Malá Fatra
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Malá Fatra | |
|---|---|
 |
|
| Hřeben Kriváňské Malé Fatry z Velkého Rozsutce, v pozadí Velký Kriváň, nejvyšší hora pohoří | |
| Nejvyšší bod | Veľký Kriváň (1 709 m n. m.) |
| Délka | km |
| Šířka | {{{šířka}}} km |
| Rozloha | km² |
| Střední výška | {{{středvýška}}} m n. m. |
| Nadřazená jednotka | Fatransko-tatranská oblast |
| Sousední jednotky | Kysucká vrchovina, Turčianska kotlina, Strážovské vrchy, Žilinská kotlina, Velká Fatra |
| Podřazené jednotky | Kriváňská Fatra, Lúčanská Fatra |
| Světadíl | Evropa |
| Státy |  Slovensko |
| Horniny | vápenec, dolomit |
| Poznámka | |
| Povodí | Dunaj - Váh |
Malá Fatra je pohoří (geomorfologický celek Fatransko-tatranské oblasti) v severozápadní části Slovenska. Díky různorodosti krajiny (dolomitová a vápencová bradla, soutěsky, travnaté hole) patří k atraktivním a vyhledávaným pohořím. Hlavním východiskem je vesnice Terchová.
[editovat] Geologická charakteristika
Je to hrásťové pohoří, které bylo vyzdviženo mohutnými tektonickými pohyby v průběhu třetihor a čtvrtohor. Skládá se z krystalických hornin (břidlice, ruly) a sedimentů (vápence, křemence, dolomity).
[editovat] Geografická charakteristika
Hluboké údolí Váhu dělí pohoří na dvě části:
- Severní Kriváňská Fatra, s nejvyšším vrcholem Veľký Kriváň (1709 m n.m.), skalnatými dolomitovými štíty (Velký Rozsutec, Malý Rozsutec), několika soutěskami (Tiesňavy, Jánošíkove diery) a uzavřenými dolinami (nejznámější Vrátná Dolina). V roce 1967 byla vyhlášena CHKO a v roce 1988 Národním parkem Malá Fatra o rozloze 226 km².
- Jižní Lúčanská Fatra je na východě ohraničená Turcem, na západě Rajčankou a na severu Váhem. Je tvořena žilnými a hlubinnými vyvřelinami mladšího paleozoika (karbonu) granodiority a křemennými diority, které postupně krystalizovaly a vyzdvihovaly se až do dnešní podoby. Nejvyšší vrchol, Veľká lúka (1476 m n.m.) je na rozdíl od Kriváně oblý kopec, také nazývaný Martinské hole. Pod ním je lyžařský areál.. Přes celý hřeben, od Kľaku na jihu až na Minčol na severu vede hřebenová cesta, z níž je krásný výhled na okolní hory a je mimochodem téměř jediná známka toho, že tam kdy vkročila lidská noha.
Porost tvoří v nižších polohách bučiny, výše s příměsí smrku a jedle a v nejvyšších partiích borovice kosodřevina.
