Magion
| Magion 1 | ||
|---|---|---|
| Popis | ||
| Výrobce: | Ústav fyziky atmosféry Akademie věd ČR | |
| Úloha: | Průzkum MAGnetosféry a IONosféry | |
| Rozměry | ||
| Délka: | 30 cm | |
| Šírka: | 30 cm | |
| Výška: | 16 cm | |
| Hmotnost: | 15 kg | |
| Parametry dráhy | ||
| Sklon: | 82,96° | |
| Perigeum: | 406 km | |
| Apogeum: | 1764 km | |
| Perioda: | 96,4 min | |
Magion je název řady malých družic Země určených k výzkumu parametrů MAGnetického pole, IONosféry a plazmatu v okolí Země. Tyto družice byly vyvinuty v Ústavu fyziky atmosféry Československé akademie věd a od roku 1978 vypouštěny s družicemi v rámci mezinárodního programu Interkosmos. Poslední dvě startovaly společně s většími satelity programu Interball. Pohybovaly se po protáhlých eliptických drahách v horní ionosféře, případně procházely oblastmi se zvýšeným zářením (Van Allenovy pásy).
Magion 4 v apogeu vylétal až za pás geostacionárních družic a v některých obdobích roku opouštěl zemskou magnetosféru a zkoumal sluneční vítr.
Komunikaci s družicemi udržovala Česká radiová komunikační stanice v Panské Vsi.
Obsah |
[editovat] Magion 1
Byl vypuštěn 24. října 1978 ze sovětského arktického kosmodromu Pleseck nosnou raketou Kosmos-3M společně s mateřskou družicí Interkosmos-18. Po umístění na dráze byly její parametry:
- sklon dráhy 82,96°
- perigeum 406 km
- apogeum 764 km
- perioda 96,4 min
Družice měla tvar kvádru o rozměrech 30 × 30 × 16 cm a hmotnost 15 kg.[1] Z tohoto tělesa vyčnívaly do prostoru komunikační antény a prvky čidel. Povrch byl pokryt panely napájecích solárních článků. Stabilizaci družice v prostoru zabezpečoval magnetický systém interakcí se zemským magnetickým polem.
Mezi palubní vybavení patřil telemetrický vysílač v pásmu 137 MHz o výkonu 250 mW a vysílač v pásmu 400 MHz o výkonu 1,5 W. Pro povelování a řízení družice sloužil 24kanálový systém s přijímačem na frekvenci 149 MHz. Přístroje pro měření fyzikálních charakteristik byly představovány Geiger-Müllerovým počítačem záření, měřičem nízkofrekvenčního elektromagnetického pole, 16kanálovým frekvenčním analyzátorem a experimentem s měřením elektrického a magnetického pole do frekvence 16 kHz.
Magion 1 ukončil svoji výzkumnou činnost 10. září 1981, kdy vstoupil do hustých vrstev atmosféry a shořel.
[editovat] Magion 2
Magion 2 byl vypuštěn 28. září 1989 rovněž z kosmodromu Pleseck, ale s využitím nosné rakety Cyklon 3, spolu s mateřskou družici Interkosmos 24 v rámci projektu Aktivní. Po umístění na dráze byly parametry dráhy družice:
- sklon dráhy 82,6°
- perigeum 498 km
- apogeum 2441 km
- perioda 115,5 min
Družice byla oproti Magionu 1 podstatně větší. Byla tvořena 26-stěnem a měla téměř kulový tvar. Její hmotnost dosahovala 50 kg. Díky větší ploše satelitu a solárních článků se zvýšilo množství generované elektrické energie na 12 W. Byla vybavena třísložkovým (vektorovým) a jednosložkovým (skalárním) magnetometrem, rádiovým spektrometrem, 3 plazmovými sondami, analyzátory energetických částic a vlnovým experimentem.
[editovat] Magion 3
Magion 3 byl vypuštěn 18. prosince 1991 z kosmodromu Pleseck s využitím nosné rakety Cyklon 3 společně s družicí Interkosmos 25 v rámci projektu APEX (Aktivní Plazmový EXperiment). Po umístění na dráze byly parametry dráhy družice:
- sklon dráhy 82,6°
- perigeum 436 km
- apogeum 2943 km
- perioda 120,2 min
Družice byla rozměrově i vybavením téměř shodná s Magionem 2, hmotnost se zvýšila na 52 kg. Rovněž přístrojové vybavení bylo podobné, přibyl fotometr pro měření optických emisí vnější atmosféry Země.
[editovat] Magion 4
Magion 4 byl vypuštěn 3. srpna 1995 z kosmodromu Pleseck s využitím nosné rakety Molnija společně s družicí Interbol-1. Po umístění na dráze byly parametry dráhy družice:
- sklon dráhy 70,3°
- perigeum 17 068 km
- apogeum 175 449 km
- perioda 347,2 min
Družice byla rozměrově i vybavením téměř shodná s Magionem 2 a 3, hmotnost se zvýšila na 59 kg. Rovněž přístrojové vybavení bylo podobné, přibyl rentgenový fotometr a dvousložková Langmuirova sonda. Sonda ukončila činnost 23. září 1997.[2]
[editovat] Magion 5
Magion 5 je zatím poslední družicí této řady. Byl vypuštěn 29. srpna 1996 z kosmodromu Pleseck s využitím nosné rakety Molnija společně s družicí Interbol-2.
Parametry družice na oběžné dráze:[3]
- sklon dráhy 64,0°
- perigeum 1881 km
- apogeum 18 092 km
- perioda 347,2 min
Družice byla rozměrově i vybavením téměř shodná s předchozími družicemi, hmotnost se zvýšila na 62 kg. Přístrojové vybavení bylo podobné, přibyl analyzátor chladného plasmatu a 2 kamery pro snímání noční strany Země.
Krátce po dosažení oběžné dráhy však bylo s družicí ztraceno spojení, neboť správně nefungoval solární napájecí systém a došlo k vybití palubních akumulátorů. Družice tak byla brána za mrtvou a jen občas bylo prováděno povelové vysílání aktivačních signálů. Po téměř 20 měsících marného čekání náhle 7. května 1998 družice opět procitla a začala na Zemi odesílat vědecká data. Předpokládá se, že závada odezněla díky opakovanému zahřívání Sluncem a možnému přepálení zkratovaných spojů. Poslední data z družice byla přijata 2. července 2002.[2]
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ Historie Magionu [online]. Ústav fyziky atmosféry AV ČR, [cit. 2007-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b GRÜN, Marcel. První československá družice odstartovala před třiceti lety ze Sovětského svazu. iDnes [online]. 2008-10-24 [cit. 2008-10-24]. Dostupné online.
- ↑ VÍTEK, Antonín. 1996-050B - Magion 5 [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40, [cit. 2008-09-11]. Dostupné online.
[editovat] Literatura
- LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982.
