Luňák hnědý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLuňák hnědý
alternativní popis obrázku chybí
Luňák hnědý (mladý pták)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddravci (Accipitriformes)
Čeleďjestřábovití (Accipitridae)
Rodluňák (Milvus)
Binomické jméno
Milvus migrans
(Boddaert, 1783)
Rozšíření luňáka hnědého: letní výskyt (oranžově), zimní výskyt (modře), celoroční výskyt (zeleně).
Rozšíření luňáka hnědého: letní výskyt (oranžově), zimní výskyt (modře), celoroční výskyt (zeleně).
Rozšíření luňáka hnědého: letní výskyt (oranžově), zimní výskyt (modře), celoroční výskyt (zeleně).
Synonyma
  • Falco migrans Boddaert, 1783
  • Milvus affinis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luňák hnědý (Milvus migrans) je středně velký dravecčeledi jestřábovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rozeznáváme 6 poddruhů; v Evropě a severní Africe hnízdí luňák hnědý evropský (M. m. migrans), v Asii l. h. sibiřský (M. m. lineatus) a v severní Africe l. h. egyptský (M. m. aegyptius). Další dva poddruhy hnízdí v jižní Asii a Austrálii a jeden v Africe.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

S délkou těla 48–58 cm a rozpětím křídel 130–155 cm je o něco menší než podobný luňák červený (Milvus milvus), od kterého se liší také tmavším zbarvením, poměrně kratšími křídly a méně vidličitě vykrojeným ocasem, který je svrchu šedohnědý, nikoli rezavý. Dospělí ptáci jsou tmavohnědí se světlejšími bázemi ručních letek vespod, mladí ptáci mají bílé špičky svrchních velkých krovek, tmavé čárkování na břiše a tmavou masku a oči.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Druh s rozsáhlým areálem rozšíření pokrývajícím palearktickou, etiopskou, orientální a australskou oblast. Je částečně tažný, evropští ptáci zimují v Africe.[2] Hnízdí v lesích blízko vody, také v blízkosti lidských sídel.[3]

Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]

V České republice pravidelně hnízdí a protahuje; hlavními hnízdními oblastmi jsou jižní Morava a jižní Čechy. Ubývá; v letech 1985–89 byla celková populace odhadnuta na 70–90 párů, v roce 1994 již jen na 30–50 párů. Zvláště chráněný, kriticky ohrožený druh.[2]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo staví oba ptáci vysoko na stromech, často využívá také hnízda jiných druhů, např. volavek, kormoránů nebo vran. Snůška čítá 2–4 bílá až šedavá, tmavě skvrnitá vejce o velikosti 47–61 × 37–46,5 mm. Inkubace trvá 25–37 dní, sedí oba ptáci (z větší části samice). První 3–4 dny jsou mláďata trvale zahřívána, vyváděna jsou po 42–46 dnech.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Složení potravy závisí na prostředí a ročním období; v blízkosti vod převažují ryby, jinde bývá vyšší podíl savců a malých ptáků a někdy se zase výrazně zvyšuje zastoupení hmyzu. Značnou část potravy tvoří mršiny a odpadky, častý je také potravní parazitismus.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b c d e HUDEC, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 2. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. 
  3. a b SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. S. 102–103. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FORSMAN, Dick. Dravci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu: určování v letu. Překlad Jana Bělková, Tomáš Bělka. 1. vyd. Plzeň: Ševčík, 2021. 544 s. (Průvodce přírodou. Expert). ISBN 978-80-7291-255-1. Kapitola Luňák hnědý, s. 81–98. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]