Luxmetr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Digitální luxmetr

Luxmetr je měřicí přístroj k měření osvětlenosti.

Princip[editovat | editovat zdroj]

Luxmetry se skládají z přijímače s fotočlánkem a z měřicího a vyhodnocovacího systému. Konstrukce luxmetrů bývá různá a souvisí s metodou měření fotoproudu a principem samotného fotočlánku. Obvykle je měřen fotoproud vhodným obvodem s operačním zesilovačem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Technickým zdokonalováním fotometru se zabýval rakouský chemik a vynálezce Josef Maria Eder. Pokoušel se do vývoje fotografických procesů zavádět vědecké metody. Zvláště využíval metody spektroskopie a vymyslel několik nových nástrojů včetně "Eder-Hechtova neutrálního klínového fotometru" (s Walterem Hechtem (1896 - 1960)) Jeho dalším vynálezem byl "rtuťovo oxalátový[1] fotometr", což byl chemický fotometr pro měření intenzity UV záření. Poté, co bylo zveřejněno působení rentgenových paprsků na filmový materiál, začal Eder pracovat na výzkumu vylepšení citlivosti fotografického materiálu na rentgen.[2] V roce 1895 získal Liebenovu cenu[3][4] a v roce 1930 se stal členem Australské akademie věd. Eder založil Institut profotografii a reprodukční techniky (dnes Höhere Graphische Bundes- Lehr- und Versuchsanstalt).[5][6][7]

Přesnost měření[editovat | editovat zdroj]

Podle stupně přesnosti se luxmetry dělí na:

  • laboratorní luxmetry, které se používají na měření světelně technických vlastností zdrojů světla, svítidel v laboratoři a pro posuzovaní osvětlení prostorů s vysokými nároky na zrakovou práci a pro experimenty v rámci výzkumných prací,
  • provozní luxmetry, které se používají na měření světelně technických vlastností v terénu a na ověřování, zda osvětlovací soustava zajišťuje předpokládané či požadované parametry osvětlení; jsou méně přesné než laboratorní, nicméně většinou odolnější,
  • luxmetry určené pro orientační měření, které jsou nejméně přesné.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. oxalát - sůl kyseliny šťavelové
  2. (2009) Ausführliches Handbuch Der Photographie. BiblioBazaar. ISBN 978-1-110-25161-2. 
  3. http://de.wikipedia.org/wiki/Lieben-Preis
  4. Ignaz Lieben-Preisträger 1895: Josef Maria Eder [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  5. (1957)"Eder, Josef Maria", Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 1. Österreichische Akademie der Wissenschaften. ISBN 3-7001-1327-7. 
  6. NDB|4|312|313|Eder, Joseph Maria|Walter Schürmeyer
  7. FABER, Monika. J. M. Eder und die wissenschaftliche Fotografie [online]. Albertina, [cit. 2010-03-01]. Dostupné online. (anglicky)  Poznámka: Nefunkční odkaz |date=October 2010 |bot=H3llBot

Související články[editovat | editovat zdroj]