Magid

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Magid (hebrejsky מַגִּיד‎‎, „vypravěč“) je pojem označující v judaismu lidového kazatele nebo vypravěče. V 2. Samuelově 15, 13 se slovo magid vyskytuje ve významu „ten, kdo oznamuje (zprávu)“. Magid se tak někdy vztahuje i k termínu posel, tedy ten, kdo sděluje zprávu od Boha. Termín magid mejšarim‎‎ neboli „jenž prohlašuje právo“ je zmíněn v knize proroka Izajáše:

Nemluvil jsem potají, v temném místě země, neřekl jsem potomstvu Jákobovu; Hledejte mě v pustotě. Já Hospodin vyhlašuji spravedlnost, prohlašuji právo.
— Bible Izajáš 45:19

Historie[editovat | editovat zdroj]

Potulní kazatelé, označovaní jako magidim, se vyskytovali již v době tanaitů a amoraitů. Ve středověku se kazatelé vyskytovali v hnutí aškenázských chasidů, kdy putovali z jedné obce do druhé. Kazatelé se vyskytují od 17. století i ve východní evropě, kde jsou dokonce záznamy o placené funkci magida pro určitou obec. Aramejsky se takovému magidovi říkalo magid de-mata, v jidiš byl nazýván Štotmagid (štot - z něm. „stadt“ + magid). Někdy byla instituce magida, pkud náležel mezi význačné učence, ztotožněna s funkcí dajana, soudce.

Významnou roli začal pojem magid hrát s nástupem východoevropského chasidismu, kdy byli titulem magid označovni mj. význační chasidští učenci, např. Dov Ber z Meziříče [1] nebo Ja'akov Josef z Polonoje.

Titul magid nebyl ovšem vyhrazen pouze chasidům, např. Jakob Kranz, „Magid z Dubna“, byl žákem Gaona z Vilna a působil jako kazatel v litevských městech, kde měl vyvracet chasidismus.

Funkci štotmagida ve Vilnu svého času zastával i pozdější vrchní pražský a zemský rabín Ezechiel Landau.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUSHNER, Lawrence. Na tomto místě byl Bůh a Já, já jsem to nevěděl. Praha : DharmaGaia, 2005. ISBN 80-86685-14-4. S. 78-100.  

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha : Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.