Lysá nad Labem (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zámek Lysá nad Labem
Zámek Lysá nad Labem a zámecký park
Zámek Lysá nad Labem a zámecký park
Základní informace
Země Česká republikaČesko Česká republika
Sloh renesanční, barokní, klasicistní
Zeměpisné souřadnice 50°12′12″ s. š., 14°50′2″ v. d.

Zámek Lysá se nachází severovýchodním směrem od hlavního města Prahy v úrodném Polabí ve městě Lysá nad Labem. Interiéry zámku jsou dnes nepřístupné, neboť od roku 1961 slouží jako domov důchodců. Veřejnosti přístupný je však zámecký park, jenž se dělí na tzv. francouzský libosad a anglický park. Francouzský park je dekorován bohatou sochařskou výzdobou z dílen Matyáše Bernarda Brauna a Ignáce Františka Platzera. Součástí zámeckého areálu je i bývalý Klášter bosých augustiniánů a letní kino. Zámek, park, i klášter jsou dnes chráněny jako kulturní památky České republiky.[1]

Stavebně-historický vývoj na zámeckém vrchu[editovat | editovat zdroj]

Architektura raného středověku[editovat | editovat zdroj]

První možnou stavbou na zámeckém vrchu mohla být snad věžovitá stavba z 11. století. Podle Horyny její existenci dokládá listina z roku 1052, jenž hovoří o „turrem victam Lysa“.[2] O „věži (turris) zvané Lysá“ hovoří ve své práci i Kuča, který zároveň tvrdí, že by se v případě potvrzení její existence, mohlo jednat o vůbec první doklad věžovité stavby opevněného sídla na našem území.[3] O pravděpodobně stejném objektu se dočteme i v Otrubových Pamětech, ve kterých se můžeme dočíst o tvrzi, vystavěné knížaty pro správce jejich zboží.[4] Velikým problémem při výzkumu raně středověké zástavby v Lysé, je lokalizace přesného místa, kde se jednotlivé stavby mohly přesně nacházet. V Lysé a jejím okolí se totiž vyskytují hned tři možná naleziště a to sice vyvýšenina Ostrov ve Staré Lysé, vrch zvaný Vinička a zámecký vrch v Lysé nad Labem. Dodnes nemůžeme s jistotou říci, na jakém místě zmíněná stavba mohla vlastně stát.

Další stavbu spadající do období středověku, můžeme však již bezpečně lokalizovat na zámeckém vrchu. Stavebně historický průzkum místa potvrzuje ve 13. století výskyt kaple sv. Desideria v severozápadním rohu bývalého klášterního areálu.[5] Tato románská rotunda, jež se nedochovala kvůli výstavbě augustiniánského kláštera, se bezpečně uvádí k roku 1244. Není však vyloučeno, že její původ sahá až do 11. či počátku 12. století, což naznačuje popis Mauritiuse Vogta z počátku 18. století, podle kterého se jednalo o stavbu malých rozměrů.[6] Vojáček popisuje rotundu jako stavbu uvnitř 7 loktů širokou s dveřmi na západ a malými okénky na jih a sever. Ve východní apsidě se ve výklenku nacházel oltářík se sochou sv. Desideria a v malé věžičce, zvané „lucerna" jsme mohli spatřit zvonek.[7] Rotunda byla nepochybně součástí nějakého knížecího hradu, který tedy stával na místě pozdějšího kláštera, nikoliv středověkého hradu-zámku.[8]

Gotická architektura[editovat | editovat zdroj]

Od 13. století můžeme zaznamenat na zámeckém vrchu gotický hrad s příkopy ve skále tesanými a s věžemi. Doba jeho založení zůstává však nejasná. Hrad byl pobořen za husitských válek, proto jej Smiřičtí nechali přestavět na hrad pozdně gotický. Za dnešní podobou zámku se tak skrývá gotický hrad, jehož stopy můžeme nalézt ve velké síle obvodových zdí jihovýchodní části hlavního (severního) křídla v přízemí. Východní polovina jižního traktu je rovněž podsklepena, prostory sklepů mají starobylý charakter a lze usuzovat na pozdně gotický hrad. Starší literaturou je pak zmiňován ve skále tesaný sklep běžící v příčné jižní části, čestného dvora.[9]

Myšlenka výskytu gotické stavby v jižním průčelí hlavního zámeckého křídla byla potvrzena také při opravě průčelí zámku v roce 1992. V rámci této opravy bylo možné uskutečnit výzkum jižního průčelí hlavního zámeckého křídla. Po odhalení části zdiva na západní části průčelí, došlo k nálezu částečně zachovaného pískovcového gotického ostění ve druhé okenní ose patra. Toto gotické ostění potvrzuje domněnku o výskytu gotické stavby v hlavním zámeckém křídle.[10] Patrné stopy gotické zástavby nacházíme také ve Vogtově vyobrazení Lysé a jejího okolí z roku 1712. Na něm můžeme spatřit okrouhlou věž nejspíše gotického původu, nalézající se na místě dnešní kaple Tří králů.[11]

Vraťme se nyní však zpět k nástinu stavebně historického vývoje na zámeckém vrchu, kde v roce 1389 vzniká drobný klášter augustiniánů kanovníků. V rámci této události se na zámeckém vrchu usadilo pět kněží augustiniánů.[12] Podmínky pro výstavbu toho kláštera vytvořila císařovna Anna, která roku 1335 darovala kostelní podací právo v Lysé nově založenému klášteru augustiniánů na Karlově v Praze. Tento klášter augustiniáni opouští roku 1421, aby unikli hrozbě blížících se husitů. Kanovníci nejspíše našli ukrýt v Žitavě. Husité s jistotou pobořili klášter a lze pochybovati, že by byli hradu lyského ušetřili, když pan Jan z Hradce byl jejich zjevným nepřítelem a posměváčkem.[13]

Kolem roku 1528 je v sousedství románské rotundy vystavěn na přání Kateřiny z Lobkovic pozdně gotický kostelík Narození Panny Marie, jenž zřejmě zaujímal funkci zámecké kaple. Tento kostel s klenutým presbytářem a plochostropou lodí se sanktusníkem na střeše byl poté stejně jako rotunda stržen v roce 1737, z důvodu výstavby nového augustiniánského kláštera.[6]

Renesanční architektura[editovat | editovat zdroj]

Poslední zmínka o hradu pochází z doby panování krále Ferdinanda I., který v roce 1560 nechává přestavět hrad na renesanční zámek. Záminkou pro tuto přestavbu stal se mimo jiné také požár, jenž na zmíněném stavení vypukl roku 1558 a kromě hradu postihl i celé město. Po tomto požáru započala přestavba pod vedením dvorního architekta Ferdinanda I., Bonifáce Wolmuta. Zámek tehdy sloužil jako královské letní a lovecké sídlo. Kromě Wolmuta se do první fáze renesanční přestavby zapojil také Ulrico Aostalli de Sala, počeštěný na Voldřicha Vostalna. Ten dokončil roku 1564 první fázi renesanční přestavby, spojenou především se stavbou východního křídla. Ve stejném roce zemřel také český král Ferdinand I., po kterém se dle Otruby nazývá východní křídlo zámku jakožto lovecký zámek krále Ferdinanda.[14]

Přestavba zámku pokračovala mezi léty 1592–1593 pod dohledem stavitele Martina Burmina. Ten ve zmíněné době dokončil přestavbu na renesanční zámek podle původního konceptu architekta Aostalliho. V té době vlastnil panství Rudolf II.. Ten se do Lysé často uchyloval, zejména pak za časů morových ran. Lyský zámek užíval zejména pro účely lovu na zvěř.[15]

Celá renesanční přeměna byla zaměřena především na severní (hlavní) a západní křídlo zámku. Západní křídlo bylo později zcela nahrazeno dnešním křídlem klasicistním. Toto zaniklé křídlo bylo jednopatrové a oproti dnešnímu klasicistnímu křídlu, o dost delší. V jeho východním průčelí se nacházela velká věž s renesančně působící bání s vysokou lucernou.[16]

Hlavní křídlo bylo za vlastnictví Šporků pouze přestavěno, proto můžeme dnes v hmotě tohoto křídla nalézt mnoho stavebních prvků, připomínajících renesanční minulost zámku. V jižním průčelí severního křídla zámku jsou to renesančně bosované ostění v přízemí a fragmenty renesančních sgrafit pod korunní římsou.[17] Na východní straně severního křídla je to renesanční sgrafito, z kterého můžeme usuzovat, že severní křídlo mohly tehdy krýt dvě souběžné, podélné sedlové střechy. Toto sgrafito nám také naznačuje, jak asi mohly vypadat tehdejší renesanční štíty. Renesanční období je ještě patrné v přízemních klenbách hlavního křídla. Tyto klenby pochází nejspíše z období třetí čtvrtiny 16. století.[11]

Barokní architektura[editovat | editovat zdroj]

Socha leden

K dalšímu významnému zásahu do vzhledu zámecké stavby došlo v době vlastnictví Šporků. Na popud Jana Šporka byla zahájena v druhé polovině 17. století raně barokní přestavba východního křídla zámku. V této celkové barokní renovaci zámku pokračoval poté i jeho syn František Antonín Špork, který od roku 1696 postupně nechává upravit severní křídlo v rámci něhož nově zřizuje i kapli. Novou kapli svěcenou po přestavbě roku 1700 na zámku lze patrně hledat v přízemí jižního traktu hlavního křídla na východní straně, kde je na osu velkého sálu (nynější kuchyně) připojen velký barokní výklenek (patrně kněžiště).[18] Františkova velkolepá barokní přeměna je poté dokončena mezi léty 1738–1739, kdy dochází k přeměně interiéru východního křídla, k rozšíření západního křídla o jedno patro a k výstavbě nové barokní kaple Tří králů. Údajným autorem tohoto velkolepého Františkova projektu byl Giovanni Battista Alliprandi. Tento věhlasný italský architekt významně přispěl k formování vrcholného baroku u nás. V jeho stavbách nacházíme principy architektury vídeňské, jež po vítězných válkách s Turky nabývala na významu v souvislosti s rozmachem města a formováním tzv. říšského slohu.[19]

Kromě výstavby a přestavby zámku se věnoval František Antonín i budování nového poutního a klášterního areálu při rotundě sv. Desideria a kostelíku Narození Panny Marie. Klášter měl navázat na tradici kláštera, zbořeného lidem husitským roku 1421. Výstavba začala roku 1700. V rámci této výstavby stojí na zámeckém vrchu nová loretánská kaple a nevelká budova pro zamýšlenou rezidenci řeholníků.[6] Do tohoto kláštera uvádí poté Špork roku 1713 bosé augustiniány z kláštera na Zderaze v Praze. Tento žebravý řád vznikl jako reformovaná větev augustiniánů poustevníků roku 1533. Úkolem členů tohoto řádu byla především práce v duchovní správě a v inkorporovaných farách.[20]

Klášterní budova se časem zdála býti nevyhovující řádovým potřebám. Proto dochází od roku 1723 k stavebním úpravám, jenž měly za cíl rozšířit nevyhovující klášterní budovu. Toto rozšiřování bylo po roce 1725 zastaveno z důvodu nesouhlasu pražské konzistoře. Konzistoři se tehdy nelíbila zamýšlená přeměna rezidence na konvent.[6] I proto dochází roku 1731 k vytvoření hospicu na místě zamýšleného konventu.

Myšlenka založení řádného konventu je však znovu oživena roku 1733. V tomto roce začíná výstavba zcela nového klášterního areálu, jenž měl nahradit dosavadní nekvalitně postavené budovy. Autorem plánů nové klášterní budovy byl Bartolomeo Scotti. Podle jeho plánů vzniká roku 1734 nové východní křídlo s knihovnou a refektářem na místě předchozí klášterní rezidence a dále po roce 1737 i křídlo jižní.

V roce 1737 dochází také ke zboření kostelíka Narození Panny Marie a přilehlé rotundy, aby následně mohla být zahájena v témže roce výstavba nového kostela Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého. Tento nový barokní chrám vzniká dle projektu slavného Anselma Luraga a je vysvěcen, jakožto nový klášterní kostel v roce 1741. O čtyři roky později dochází konečně také k ustanovení řádného konventu.

Řádové společenství poté využívalo tohoto barokního komplexu až do roku 1811. V tomto roce je klášter zrušen Josefem II.. Z kostela a velkých sálů se v dalších letech stal sklad a z ostatních místnosti obydlí panských zaměstnanců. Tento úpadek je poté završen roku 1891, kdy došlo k poboření kostela a celého západního křídla s loretánskou kaplí. Ploše zbořeného kostela tak odpovídá severozápadní část nynějšího nádvoří, jen západní průčelí kostela zasahovalo do plochy nového západního křídla, které vytvořila přízemní hmota koníren.[21]

Krásu tehdejšího klášterního komplexu v jeho úplnosti tak můžeme dnes obdivovat již pouze zprostředkovaně, například na Reinerově obrazu sv. Jana Nepomuckého odkazujícího klášter do přízně Panny Marie. Na zmíněném obraze je totiž zachycena i veduta města včetně kostela Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého. Tento obraz se v současnosti nalézá v kostele sv. Jana Nepomuckého v Mladé Boleslavi.

Klasicistní architektura[editovat | editovat zdroj]

Zámecká budova prochází kolem roku 1755 klasicistní přestavbou. Stavební změny zasáhly především západní zámecké křídlo, které bylo v rámci této revitalizace zcela strženo a nahrazeno klasicistní novostavbou. Důvodem této stavební změny byly nejspíše statické poruchy, způsobené barokním nastavěním druhého patra na renesanční objekt.[22] Další úpravy se týkaly poté hlavního křídla. To bylo nově upraveno a dekorováno rovněž v duchu architektury klasicistní. Kaple Tří králů a východní křídlo zámku nebyly touto přestavbou nijak zasaženy. Autorem celé této revitalizace byl nejspíše rakouský architekt Antonín Haffenecker, který v Čechách proslul dostavbou severního křídla Pražského hradu, či třeba dozorem nad stavbou původně Nosticova, dnes Stavovského divadla.

V letech 1812–1815 je poté dostavěno ještě jižní klasicistní křídlo zámku, které jest však pobořeno již roku 1862. Po poboření klasicistního křídla, se nesetkáváme již z žádnou větší stavební přestavbou, jež by měla zásadnější vliv na celkový vzhled zámku. U kláštera dochází k poslední výrazné stavební změně po roce 1891, kdy vzniká novodobá přízemní část objektu. A to sice křídlo západní a část křídla severního.[23] Dnes v tomto objektu sídlí Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem.

Zámecké interiéry[editovat | editovat zdroj]

Z původního zařízení zámku podle Fojtů nezbylo nic.[24] Dochované jsou však nástropní malby v několika hlavních sálech severního křídla. Tyto fresky pochází z doby, kdy vlastnil panství František Antonín Špork.

Nástěnná a stropní malba[editovat | editovat zdroj]

V prvním patře hlavního křídla se nachází první sál s malbami. Sál je situován na východ od dvouramenného klasicistního, hlavního schodiště. V této veliké obdélné místnosti se šesti vchody a okny nalezneme na plochém stropě fresky zobrazující antické a starozákonní výjevy. Uprostřed stropu se dle Bareše nachází hostina Mene Thekel Fares.[25] Na stěnách můžeme obdivovat klasicistní fresky zpodobňující pohledy na francouzská města a zámky. Strop tohoto sálu je dekorovaný raně barokními freskami. Uprostřed vidíme alegorický cyklus zpracovávající příběh Adama a Evy.

Druhé patro opakuje dispozice patra nižšího. Nalezneme v něm i podobný sál, sálu předchozímu. Stěny v tomto sále dekorují fresky zobrazující výjevy z bitev generála Jana Šporka. Je zde i zobrazena jeho nejslavnější bitva s Turkem u sv. Gottharda v Uhrách roku 1664. V této bitvě generál slavně zvítězil na straně císařského vojska a vysloužil si tím ve stejném roce povýšení do stavu dědičných říšských hrabat. V dalších sálech nalezneme ještě pozdně barokní dekorace z druhé poloviny 18. století.[26]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MonumNet : Nemovité památky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2013-09-30]. Záznam IdReg 132685: Zámek. Dostupné online.  
  2. HORYNA, Mojmír.; PENNINGER, R. Lysá nad Labem – stavebně historický průzkum historické části, Praha: SÚRPMO, 1977. s. 3.
  3. KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Díl 3. Kolín-Miro. Praha: Libri, 1998, s. 728.
  4. OTRUBA, František. Paměti města Lysá nad Labem. Jihlava : Město Lysá n. L., 1997, s. 5.
  5. HORYNA, Mojmír.; PENNINGER, R. Lysá nad Labem – stavebně historický průzkum historické části, Praha: SÚRPMO, 1977. s. 1.
  6. a b c d KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Díl 3. Kolín-Miro. Praha: Libri, 1998, s. 726.
  7. VOJÁČEK, Josef. Fond zemřelého katechety P. Josefa Vojáčka. Dějepisné výpisky: od nejstarší doby do r. 1548. Lysá nad Labem. s. 30.
  8. HORYNA, Mojmír.; PENNINGER, R. Lysá nad Labem – stavebně historický průzkum historické části. Praha: SÚRPMO, 1977. s. 2.
  9. HORYNA, Mojmír.; PENNINGER, R. Lysá nad Labem – stavebně historický průzkum historické části, Praha: SÚRPMO, 1977. s. 17.
  10. VÝLETOVÁ, Eva. Nálezy z opravy průčelí zámku v Lysé nad Labem. in: Památky středních Čech. 1994, roč. 8, č. 1, s. 73.
  11. a b HORYNA, Mojmír.; PENNINGER, R. Lysá nad Labem – stavebně historický průzkum historické části. Praha: SÚRPMO, 1977. s. 17.
  12. VOJÁČEK, Josef. Fond zemřelého katechety P. Josefa Vojáčka. Dějepisné výpisky: od nejstarší doby do r. 1548. Lysá nad Labem. s. 70.
  13. VOJÁČEK, Josef. Fond zemřelého katechety P. Josefa Vojáčka. Dějepisné výpisky: od nejstarší doby do r. 1548. Lysá nad Labem. s. 88.
  14. OTRUBA, František. Paměti města Lysá nad Labem. Jihlava : Město Lysá n. L., 1997. s. 16.
  15. VOJÁČEK, Josef. Fond zemřelého katechety P. Josefa Vojáčka. Za vlády Habsburků. Lysá nad Labem. s. 14.
  16. HORYNA, Mojmír.; PENNINGER, R. Lysá nad Labem – stavebně historický průzkum historické části. Praha: SÚRPMO, 1977. s. 17.
  17. VÝLETOVÁ, Eva. Nálezy z opravy průčelí zámku v Lysé nad Labem. in: Památky středních Čech. 1994, roč. 8, č. 1, s. 73–74.
  18. HORYNA, Mojmír.; PENNINGER, R. Lysá nad Labem – stavebně historický průzkum historické části. Praha: SÚRPMO, 1977. s. 18.
  19. NEUMANN, Jaromír. Český barok. Vyd. 2., Praha: Odeon, 1974. s. 29.
  20. JIRÁSKO, Luděk. Církevní řády a kongregace v zemích českých. Praha: Klášter premonstrátů na Strahově, 1991. s. 62.
  21. KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Díl 3. Kolín-Miro. Praha: Libri, 1998, s. 726.
  22. HORYNA, Mojmír.; PENNINGER, R. Lysá nad Labem – stavebně historický průzkum historické částí. Praha: SÚRPMO, 1977. s. 19.
  23. HORYNA, Mojmír.; PENNINGER, R. Lysá nad Labem – stavebně historický průzkum historické části. Praha: SÚRPMO, 1977. s. 28.
  24. FOJTŮ, Petra. Barokní památky v Lysé nad Labem se zaměřením na architekturu a sochařství. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2007. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Ústav dějin křesťanského umění, Katolicko-teologická fakulta. s. 17.
  25. BAREŠ, František. Soupis památek historických a uměleckohistorických v okrese Mladá Boleslav. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1905. s. 160.
