Maltézský psík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maltézský psík
Maltese 600.jpg

Výstavní maltézský psík s neostříhanou srstí

Základní informace
země původu centrální Středomoří
průměrný věk 12–15 let
Tělesná charakteristika
hmotnost 2–5 kg
výška † 20–25 cm
barva bílá
Klasifikace a standard
skupina FCI IX. – plemena společenská
FCI standard
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Maltézský psík, někdy též maltézský pinč či maltézáček, je společenské psí plemeno původem z oblasti centrálního Středomoří z okolí ostrova Malta. Někdy je však původ uváděn v oblasti Jaderského moře a ostrova Mljet.[1]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Název plemene naznačuje, že pochází z ostrova Malta, protože přídavné jméno „maltese“ pochází ze semitského slova „malat“, které znamená útočiště nebo přístav. Tento semitský kořen se objevuje v celé řadě jmen přímořských míst; např. ve jménu jaderského ostrova Méléda, sicilského města Melita a také ostrova Malta.[zdroj?]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předkové tohoto plemene žili v přístavech a přímořským městech centrálního Středomoří, kde lovili myši a krysy, které se nacházely ve velkém množství v přístavních skladištích a podpalubí lodí. První písemná zmínka existuje z roku 370 př. n. l., kde řecký spisovatel Kallimachos, dvorní básník Ptolemaiovců, tohoto psa označil jménem Canis Melitaeus.[2] Plinius lokalizoval původ plemene na Maltu a charakterizoval jej jako příjemného společníka místních dam.[3]

Aristotelés, který žil ve 4. století př. n. l., zmínil v seznamu psů známých v jeho době malé plemeno, jenž označil jako canes melitenses.[4] Římský básník Marcus Valerius Martialis napsal v 1. století n. l. báseň, ve které zmiňuje malého bílého psíka Issu jako přítele Publia.[5] Toto plemeno bylo známé také ve starověkém Římě a jako oblíbený společník vdaných žen byl oslavován básníkem Strabónem.[6]

Obrazy maltézských psíků od mnoha renesančních malířů ukazují tohoto malého psíka v salónech po boku nejkrásnějších žen své doby.[zdroj?] V 17. až 18. století se někteří chovatelé rozhodli vylepšit plemeno tím, že ho zmenší. Carl Linné v roce 1792 uvedl, že tito psi nakonec byli velikosti veverky.[zdroj?] Původní plemeno křížením s jinými plemeny např. pudlů a miniaturních španělů nakonec téměř vyhynulo.[zdroj?]

Dnes[kdy?] je plemeno rozšířeno a existuje až devět barevných variací, od bílých po barevné.[zdroj?]

Charakteristické rysy[editovat | editovat zdroj]

Vyznačuje se bílou dlouhou rovnou srstí, která stále dorůstá, nemá podsadu, nelíná a nepáchne. Srst může mít až slonovinovou barvu a tolerují se i světle oranžové odstíny. Čenich musí být vždy černý, stejně jako tlapky. Ocas je nesen nad hřbetem. Výška v kohoutku se pohybuje od 20 do 25 cm, hmotnost 4–5 kg (někdy i méně). Držení těla je noblesní, psíci nesou hlavu vysoko a vznešeně.[zdroj?] Oči musí být velké, tmavé a kulaté. Tělo je spíše podlouhlé, obdélníkového rámce, s širokým hrudníkem a vysoko nasazeným ocasem. Pohybuje se lehce, elegantně. Pro maltézské psíky jsou typické velice rychlé kroky v klusu.[7]

Je inteligentní, přítulný, má rád děti a dobře se vychovává. Vzhledem ke své inteligenci a vztahu k lidem je někdy více než je obvyklé citově navázán na své majitele a rodinné příslušníky, takže vyžaduje relativně více péče, mazlení a pozornosti.[zdroj?]

Snese se s ostatními psy, kočky a jiná drobná zvířata ovšem zahání, ale neublížil by jim. Je také hravý psík a dobře vycvičitelný, je možné s ním soutěžit v agility nebo se zúčastnit výstav.

Feny zpravidla hárají 1-2 do roka, avšak krvavé skvrny mohou být nepatrné a minimální.

Na křik a tvrdé zacházení reaguje panikou a úzkostí.[zdroj?] Je velice učenlivý a bystrý. Bude šťastný kdykoli a kdekoli, pokud bude v náruči svých nejbližších. Přes svůj malý vzrůst má hodně elánu. Pro sport se však nehodí. Rád si hraje, zvládne i delší procházky, ale usedlý životní styl mu nedělá problém.[7]

Péče[editovat | editovat zdroj]

Maltézský psík s ostříhanou srstí

Typické obtíže plemene jsou silné slzení, vytočený loket či vatovitá srst.[zdroj?] Okolí očí je potřeba také pravidelně ošetřovat, protože vytékající slzy zbarvují a slepují srst. Je vhodné jej denně kartáčovat, česat a pravidelně koupat.[zdroj?] Maltézský psík může být ostříhán nakrátko, v opačném případě mu naroste srst dlouhá a v takovém případě je o takovouto srst nutná zvýšená péče.

Vyřazující vady[editovat | editovat zdroj]

Podle standardu Mezinárodní kynologické federace (FCI) jsou vyřazujícími vadami:[zdroj?]

  • výrazná divergence nebo konvergence ploch hlavy
  • úplná depigmentace nosní houby nebo nosní houba jiné barvy než černé
  • podkus (dolní čelist kratší než horní)
  • skvrna na rohovce
  • úplná depigmentace očních víček
  • chybějící ocas, zkrácený ocas, ať už přirozeně nebo uměle
  • kadeřavá srst
  • jakákoliv jiná barva než bílá, s výjimkou bledé slonoviny
  • skvrny jiných barev, bez ohledu na jejich velikost

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HYYTINEN, Iiris. Maltese - A Mean Little Toy Dog [online]. [cit. 2009-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. C. Plinius Secundus. The Historie of the World Book III, 50–71. Ověřeno k 2009-04-16. 
  3. Thomas Spencer Baynes, ed(1890)."Malta".. 15(9th ed.). The Henry G. Allen Company. pp. 339–343. http://books.google.com/?id=P5wUAAAAYAAJ&pg=PA340&dq=strabo+maltese+dog#PPA340,M1. Retrieved 2009-04-16. 
  4. A Vase painting of a Catuli Melitaei dog [online]. hellenica.de, [cit. 2009-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Serpell, James(1996). In the company of animals: a study of human-animal relationships. Cambridge University Press. ISBN 0-521-57779-9. Ověřeno k 2009-04-16. 
  6. http://www.cmku.cz/index2.php?plemena_skupiny=9wiki
  7. a b Maltézský psík [online]. Hafici.cz, [cit. 2013-02-01]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]