Maňdžušrí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maňdžušrí
Japonská socha Maňdžušrího
Japonská socha Maňdžušrího
Sanskrt: Maňdžušrí
Čínština: 文殊師利
Tibetština: Džampäl Maseng
Korejština: Munsu Bosal
Vietnamština: Văn-thù-sư-lợi
Japonština: Mondžu
Informace
Výskyt: mahájána, vadžrajána
Ztělesňuje: moudrost
Atributy: plamenný meč,
pradžňápáramitá sútra

Maňdžušrí (skt; česky bódhisattva moudrosti na lvu) je v buddhismu jméno bódhisattvy moudrosti. Po Avalókitéšvarovi je jedním z nejpopulárnějších bódhisattvů. Maňdžušrí se objevuje v mnoha mahájánových sútrách, zvláště pak v pradžňápáramitové literatuře.

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

Maňdžušrí bývá zpravidla zobrazován s plamenným mečem v pravé ruce a pradžňápáramitásútrou, kterou podpírá pomocí lotosového květu, v ruce levé. Meč symbolizuje „protnutí“ nevědomosti. Zřídka je meč doplněn lukem a šípy. Sútra představuje moudrost a dosažení probuzení. Poměrně často je zobrazován spolu se Samantabhadrou a Šákjamunim, někdy se Maňdžušrí zobrazuje v zuřivé podobě s býčí hlavou.

Tibetský buddhismus[editovat | editovat zdroj]

bódhisattva Maňdžušrí

V tibetském buddhismu je Maňdžušrí nazýván Maňdžughóša („Ten s libým hlasem“). Výjimečně bývají učenci jako např. Congkhapa považováni za vtělení Maňdžušrího.[1] V tibetském buddhismu se často zobrazuje s Avalókitéšvarou a Vadžrapánim.

Nepálská mytologie[editovat | editovat zdroj]

Podle jedné z purán bylo kdysi Údolí Káthmándú jezerem. Maňdžušrí spatřil uprostřed jezera lotosové květy a rozsekl roklinu a způsobil, že jezero začalo odtékat. Zanedlouho se stalo údolí obyvatelným a tam, kde po odplavení vody zůstaly lotosy, vyrostla nejstarší nepálská stúpa Swayambhunath.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citace a reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc : Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0. S. 282.  

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc : Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0.  
  • WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu