Makarov PM

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pistole Makarov
Pistole Makarov
Typ samonabíjecí pistole
Místo původu SSSR SSSR
Historie služby
Používána 50. léta - do dnes
Války Válka ve Vietnamu a všechny konflikty s účastí Rudé /Ruské armády od doby vzniku zbraně
Základní údaje
Hmotnost 0,73 kg
Délka 160 mm
Délka hlavně 93 mm
Typ náboje 9x18mm Makarov
Ráže 9mm Makarov
Kadence praktická odhadem 32 mířených ran/min
Úsťová rychlost 315 m/s
Maximální dostřel rozměr postavy na max. 150 m
Zásobování municí výmněnný 8 nábojů
Hledí běžné mechanické dvoubodé

Pistole Makarova (PM) je standardní sovětskou pistolí užívanou především jako osobní zbraň důstojníků všech druhů vojsk, výzbroj posádek lodí, ponorek, zřídka i letadel či vrtulníků ve většině států bývalé Varšavské smlouvy. Vyznačuje se malými rozměry a užité střelivo celkem dobrými střeleckými vlastnostmi, které jsou pro bojovou pistoli sloužící jako záložní zbraň používanou na boj do 100 metrů dostatečné.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Zbraň vznikla v 50. letech 20. století v SSSR. Jejím hlavním konstruktérem je pravděpodobně Nikolaj Fjodorovič Makarov. S jistotou to ale tvrdit nelze.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zbraň se velmi podobá pistoli Walther PP, jejíž je vylepšenou kopií.

Vyznačuje se celkem čistým, hezkým vzhledem a padne dobře do ruky. Zpětný ráz je vskutku velký na balistické vlastnosti užitého střeliva, přesto v porovnání s ostatními zbraněmi patří mezi ty při střelbě pohodlnější. Mířidla jsou klasická dvoubodá.

Makarov se vyrábí z velice kvalitních materiálů. Ty spolu s konstrukcí propůjčují zbrani velkou odolnost a spolehlivost, zbraň ale není zbytečně těžká. Pojistka je umístěna na levé straně pouzdra závěru, kohoutek má pro státy Varšavské smlouvy klasický tvar připomínající malé kolečko se zoubky.

Vnitřní konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Spouštěcí ústrojí zbraně je dvojčinné. Zajímavostí je pak, že Makarov díky vysoce posazenému zásobníku (téměř v úrovni hlavně) podává i prázdné nábojnice (najde-li se vůbec někdo, kdo je bude do zásobníku dávat). Jednoduchost konstrukce,umožňuje snadné vyladění chodu. Specialitou této zbraně jsou pouhé dva čepy. Jeden pomáhá zajistit spojení rámu s hlavní a druhý jistí lučík v těle pistole. Ostatní součástky mají čepy přímo na sobě a do těla se zasouvají průchody. Pistole jako celek je maximálně jednoduchá,svou jednoduchostí a odolností se hodí do náročných podmínek. Pistole nemá sebemenší problém s podáváním nábojů pokrytých pískem, je schopná střílet i po ponoření do bahna či mokrého písku. Můžeme tedy z jistotou potvrdit, že se jedná o jednu z nejodolnějších pistolí na světě.

Zbraň má i přes použití náboje Makarov dynamický závěr, takže veškerý zpětný ráz pohlcuje vratná pružina. Ta je také za tímto účelem dosti silná.

Hranice maximálního zatížení tohoto typu závěrového systému pravděpodobně leží někde blízko výkonnosti tohoto náboje. Rusko inovovalo munici pro pistoli Makarov, po upravení nábojové komory u nových zbraní (vroubkování, princip dobrždění třením), se do těchto pistolí bez dalších úprav, používá zesílená munice. Je deklarováno že tyto nové náboje výkonem překonávají náboj 9mm Luger. Střely těchto nábojů jsou označeny černou barvou a není možné je střílet z původních zbraní.

Střelivo[editovat | editovat zdroj]

Pistole Makarov užívá náboje 9 mm Makarov. Tento náboj pravděpodobně vychází z původně německého náboje Ultra z období 2. světové války , za níž ovšem nebyl nikdy použit.

Jedná se o náboj 9x18 mm, jenž se svou výkonností řadí mezi náboje 9 mm Luger (též Parabellum) a 9 mm Browning. Použití takto výkonného náboje je pro bojovou pistoli dosti neobvyklé, pro poměrně nízkou výkonnost. Toto je možno vysvětlit tím, že v SSSR se pistole považovala za ryze záložní zbraň používanou důstojníky a osádkami, kteří nebojovali na delší vzdálenosti.

Tento náboj se jinak užívá pouze zřídka, jako příklad poslouží československá pistole Pistole vz. 82.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Ze základní verze vznikla řada kopií v různých komunistických zemích celého světa.

  • Za samostatnou variantu lze považovat Sovětskou zbraň vybavenou zabudovaným tlumičem hluku výstřelu.
  • Čína - typ 59 = pouze kopie
  • Německá demokratická republika - Pistole M = pouze kopie
  • Rusko - PMM = modernizovaná varianta s dvouřadým zásobníkem na 12 nábojů
  • Polsko - P-64 = pouze kopie
  • Rusko - Baikal 442 = civilní verze, dle některých zdrojů méně kvalitní než originální vojenská

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Soviet Military Pistols - Tokarev & Makarov - downloadable ebook by Gerard Henrotin (H&L Publishing HLebooks.com 2002)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu