Lázně Kynžvart
| Lázně Kynžvart | |
|---|---|
 kostel sv. Markéty | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Mariánské Lázně |
| Obec s rozšířenou působností | Mariánské Lázně (správní obvod) |
| Okres | Cheb |
| Kraj | Karlovarský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°0′39″ s. š., 12°37′29″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 1 514 (2023)[1] |
| Rozloha | 32,58 km²[2] |
| Nadmořská výška | 673 m n. m. |
| PSČ | 354 91 |
| Počet domů | 298 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | nám. Republiky 1 354 91 Lázně Kynžvart epodatelna@laznekynzvart.cz |
| Starosta | Jindřich Zíval |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Lázně Kynžvart | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 554600 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lázně Kynžvart (německy Bad Königswart) jsou město v okrese Cheb v Karlovarském kraji. Od roku 1822 se v obci nacházejí klimatické lázně. Dominantou města je na západním svahu položená lázeňská čtvrť, která vděčí za svůj vznik třem darům přírody: blahodárnému klimatu, minerálním pramenům a ložiskům slatiny v okolí. K obci patří místní část Lazy, vzdálená od Kynžvartu zhruba 5 km severním směrem. Žije zde přibližně 1 500[1] obyvatel.
Název[editovat | editovat zdroj]
Lázně Kynžvart se městečko jmenuje až od roku 1918, předtím to byl pouze Kynžvart.[4][5]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o kynžvartském hradu pochází ze dne 4. srpna 1287. Stavba byla započata Konradem z Hohenbergu, za vlády českého krále Václava I., ale až Konrádův syn ji dokončil. Hrad měl za úkol střežit obchodní cestu z Bečova, přes Teplou, do Chebu. Časem hrad ztrácel na významu a byl opuštěn. Kolem roku 1345 byl obsazen loupeživými rytíři, kteří napadali obchodní karavany a loupili v okolí. To bylo důvodem, proč Karel IV. nechal, na žádost chebských konšelů, roku 1348 Kynžvartský hrad zničit.
Osm let poté, v roce 1356, udělil Karel IV. Kynžvartu městskou pečeť, na které je vyobrazen lev se štítem a třemi liliemi. Roku 1398 obdržel Heinrich Pflug od Václava IV. povolení hrad, i přes námitky Chebanů, obnovit.
Patnácté a šestnácté století[editovat | editovat zdroj]
Roku 1460 darovala vdova po Hynku Krušinovi obraz svaté Markéty, která se tímto stala patronkou místního kynžvartského kostela. O čtyři roky později (1464) propůjčil Jindřich z Plavna městům Kynžvart a Žandov právo na těžbu rudy a právo na vaření piva.
Roku 1486 byl kynžvartským hejtmanem jmenován Ulrich Zedwitz. Listina o jmenování se dochovala a je uložena v městském archivu města Cheb. V roce 1500 páni z Gutenštejna spolu se svojí soldateskou zničili kostel svaté Markéty a vyrabovali město. Během let 1500 až 1502 byl kostel znovu opraven. Dne 31. března 1534 bylo území prodáno králem Ferdinandem I. Území zahrnovalo královský majetek Kynžvart spolu s dalšími dvěma vesnicemi. Johan Pluh z Rabštejna a jeho bratranec Kašpar Pluh z Rabštejna za něj zaplatili 18 460 zlatých. Spolu s tím jim bylo uděleno vodní právo na využití rybníka se dvěma hrázemi pod Kynžvartem.
Šestnácté století bylo pro Kynžvart vrcholem těžby cínu, stříbra a zlata. Sedláci zanechávali svých polí a snažili se rýžováním zlata v okolních potocích zbohatnout. Časem to dosáhlo takového vrcholu, kdy musela zasáhnout vrchnost a rýžování zakázala. Na rozdíl od Jáchymova nebo Stříbra, se Kynžvart nikdy nestal hornickým městem. Roku 1547 byl Kašparu Pluhovi z Rabštejna za účast na stavovském povstání zkonfiskován veškerý majetek a Kašpar byl vyhnán z království Českého. Městečko bylo obsazeno padesáti kyrysníky, protože obyvatelé tohoto území se postavili na stranu svého pána. V říjnu roku 1554 opět Ferdinand I. panství Kynžvart prodal za 18 900 zlatých pánům Jindřichovi a Zdeňkovi ze Švamberka. Jindřich poté pomocí prosby zařídil, aby císař císař Maxmilián II. udělil městečku Kynžvart práva jednou týdně ve čtvrtek pořádat trh a dvakrát do roka trh koňský.
