Lunochod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Lunochod 1)
Skočit na: Navigace, Hledání
Program Lunochod
Lunochod 3 v muzeu

Lunochod, rusky Луноход, bylo označení sovětských automatických vozidel, která na pokyny z pozemského řídicího střediska prováděla průzkumnou činnost měsíčního povrchu. Byla vyrobena v konstrukčním středisku OKB Lavočkina, což je dnešní NPO Lavočkina v Chimkách.[1] Šlo o historicky vůbec první vozidlo, které kdy jezdilo po povrchu mimozemského kosmického tělesa, ve své době se jednalo o zcela unikátní počin i průkopnické dílo na poli kosmické robotiky.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Značná část povrchu byla pokryta solárními panely pro zajištění dostatku energie pro pohon. Lunochod byl vybaven dvěma televizními kamerami, spektrometrem k chemické analýze, francouzským laserovým odražečem a řadou dalších přístrojů. Délka vozítka činila 2218 mm, hmotnost 756 kg, jeho unikátní výkyvný podvozek byl osmikolový. Řízení bylo dálkové na pokyn ze Země.[2] Jeho hlavním konstruktérem byl profesor Alexandr Kemurdžjan.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Lunochod 1[editovat | editovat zdroj]

První verze, označená jako Lunochod 1, (dopravena sondou Luna 17) pracovala od roku 1970, přičemž do 4. října 1971 vozidlo urazilo vzdálenost 10 540 metrů a předal 20 000 snímků a 25 chemických rozborů. To vše za deset a půl měsíců. Přečkal 11 lunárních nocí, než zeslábly jeho akumulátory.[2]

Lunochod 2[editovat | editovat zdroj]

Lunochod 2 vysazený sondou Luna 21 (15. ledna 1973) v měsíčním kráteru Le Monnier (u jeho jižního okrajového valu) na západním okraji pohoří Montes Taurus[3] pracoval 4,5 měsíce, pořídil kolem 80 000 snímků a ujel 37 km.[2][4]

Lunochod 3[editovat | editovat zdroj]

Lunochod 3 se na Měsíc nikdy nedostal a je umístěn v Lavočkinově muzeu v Chimki.[5]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Díky kosmickým sondám jsou dnes známy přesné polohy obou nefunčních lunochodů na měsíčním povrchu. Sonda LRO zjistila přesnou polohu Lunochodu 1 na Měsíci, dne 22. dubna 2010 byl znovu použit laserový odražeč, který se užívá k velmi přesnému měření vzdálenosti Země a Měsíce.[6]

Výsledky vědeckého bádání při vývoji lunochodu pak posloužily i při výrobě dvou automatických pozemských robotických buldozerů STR-1, které v roce 1986 pomáhaly odklízet vysoce radoaktivní trosky při havárii 4. atomového reaktoru v Černobylu.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Хронология запусков НПО им. С.А.Лавочкина [online]. Chimky: NPO Lavočkina, 2002, rev. 2009-2-7, [cit. 2009-02-07]. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b c PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha : Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Automaty přivážejí vzorky, s. 102.  
  3. RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha : Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Römer, s. 76/25.  
  4. Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Lety na Měsíc, str. 193 ISBN 80-85277-10-7
  5. Chaikin, Andy (February/March 2004): The Other Moon Landings, Air & Space (anglicky)
  6. http://www.exoplanety.cz/2010/04/lunochod-1-je-opet-v-akci/
  7. Čína to dokázala. Na Měsíci hladce přistál Nefritový králík, lidovky.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]