Břeclav

Břeclav
	Zámek
	znakvlajka
status:	město
NUTS 5 (obec):	CZ0644 584291
kraj (NUTS 3):	Jihomoravský (CZ064)
okres (NUTS 4):	Břeclav (CZ0644)
obec s rozšířenou působností:	Břeclav
	pověřená obec:
historická země:	Morava (část území města náležela do roku 1920 k Dolnímu Rakousku)
katastrální výměra:	77,11 km²
počet obyvatel:	25 098 (26. 3. 2011)
zeměpisná šířka:	48°45'34" s. š.
zeměpisná délka:	16°52'52" v. d.
nadmořská výška:	158 m
PSČ:	690 02
zákl. sídelní jednotky:	29
části obce:	3
katastrální území:	3
adresa městského úřadu:	Městský úřad Břeclav; nám. T. G. Masaryka 10; 690 81 Břeclav
starosta / starostka:	MUDr. Oldřich Ryšavý
	Oficiální web: http://www.breclav.org; E-mail: posta@breclav.org
	Břeclav, Česko
	Zdroje k infoboxu a částem obce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

(Přesměrováno z Lundenburg)

Skočit na: Navigace, Hledání

Břeclav (německy Lundenburg)^[2] je okresní město v Jihomoravském kraji, 52 km jihovýchodně od Brna na řece Dyji, poblíž hranic s Rakouskem a Slovenskem. Má rozlohu 77,11 km² a v roce 2011 zde žilo cca 25 tisíc obyvatel. Břeclav je důležitou železniční křižovatkou.

[editovat] Historie

Z několika lokalit v katastru dnešní Břeclavi osídlených už v pravěku je nejvýznamnější Pohansko (v lesích jihovýchodně od města), které bylo významným velkomoravským hradiskem. V průběhu 10. století bylo opuštěno.

Pravděpodobně v 1. polovině 11. století založil kníže Břetislav I. pohraniční hrad pojmenovaný po něm - odtud jméno Břeclav, který byl poté jedním z nejvýznamnějších správních center Moravy. Ve 13. století, kdy jej získala královna Konstancie, byla přistavěna mohutná kamenná věž. Po roce 1426 zde sídlila husitská posádka. Ve válkách 15. století bylo zničeno nedaleké stejnojmenné městečko, jehož obyvatelé se stáhli do bezprostřední blízkosti hradu, kde založili (v místě dnešního centra) městečko nové, nazvané Nová Břeclav - původní lokalita nese od té doby označení Stará Břeclav.

V 1. polovině 16. století získali hrad i Novou a Starou Břeclav Žerotínové; hrad přestavěli na renesanční zámek. Jeden ze členů rodu, Ladislav Velen ze Žerotína (1589-1622) se zúčastnil stavovského povstání po roce 1618, za což mu bylo břeclavské panství konfiskováno. Roku 1638 jej získali Lichtenštejnové, vlastnící sousedních Valtic a Lednice. Za válek s Osmanskou říší a následující třicetileté války byly Stará i Nová Břeclav téměř zničeny. V rámci rozsáhlých stavebních a krajinářských úprav lichtenštejnského panství, které daly vzniknout tzv. Lednicko-valtickému areálu, byl břeclavský zámek (který nebyl sídelním) přestavěn v romantickém stylu na umělou zříceninu.

Významným mezníkem v rozvoji Břeclavi (viz též níže vývoj počtu obyvatel) bylo zavedení železnice (Severní dráhy císaře Ferdinanda) - příjezd prvního vlaku se konal 6. června 1839 - a následné vybudování prvního železničního uzlu v Rakousku (1841). Tím byla umožněna industrializace (v následujících letech vznikl cukrovar, pila, v blízké Poštorné cihelna a chemická továrna), železniční uzel se zázemím byl dále rozšiřován (1872 trať na Mikulov, 1900 na Kúty, 1901 do Lednice). Roku 1850 se Břeclav stala sídlem soudního okresu, a v září 1872 byla povýšena na město. Postupně vzrůstaly nacionálně laděné spory (ve městě byla ovšem českojazyčná většina), projevující se zejména ve školství a posléze v boji o radnici po 28. říjnu 1918.

Připojením Valticka (1920) se staly součástí Československa také dolnorakouské obce Poštorná (její součástí byla i menší západní část moderního katastrálního území Břeclav s areálem dnešní břeclavské nemocnice) a Charvátská Nová Ves. Dosud samostatné obce Stará Břeclav a Břeclav-židovská obec sloučeny s Břeclaví. Podle mnichovské dohody bylo město - národnostně velkou většinou české, ovšem se strategickým významem - připojeno k Německu. V rámci správních reforem v roce 1949 se Břeclav stala sídlem politického okresu. V letech 1974 a 1976 byly připojeny sousední obce Poštorná, Charvátská Nová Ves a Ladná a značné části ve středu města byly přestavěny v dobovém duchu (panelová sídliště). Od konce 80. let začal útlum průmyslu v Břeclavi. Roku 2006 se znovu osamostatnila místní část Ladná.

