Mše
| Článek ze seriálu Eucharistie |
|
|
známá též jako |
|
 |
|
| Souvislosti Ježíš Kristus |
|
|
Teologie |
|
|
Významní teologové |
|
|
Ostatní |
|
Mše či mše svatá je v katolické církvi označení pro slavení eucharistické oběti (nekrvavé zpřítomnění Kristovy oběti na kříži), jehož součástí je zvěstování Božího slova (čtení biblických textů) a přijímání eucharistie (dle katolické víry Těla a Krve Kristovy). Způsobů slavení mše svaté je více. V této souvislosti se mluví o různých ritech, popř. formách slavení.
Obsah |
Katolická mše [editovat]
- Podrobnější informace naleznete v článcích římský ritus, Mše Pavla VI. a Tridentská mše.
Podle katolického chápání není slavení eucharistie pouhou připomínkou poslední večeře Ježíše Krista s jeho učedníky, ale především nekrvavým zpřítomněním oběti Ježíše Krista na kříži a oslavou jeho vzkříšení (proto je někdy označována též jako mešní oběť). Z toho důvodu katolickou mši může sloužit kněz i úplně sám bez přítomnosti dalších věřících, s kterými by se setkával.
Označení mše je zkomolením závěrečných slov mešní liturgie, kdy jáhen vysílá shromážděný lid slovy: „Ite, missa est,“ (latinsky doslova „Jděte, jste propuštění,“ ve smyslu bohoslužba skončila, popřípadě „Jděte, (jste) vysláni,“ v české liturgii překládáno jako „Jděte ve jménu Páně“). Vedle, dnes v římskokatolické církvi nejobvyklejší Mše Pavla VI., zavedené po II. vatikánském koncilu, funguje jako mimořádná forma římského ritu ještě starší, tzv. tridentská mše podle misálu Jana XXIII. Mimo to existují i další zvláštní starobylé způsoby liturgie, užívané buď místně či některými řády. Jedná se např. o mše v dominikánském či ambrosiánském ritu.