Přelom šestnáctého a sedmnáctého století[editovat | editovat zdroj]
Posledními majiteli kynžvartského panství byli Zedwitzové. V kostele svaté Markéty je zachován náhrobek Jana Šebestána Zedwitze, na kterém je gotickým písmem vytesána hodina, den i rok úmrtí hradního pána. Roku 1597 obdržel jeho syn Kryštof Jindřich Zedwitz panství pro sebe i své syny. Na přelomu 17. století hrad Kynžvart už nevyhovoval novým životním nárokům, a proto byl rodem Zedwitzů vybudován pod Kynžvartem malý barokní zámeček s hospodářskými budovami. K zámku patřila kovárna, hájovna, sýpky, kolové mlýny, stáje, statek, zahradnictví a také pivovar. Po bitvě na Bílé Hoře, konkrétně roku 1622, byl veškerý majetek zkonfiskován a přidělen pěti bratrům z rodu Metternichů. Rok poté zažádali bratři Metternichové o koupi Kynžvartu s veškerými polnostmi a lesy. Žádost byla přijata roku 1630. Příchodem Švédů ke konci Třicetileté války, v době, kdy již na zámečku sídlil Filip Emmerich Metternich-Winneburg, byl zámek značně poničen a mnoho věcí bylo odcizeno. Veškerý majetek panství byl ve druhé polovině 17. století postupně odkoupen do rukou F. E. Metternicha Vinneburga. Panství vzkvétalo a rozmáhalo se.
Dne 29. října 1664 se měla konat svatba vysoce postaveného a váženého měšťana. Během příprav vypukl ale požár, který zničil polovinu náměstí. Ten samý rok, když procházely různé armády, vypukly plané neštovice, na které následně zemřelo sedmdesát lidí. V roce 1682 byly zmírněny robotní povinnosti.
Devatenácté století[editovat | editovat zdroj]
Rok 1863 byl velký milník v historii Kynžvartu. Richard Metternich nechal zřídit první penzion vedle pramenu Viktorka. Tím položil základ kynžvartského lázeňství. Město Kynžvart, na počest Richardu Metternichovi, přejmenovalo známý pramen v lázeňské části na Richard.
Skoro 200 let po velkém požáru města, vypukly roku 1865 dva další (jeden v srpnu a druhý v listopadu toho roku). Celkově shořelo 115 budov, mezi nimiž byla radnice, škola, fara a kostel. Celková škoda byla tehdy 311 553 zlatých.
V roce 1870, na svátek svaté Markéty, byl vysvěcen nový kostel v Kynžvartu páterem Josefem Martinem, synem mlynáře ze zámku. V tom samém roce byl založen dvěma místními studenty, tělovýchovný spolek a o něco později i první hasičský sbor. V roce 1871 byla dokončena železniční trať Plzeň–Cheb, nazvaná železnice Františka Josefa. Místní nádraží se jmenovalo Sangaberg – Bad Königswart. Vznikem železnice vzkvétal obchod se dřevem a u nádraží byla založena sklárna na průmyslové sklo, o něco později pila a stáčírna na minerální vody.
V roce 1876 bylo založeno několik dobročinných spolků a mužský pěvecký sbor, pod vedením sbormistra pana Hanse Franka, komponisty a virtuóza na citeru. Koncertoval několikrát na císařském dvoře ve Vídni.
Dne 1. července 1877 byly otevřeny první hotely v lázeňské čtvrti a tím se otevřely brány Kynžvartských lázní světu. Hned v první sezóně se zde mimo jiné ubytovala Belgická královna, dále princ Talleyrand de Sagan a baron Nathaniel Rotschild.
