Lýkovec jedovatý
Lýkovec jedovatý | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | slézotvaré (Malvales) |
Čeleď | vrabečnicovité (Thymelaeaceae) |
Rod | lýkovec (Daphne) |
Binomické jméno | |
Daphne mezereum L., 1753 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) je prudce jedovatý keř z čeledi vrabečnicovité.
Synonyma
- Thymelaea mezereum (Linné, 1753) Scopoli, 1771
- Thymelaea praecox Gilibert, 1792 (nom. inval.)
- Daphne florida Salisbury, 1796
- Mezereum officinarum C. A. Meyer, 1843
- Daphne rechingeri Wendelbo, 1960
- Lidové názvy
- čertovo lejko, lejkovec, vlčí lýko, vlčí pepř, divoký pepř, nešlechetník, mordýř lidský, vrah lidský.
Vzhled
Jde o 30–150 cm vysoký, chudě větvený, listnatý a opadavý keř.
Listy jsou střídavé, zpravidla nahloučená na koncích větví. Jsou podlouhlé, tupě špičaté a lysé.
Kvete brzy na jaře, ještě před rozvinutím listů (únor-duben). Květy jsou obvykle růžové, trubkovité, shloučené ve svazečcích a silně voní. Delší přivonění může člověku způsobit zdravotní komplikace (viz níže).
Plody jsou kulaté červené peckovice, mají silně hořkou chuť a jsou prudce jedovaté (viz níže).
Výskyt
Jde o polostinný lesní druh. Roste ve světlých listnatých lesích od nížin do hor, v horách i na křovinatých stráních. V přírodě je vzácný a je řazen mezi ohrožené druhy. Hojně se pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách, zejména na skalkách, v řadě kultivarů, především s čistě bílými květy (cv. Alba, cv. Albiflora).
Rozšíření
Je rozšířen po téměř celé Evropě (s výjimkou severních oblastí) a značné části Asie od pohoří Ural po jezero Bajkal. V menší míře se vyskytuje roztroušeně na některých místech pohoří Kavkaz, v severním Íránu, v západní Číně a na Altaji. V České republice se vcelku vzácně nachází na celém území, bohatá lokalita je například v oblasti přírodní památky Třemešný vrch v okrese Příbram.
Obsahové látky
Významné jsou zejména těkavé jedovaté terpenoidní látky.
Kumariny
Sacharidy
Glykosidy
Deriváty terpenoidů
Steroidy
Jedovatost a otravy
Otrávit se je možné dlouhodobějším vdechováním vůně květů, což může vyvolat bolesti hlavy a závratě. Mnohem vážnější však může být otrava vstřebáním skrz kůži či sliznice či požitím (žvýkáním kůry či konzumací plodů). Smrtelná dávka pro zdravého dospělého člověka je 10-12 plodů, těžké otravy mohou nastat již po požití sedmi plodů (naštěstí plody chutnají odporně hořce, takže konzumace nebezpečné dávky vyžaduje nemalé nadšení). Otrava se projevuje pálením v ústech, silným sliněním, bolestí a křečemi břicha, zvracením a průjmem, neboť jedovaté látky poškozují sliznice a mohou vyvolat jejich záněty. Otrava může vyústit až v prudké křeče, celkový kolaps a smrt. Zásah lékaře je vždy nutný, neboť mezerein způsobuje též těžká a nevratná poškození ledvin.
Podobně jedovaté jsou i další druhy rodu lýkovec, se kterými se v Česku můžeme setkat:
- lýkovec vavřínolistý (D. laurifolia)
- lýkovec vonný (D. cneorum)
- lýkovec žíhaný (D. striata)
Použití
Sušená kůra lýkovce (Mezerei cortex) se dříve užívala v nálevu nebo tinktuře jako prostředek pro vyvolání pocení, případně jako močopudný a povzbuzující lék. Udávalo se také její použití při léčbě kožních chorob, revmatismu a obrny.
Červené barvivo z bobulí se v minulosti používalo jako malířský pigment.
Přes velkou jedovatost byly jeho bobule též používány pro dosažení pikantní chuti u octa (odtud lidové názvy vlčí pepř či divoký pepř).
Odkazy
Literatura
- Květena České republiky, díl 3 / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). - Praha : Academia, 1992. - S. 354-356. - ISBN 80-200-0256-1
Externí odkazy
- Galerie lýkovec jedovatý na Wikimedia Commons
- Obrázky, zvuky či videa k tématu lýkovec jedovatý na Wikimedia Commons
- Taxon Daphne mezereum ve Wikidruzích
- Lýkovec jedovatý na Botany.cz
- Lýkovec jedovatý na www.kvetenacr.cz
- Lýkovec jedovatý na biolibu