon Dendroaspis viridis ve Wikidruzích