V roce 1878 byla v Kynžvartu zřízena telegrafní stanice. Začala rekonstrukce a přestavba městečka Kynžvart do nynější podoby. Práce prováděl a řídil stavitel a rovněž starosta Johan König. Podle sčítání lidu v roce 1891 bylo ve městě 222 domů obydlených, pět domů neobývaných a šestnáct domů po vyhoření. Město obývalo 466 rodin ( 2 001 lidí). K zámku patřilo deset domů s 29 rodinami a 127 osobami. V tu dobu ve městě převládal německý jazyk.
Roku 1892 byla dokončena budova nové školy na náměstí. V tom samém roce je postaven altánek nad pramenem Richard a otevřena nová kolonáda. Po dlouhém dohadování a plánování byl vysvěcen nový hřbitov.
Dvacáté století[editovat | editovat zdroj]
Roku 1902 byl Kynžvart, i přes velké protesty obyvatelstva, připojen k okresu Mariánské Lázně. Od roku 1913 až do roku 1918 v Kynžvartu žil německý básník Adolf Karl Seidl. Padl koncem první světové války. Ve válce bojovali muži z Kynžvartu na všech frontách. Celkem jich padlo devadesát, nejvíce na začátku války na srbské frontě, neboť se zúčastnili manévrů v Sarajevu.
Dne 26. května 1917 zřídil kníže Metternich školku pro hladovějící děti. Výchovu dětí zajišťovaly řádové sestry z Notre-Dame. Po vyhlášení Československé republiky 28. října 1918 nesouhlasili němečtí občané s připojením Sudet k nově vzniklému státu a vyhlásili dokonce na protest republiku Německé Čechy.
Dne 13. září 1935 byla po 100 letech pořádána dožínková slavnost, která ale byla využita k fašistické propagandě. Pan děkan Mayerl sloužil polní mši na náměstí. Okresní hejtmanství zakázalo účast na slavnosti všem kynžvartským školám. Dne 3. května 1936 se v Kynžvartu konal sjezd úřednictva a státních zaměstnanců, kterého se zúčastnil také vůdce Sudetoněmecké strany Konrád Henlein.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 752 obyvatel, z nichž bylo 33 Čechoslováků, 1 681 německé národnosti, deset Židů a 28 cizozemců. K římskokatolické církvi se hlásilo 1 713 obyvatel, 16 k církvi evangelické a 23 k církvi izraelské.[6]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 1 767 | 2 112 | 2 058 | 2 004 | 1 977 | 1 752 | 1 790 | 1 054 | 1 167 | 1 329 | 1 436 | 1 640 | 1 598 | 1 426 | 1 377 |
| Počet domů | 243 | 274 | 229 | 239 | 257 | 264 | 283 | 231 | 222 | 205 | 196 | 257 | 247 | 269 | 288 |
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 3 050 | 3 348 | 3 136 | 2 966 | 2 925 | 2 616 | 2 675 | 1 513 | 1 221 | 1 368 | 1 468 | 1 655 | 1 620 | 1 443 | 1 393 |
| Počet domů | 393 | 424 | 371 | 374 | 392 | 395 | 419 | 255 | 222 | 213 | 203 | 265 | 253 | 275 | 298 |
Městská správa[editovat | editovat zdroj]
Části města[editovat | editovat zdroj]
- Lázně Kynžvart
- Lazy
Městské symboly[editovat | editovat zdroj]
Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 3. května 2018.[9]
Sport[editovat | editovat zdroj]
Sportovní aktivity ve městě Lázně Kynžvart zastřešuje již téměř padesát let TJ Sokol Lázně Kynžvart, jehož hlavním sportovištěm je multifunkční sportovní hala Milana Prokeše postavená v roce 2018. Spolek nabízí sportovní oddíly pro děti, mládež a dospělé, konkrétně házená, kopaná, nohejbal, badminton a florbal. Oddíl házené je od roku 2016 garantem soutěže Lázeňská školní liga miniházené a pořadatelem Sportovních příměstských táborů.
