Mahábhárata

Rukodělná ilustrace zachycující bitvu na Kuruovském poli

Krišna a Ardžuna v bitvě na Kuruovském poli

Mahábhárata, doslova Velké vyprávění o Bháratovcích (dévanágarí: महाभारत) je spolu s Rámajánou jedním z hlavních staroindických eposů. Je klasifikována jako itihāsa. Itihāsy a Purāṇy jsou zmíněny již v Atharvavédě a jsou označovány jako pátá Véda. Název eposu vznikl ze dvou sanskrtských slov mahá (velký) a bhárata (pojmenování Indie odvozené od starobylého krále Bharaty).

Považuje se za nejdelší či druhou nejdelší báseň na světě. Skládá se z 18 knih zvaných parva, jejichž délka se pohybuje od 100 do 18 000 dvojverší, a celkově obsahuje 110 000 dvojverší.

Autorství a vznik eposu

Tradičně je autorství Mahábháraty připisováno mudrci Vjásovi, ale autorem eposu v dnešní podobě nemohl být jeden člověk, protože dílo se dá charakterizovat jako soubor sanskrtských mýtů, pověstí, lidových vyprávění, příběhů z Purán a nábožensko-filozofických pojednání zasazených do rámce hrdinského eposu.

Jednotlivá datování vzniku eposu se od sebe liší. Tradice určuje jeho vznik do doby mudrce Vjásy a vychází i z faktu, že epos hovoří o Kali juze jako o přicházejícím věku. Moderní datování uvádí období od 4. století př. n. l. do 4. století n. l., kdy se k původnímu válečnému příběhu postupně připojovaly další části, které mají s hlavní dějovou linií mnohdy velmi málo společného. Epos se pak dochoval ve dvou verzích, severní a delší jižní, které se od sebe liší řadou detailů.

Obsah eposu

Jádro příběhu je pravděpodobně odvozeno od skutečné historické události z počátku 1. tisíciletí př. n. l., kterou byla bratrovražedná válka Pánduovců a Kuruovců, dvou spřízněných rodů odvozujících svůj původ od legendárního krále Bharaty. Zakladateli rodů byli slepý král Dhrtaráštra, který měl sto synů Kuruovců, a jeho bratr Pándu se svými pěti syny (Judhištira, Bhíma, Ardžuna, Nakula a Sahadéva). Po smrti Pándua rozdělil Dhrtaráštra vládu v říši mezi své syny a syny svého bratra. Když však Kuruovci, vedeni podlým Durjodhanou, připravili lstí Pánduovce o vládu (Judhištira jí prohrál ve falešné hře v kostky), bylo dohodnuto, že Pánduovci odejdou na třináct let do vyhnanství a poté jim bude vláda vrácena. Po uplynutí lhůty však Durjodhana nehodlal dohodu splnit. Spor vyvrcholil velkou bitvou na Kuruovském poli, ve které Pánduovci za pomoci boha Kršny zvítězili. Judhištira se stal svrchovaným králem a vládl se svými bratry po mnoho let. Nakonec Pánduovci vstoupili do říše bohů.

Nedílnou součástí Mahábháraty je Bhagavadgíta (Zpěv vznešeného), jedna z nejvýznamnějších posvátných knih hinduismu. Odehrává se těsně před bitvou, když je Ardžuna zmítán pochybnostmi, zda bojovat či se stáhnout do ústraní a meditovat. Jeho pochybnosti jsou rozptýleny Kršnou (osmým avatarem boha Višnua) vyjevením transcendentální moudrosti. Bezprostředně na Bhagavadgítu navazuje Uttaragíta, která obsahuje další duchovní rady předávané Kršnou Ardžunovi během bitvy. Z četných vedlejších epizod je nejznámější vyprávění o králi Nalovi a jeho ženě Damajantí a o utrpení, do něhož tuto dvojici uvrhla hráčská vášeň králova, dále příběh krále Dušjanty a jeho ženy Šakuntaly (známý zejména z pozdějšího zpracování od Kálidásy) nebo stručná verze Rámajány.

