Madrasa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hodina v medrese v Bosně a Hercegovině v roce 1906

Madrasa (též Medresa, arabsky: مدرسة‎‎) je náboženská škola vyššího typu založená při mešitě. Školou nižšího typu (základní) je potom maktab.

Historická budova madrasy Suleymanyye v Sýrii

Charakter madrasy[editovat | editovat zdroj]

Madrasy se nacházejí hlavně v zemích, kde je rozšířen islám. Největší vliv mají ve východní části islámského světa, tedy v Íránu, Pákistánu a Afghánistánu, rozšířené jsou ale i v Saúdské Arábii, Albánii i Bosně a Hercegovině. Zatímco v prvních uvedených zemích, kde má islám velký vliv, je fungování medres samozřejmé jako víceméně běžné vzdělání, v oblastech rozvinutého světa, kde je islám dominantně zastoupen hrají víceméně význam církevních škol.[1]

Regionální vznik, vývoj a odlišnosti[editovat | editovat zdroj]

Školy jsou organizované islámskými obcemi, většinou tam, kde není dostatečně zajištěno vzdělání státem.[zdroj?] Studium ženám není umožněno na všech madrasách;[zdroj?] a tam, kde tomu tak je, mají oddělené třídy.[zdroj?]

Celá řada současných islámských zemí převzala systém vzdělání nikoliv ze západních křesťanských států, ale z Osmanské říše. Medresy existovaly již za dob Seldžuckých Turků; během Osmanské nadvlády nad východním Středomořím a blízkým východem byly zřizovány masivně zhruba přelomu od 15. a 16. století.[2], tedy za vlády sultána Mehmeda II. Osmané převzali předchozí školy a zdokonalovali je, např. tím, že je rozdělili podle různých stupňů. Tyto medresy nefinancoval přímo stát, ale systém tzv. nadací, známých jako vakufy.[2]. Nadace nesloužily pouze k financování škol, ale také i nemocnic, mešit a dalších staveb pro veřejné účely.[3][1]

Medresy vznikaly většinou při mešitách; na nově dobytých osmanských územích byl vždy nejprve zřízen muslimský svatostánek a potom až škola.[4]

V medresách se kromě náboženské věrouky, která hrála hlavní roli, vyučovalo také právo, literatura a další znalosti, které se považovaly v dobách středověké Osmanské říše považovány za významné. Na vyšší úrovni se pak studenti věnovali např. i medicíně, astronomii, matematice, fyzice, nebo logice[5] a při školách tak vznikaly i nemocnice, knihovny a další pracovny. Ve větších osmanských městech (zhruba v dnešní Anatolii, hlavně pak na pobřeží) byly budovány rozsáhlé komplexy.[4] Školy musely fungovat zcela v soladu s právem šaría[3]. Vzdělání bylo většinou pětileté; studenti byli označování jako fakihové.

V čele osmanských medres stál jako nejvyšší představitel tzv. muderis, který požíval vysoké vážnosti[6] a jednalo se vždy o velmi vzdělanou osobnost.[2] Jeho pomocníkem pak byl muida, který vykonával přesně tu práci, kterou mu muderis zadal. Muderisové byli zprvu jmenováni do čela medres na neomezenou dobu, později (od přelomu 16.-17. století) se však již jejich období časově omezovala, neboť množství škol rostlo, stejně jako počet vzdělaných lidí. Mezi jednotlivými kandidáty se vybíralo tak, že museli skládat zkoušky.[7]

Muderisové z významných škol v centru říše získávali kromě toho také i mnohé funkce a účastnili se různých slavností. Někteří z nich se dokonce dostali i k řízení jednotlivých vakufů.[6] V okrajových oblastech působili často muderisové z významných a rozvinutích měst centra říše.[4]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Medresy byly s nástupem moderního sekularizovaného vzdělání likvidovány jako symbol zastaralého režimu s nezvdělaným obyvatelstvem. Například v Jugoslávii byly odstraněny po druhé světové válce v souvislosti s nástupem komunistického režimu[1], podobně byly likvidovány i ve střední Asii, která byla toho času součástí Sovětského svazu. Ostatní země potom začaly kopírovat západní model školství, což znamenalo omezení, či snížení vlivu medres.

Po teroristických útocícch v roce 2001 a vyhlášení Války proti terorismu prezidentem USA Georgem Bushem začaly být medresy, hlavně ty pákistánské, médii[zdroj?] často považovány za centra radikálního islámu, ze kterého se rekrutují teroristé. Fakticky bylo již prokázáno[zdroj?] spojení mezi některými medrasami a teroristickými organizacemi, proto jsou v Pákistánu přísně kontrolovány.[zdroj?]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Madrasahs ve Wikimedia Commons

  1. a b c MACHÁČEK, Štěpán. Islámské školství v Bosně a Hercegovině [online]. navychod.cz. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c Ekmeleddin Ishanoǧlu; Mehmet Ipsirli. Historija osmanske države i civilizacije. Sarajevo : Orijentalni institut u Sarajevu, 2004. ISBN 9958-626-05-5. Kapitola Uređenije ilmije, s. 316. (bosensky) 
  3. a b Ekmeleddin Ishanoǧlu. Historija osmanske države i civilizacije. Sarajevo : Orijentalni institut u Sarajevu, 2004. ISBN 9958-626-05-5. Kapitola Osmanske obrazovne institucije, s. 784. (bosensky) 
  4. a b c Ekmeleddin Ishanoǧlu. Historija osmanske države i civilizacije. Sarajevo : Orijentalni institut u Sarajevu, 2004. ISBN 9958-626-05-5. Kapitola Obrazovanje u medresama kod Osmanlija u vrijeme osnivanja države, s. 788. (bosensky) 
  5. Ekmeleddin Ishanoǧlu. Historija osmanske države i civilizacije. Sarajevo : Orijentalni institut u Sarajevu, 2004. ISBN 9958-626-05-5. Kapitola Stepenovanje u medresama, s. 791. (bosensky) 
  6. a b Ekmeleddin Ishanoǧlu; Mehmet Ipsirli. Historija osmanske države i civilizacije. Sarajevo : Orijentalni institut u Sarajevu, 2004. ISBN 9958-626-05-5. Kapitola Uređenije ilmije, s. 318. (bosensky) 
  7. Ekmeleddin Ishanoǧlu; Mehmet Ipsirli. Historija osmanske države i civilizacije. Sarajevo : Orijentalni institut u Sarajevu, 2004. ISBN 9958-626-05-5. Kapitola Uređenije ilmije, s. 317. (bosensky)