Sportovní událostí ve městě je mládežnický turnaj v házené dívek Kynžvartský pohár – Memoriál Milana Prokeše, který byl v roce 2016 oceněn Českým svazem házené cenou Czech Handball Made. Turnaj se hraje nepřetržitě od roku 1975 ve třech věkových kategoriích.
Sportoviště[editovat | editovat zdroj]
- Multifunkční sportovní hala
- Dvě házenkářská hřiště
- Dvě travnatá fotbalová hřiště
- Zrekonstruované prostory školní tělocvičny
- Lázeňská posilovna
- Workoutové hřiště
- Lázeňský bazén
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Město leží na železniční trati Plzeň–Cheb na níž se nachází stejnojmenná stanice a silnici druhé třídy II/212.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- zámek Kynžvart
- zřícenina hradu Kynžvart
- kostel svaté Markéty
- přírodní památka Kynžvartský kámen
- vrch Lesný
- Přírodní rezervace Holina
- Dlouhá stoka
Prameny[editovat | editovat zdroj]
- Helena a Viktor
- Richard
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
Rodáci[editovat | editovat zdroj]
- Adolf Schmidl (1802–1963), česko-rakouský pedagog, geograf, speleolog a spisovatel.
- Jaroslav Vrchotka (1926–2013), odborník mezinárodního významu v oblasti dějin knihy, knižní kultury, dějin knihovnictví, dějin knihtisku, inkunábulí a starých tisků.
Obyvatelé[editovat | editovat zdroj]
- Klemens Wenzel von Metternich (1773–1859), rakouský šlechtic, politik a diplomat; na sklonku života žil střídavě ve Vídni a na svém zámku Kynžvart.
Návštěvníci[editovat | editovat zdroj]
- Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832), německý básník, prozaik, dramatik a politik (navštívil Kynžvart 28. června 1822)
- Nathaniel von Rothschild (1836–1905), vídeňský bankéř. Byl zde na léčebném pobytu v roce 1876.
- Eduard VII. (1841–1910), král Spojeného království Velké Británie a Irska a britských dominií, císař Indie. Zúčastnil se lovecké výpravy v revírech knížete Metternicha
- Antonín Švehla (1873–1933), předseda vlády ČSR, vůdce agrární strany. Navštívil Kynžvart v únoru roku 1924.
- Edvard Beneš (1884–1948), druhý prezident ČSR. Navštívil Kynžvart v únoru roku 1924.
- Rudolf Bechyně (1881–1948), ministr školství ČSR, novinář, publicista. Navštívil Kynžvart v únoru roku 1924.
- Jiří Stříbrný (1880–1955), ministr pošt a telegrafů ČSR, novinář. Navštívil Kynžvart v únoru roku 1924.
- Jan Šrámek (1870–1956), římskokatolický kněz a politik. Navštívil Kynžvart v únoru roku 1924.
- Karel Kramář (1860–1937), politik. Navštívil Kynžvart v únoru roku 1924.
- Viktor Dyk (1877–1931), básník, publicista, prozaik. Kynžvart navštívil při příležitosti ozdravného pobytu v Mariánských Lázních roku 1924.
- Španělský král Alfons XIII (1886–1941). Pobýval na zámku Kynžvart roku 1936.
- Hugo Rokyta (1912–1999), český kulturní historik, etnograf, heraldik, ochránce památek. Navštívil Kynžvart několikrát v šedesátých letech 20. století.
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Zámek Kynžvart -
Minerální pramen Richard -
Minerální prameny Helena a Viktor -
Lázeňský dům Orlík -
Lázeňský dům New York -
Mariánský sloup
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ Názvy Kynžvartu v dějinách [online]. Město Lázně Kynžvart [cit. 2019-10-05]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011. Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011 [online]. [cit. 2023-03-30]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Bad Königswart. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 250.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Cheb. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 6.
- ↑ a b Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Udělené symboly – Lázně Kynžvart [online]. 2018-05-03 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lázně Kynžvart na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Kynžvart v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
- Lázně Kynžvart v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