Mahábhárata v češtině

V češtině dosud neexistuje úplné vydání eposu. Kromě Bhagavadgíty vyšla pouze převyprávění nebo překlady epizodních vyprávění a některých úryvků.

Převyprávění

• Mahábhárata aneb Velký boj, Albatros, Praha 1988, 377 stran, podle staroindického originálu vypráví Vladimír Miltner, převyprávění pro mládež.
• Mahábhárata, Gaudíja Vedánty, 2001, 164 stran, převyprávěl Šrípád Baladéva Prabhu,
• Mahábhárata - největší duchovní epos všech dob, The Bhaktivedanta Book Trust, 2002, 990 stran, ze sanskrtu do angličtiny převyprávěl Krishna Dharma, přeložil Jan Mareš.

Bhagavadgíta

• Bhagavadgita: učení pantheistické Boha zjeveného, František Urbánek, Praha 1877, přeložil František Čupr,
• Bhagavad - Gita čili vznešena piseň o nesmrtelnosti, Josef Koch, Praha 1900,. přeložil Václav Procházka,
• Bhagavad-Gítá, Cyrill M. Höschl, Klatovy 1920, přeložila Pavla Maternová,
• Bhagavad-Gita: píseň o božství, čili Nauka o božském bytí a nesmrtelnosti, Zmatlík a Palička, Praha 1926, přeložil Karel Weinfurter, znovu 1935.
• Bhagavadgítá neboli Zpěv vznešeného, Jaroslav Jiránek, Železný Brod 1945, přeložil Rudolf Janíček, znovu Supraphon, Praha 1989 a Santal, Liberec 1995, 1998 a 2007.
• Bhagavadgítá, Odeon, Praha 1976, přeložili Jan Filipský a Jaroslav Vacek, znovu Votobia, Olomouc 2000.
• Bhagavadgíta - taková jaká je, Bhaktivedanta Book Trust, Praha 1983, z anglického překladu A. C. Bhaktivédánty Svámího Prabhupády přeložila Svatoslava Zbožná, znovu 1991 a 1998.
• Bhagavadgíta, Pragma, Praha 1999, z anglického překladu Svámího Prabhavanandy a Christophera Isherwooda přeložila Jana Žlábková,
• Bhagavadgíta, Centrum Spirála a Dauphin, Praha 2008, přeložila Věra Bělohlávková.

Překlady dílčích vyprávění a úryvků

• Nal a Damajantí, v knihkupectví Calvově, Praha 1852, přeložil August Schleicher,
• Nal a Damajantí, Kramář a Procházka, Olomouc 1875, přeložil Jaroslav Libánský,
• Nal a Damajantí, J. Šnajdr, Kladno 1924, přeložil Vincenc Lesný,
• Zkáza karavany, Nový Orient, 4-5/1971, přeložil Vladimír Miltner, vybráno z epizody Nalópákhjána,
• O Nalovi a Damajantí Nový Orient, 5-10/1974, přeložil Vladimír Miltner, příloha k časopisu,
• Nala a Damajantí, Supraphon, Praha 1977, přeložil Vladimír Miltner,
• Jak se chovat u dvora, Nový Orient, 9/1980, přeložil Vladimír Miltner, úryvek z eposu,
• Uttaragíta, R. K. Lukášek, Trutnov 1991, přeložil Jaroslav Vlček.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mahábhárata na Wikimedia Commons
• Původní text v sanskrtu
• (česky) Stručné shrnutí hlavní dějové linie eposu
• (slovensky) http://www.freebsd.nfo.sk/hinduizmus/mahabharata.htm

Autoritní data	GND: 4211841-4 LNB: 000182350 MBW: 1aa91475-aff6-43b0-8e03-4f1c3fbdc62c NLI: 987007264823905171 VIAF: 181826247