  26. VLČEK, Pavel. Encyklopedie českých zámků. Praha: Libri, 2006. s. 190.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ADAMCOVÁ, Kateřina. Lysá nad Labem. Sochařská výzdoba zámeckého parku. In: Národní památkový ústav[online]. [cit. 2013-07-01]. Dostupné z: http://www.npu.cz/barokni-socha/vyznamni-donatori/vypis/detail/209/
  • BAREŠ, František. Soupis památek historických a uměleckohistorických v okrese Mladá Boleslav. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1905.
  • BAŠTA, Petr. Sochaři hraběte Františka Antonína Šporka. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2011.
  • BORSKÝ, František. Lysá nad Labem. Lysá n. L. : Naše Vojsko, 1982.
  • DŐRFLOVÁ, Jana. Sochařská výzdoba zámecké zahrady v Lysé nad Labem. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2013. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění.
  • FOJTŮ, Petra. Barokní památky v Lysé nad Labem se zaměřením na architekturu a sochařství. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2007. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Ústav dějin křesťanského umění, Katolicko-teologická fakulta.
  • HORYNA, Mojmír.; PENNINGER, R. Lysá nad Labem – stavebně historický průzkum historické části, Praha: SÚRPMO, 1977.
  • CHMELOVÁ, Božena. Příběhy, pověsti a historie města Lysá nad Labem a okolí. Lysá nad Labem: Alpy, 1999.
  • KOŘÁN, Ivo. Braunové. Praha: Akropolis, 1999.
  • KOŘÍNKOVÁ, M. Barokní Lysá. Nymburk: Vega-L, 2005.
  • KUČA, K. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Díl 3. Kolín-Miro. Praha: Libri, 1998. s. 719–735.
  • NEUMANN, Jaromír. Český barok. Vyd. 2., Praha: Odeon, 1974.
  • ODCHÁZEL, Vojtěch. Genius loci a kulturní potenciál: Zámecký areál Lysá nad Labem. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2013. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra teorie kultury.
  • OTRUBA, F. Paměti města Lysá nad Labem. Jihlava : Město Lysá n.L., 1997.
  • PINCOVÁ, Veronika. Historie a současnost zámeckých parků v Lysé nad Labem. Odbor životního prostředí MěÚ Lysá nad Labem, 2007.
  • POCHE, Emanuel. Matyáš Bernard Braun: sochař českého baroka a jeho dílna. Vyd. 2. Praha: Odeon, 1986.
  • PREISS, Pavel. Boje s dvouhlavou saní: František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. Praha: Vyšehrad, 1981.
  • PREISS, Pavel. František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. Vyd. 2. Praha: Paseka, 2003.
  • PREISS, Pavel. Václav Vavřinec Reiner: Dílo, život a doba malíře českého baroka. Praha: Academia, 2013. s. 869–870.
  • ŠINKOROVÁ, Gabriela. Sochařské personifikace Dvanácti měsíců v zámecké zahradě v Lysé nad Labem. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010. Bakalářská práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra dějin umění. Dostupné z: http://theses.cz/id/4rnrrt/70086-443189845.pdf
  • VOGT, Mauritius. Das jetzt-lebende Königreich Böhmen in einer historisch-und geographischen Beschreibung vorgestellet. Frankfurt a Lipsko: Johann Zieger, 1712. s. 41–44.
  • VOJÁČEK, Josef. Fond zemřelého katechety P. Josefa Vojáčka. Dějepisné výpisky: od nejstarší doby do r. 1548. Lysá nad Labem.
  • VOJÁČEK, Josef. Fond zemřelého katechety P. Josefa Vojáčka. Lyské panství: Podniky. Lysá nad Labem.
  • VOJÁČEK, Josef. Fond zemřelého katechety P. Josefa Vojáčka. Staré šlechtické rody. Lysá nad Labem, 1940.
  • VOJÁČEK, Josef. Fond zemřelého katechety P. Josefa Vojáčka. Za vlády Habsburků. Lysá nad Labem.
  • VOJÁČEK Josef. Lysá nad Labem – grunty,domky a jejich majitelé. Vyd. 2. Lysá nad Labem: Město Lysá nad Labem, 2003.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]