[editovat] Pamětihodnosti města a okolí

Kaple sv. Cyrila a Metoděje

renesanční zámek vybudovaný kolem poloviny 16. století na místě původního přemyslovského hradu. Významným motivem zámku je arkádová pavlač na toskánských sloupech v patře. V první polovině 19. století byla provedena romantická přestavba do podoby umělé zříceniny. V okolí je zámecký park volně navazující na lesní komplex zvaný Kančí obora.
Kančí obora - starý lužní les se zbytky starých ramen Dyje, zachovanými lučními enklávami a malým jezírkem Bruksa, bývalá lovecká obora
farní kostel sv. Václava na náměstí T. G. Masaryka z poloviny 18. století byl při náletu v listopadu 1944 zničen, na jeho místě byla v roce 1995 dokončena moderní stavba podle návrhu Ludvíka Kolka
synagoga - halová volně stojící stavba z roku 1868, o dvacet let později upravena patrně Maxem Fleischerem (1841-1905) v novorománském stylu s maurskými prvky v interiéru; postavena na místě starší stavby ze 17. století
kaple sv. Cyrila a Metoděje v parku před nádražím, novogotická stavba z let 1853-1856; před postavením nového kostela sv. Václava sloužila jako provizorium místní katolické farnosti
kaple Vzkříšení Páně z roku 1875 v prostoru bývalého hřbitova na Sovadinově ulici, zrušeného roku 1888
budova Obchodní akademie z roku 1926, navrhnuta architektem Ing. Jaroslavem Rösslerem ve funkcionalistickém slohu

Pozdně romantická tvorba lichtenštejnské stavební kanceláře, typickým rysem režné cihlové zdivo a glazovaná keramika z poštorenské knížecí cihelny (později Poštorenské keramické závody, založeno 1867):

soubor staveb v centru Poštorné - knihovna, zdravotní středisko, fara (se secesními motivy), škola a zejména
farní kostel Navštívení Panny Marie - dominantní stavba centrálního půdorysu s prstencem bočních kaplí a polygonálním kněžištěm, kopulovitá klenba vrcholí lucernou s ochozem, dílo Karla Weinbrennera z let 1895-1898
budova železniční stanice Poštorná
obřadní síň židovského hřbitova s domkem hrobníka z roku 1892; hřbitov je ovšem staršího původu, nejstarší dochované náhrobky z 18. století, dominantní novorenesanční hrobka Kuffnerů z roku 1899; plundrování hřbitova (zejména v 80. letech 20. století) přečkala přibližně pětina původních náhrobků
malá kaple sv. Rocha (před gymnáziem) z roku 1892 na čtvercovém půdorysu, postavena na paměť epidemie cholery

Další zajímavosti:

významné staroslovanské hradiště Pohansko cca 2 km jižně od města
splav s rybochodem na Dyji
rekonstruované budovy cukrovaru z konce 19. století, dnes z velké části využívané firmou Racio
ocelový most u cukrovaru, původně pro železniční vlečku cukrovaru, dnes pro pěší a cyklisty - jediný dochovaný most v Břeclavi, který přežil 2. světovou válku. Vyroben ve Vítkovicích.
vodárenská věž na Sovadinově ulici
budova tzv. "Žluté školy" u křižovatky ul. Sovadinovy a J. Palacha
kasárna ve Staré Břeclavi - nová kasárna postavená za 1. republiky na místě původního barákového tábora mezi Břeclaví a St. Břeclaví. Kasárna byla pojmenována po prezidentu T.G. Masarykovi. Za 2. světové války byla kasárna pojmenována Graf Moltke Kaserne a bylo jim přistavěno nejvrchnější patro. Dnes slouží kasárna jako bytový dům.
85 m vysoká věž strojírenského podniku OTIS sloužící pro testování výtahů, dominanta panoramatu města ^[3]
V bezprostředním okolí města se rozkládá Lednicko-valtický areál s množsvím drobných památek, zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Střed Břeclavi je rozložen na několika ostrovech vymezených Dyjí, Poštorenskou Dyjí a Mlýnským náhonem. Na území města se nachází také několik jezírek, která jsou napájena jen spodní, dešťovou, případně povodňovou vodou, a několik umělých vodních ploch, z nichž největší je rybník Včelínek.

[editovat] Vývoj počtu obyvatel

rok	1763	1787	1834	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2010
počet obyvatel	1 587	2 063	2 952	4 597	6 954	8 203	9 126	11 373	12 500	13 689	11 010	11 832	13 531	23 978	26 173	26 713	24 052

Údaje do roku 1919 zachycují souhrnný počet obyvatel samostatných obcí Břeclav, Břeclav-židovská obec a Stará Břeclav, které byly posléze sjednoceny. Razantní nárůst populace ve 2. polovině 19. století dokládá klíčový význam železnice a navazující industrializace pro vývoj města.

V průběhu 2. světové války a krátce po ní přišla Břeclav o obyvatelstvo židovského náboženství (4,3% v roce 1930) a německé národnosti (11,6% v témže roce). V souvislosti s 2. světovou válkou zažilo město masivní přesuny obyvatelstva. Zejména ve dnech 8.-9. října 1938 Břeclav opoustili příslušníci československých ozbrojených a bezpečnostních sborů, pracovníci státních úřadů a zejména vlastenecky vystupující osoby. Následovali živnostníci a inteligence, které německý režim terorizoval. V době osvobození město masivně opoustili obyvatelé německé národnosti ze strachu, před pomstou českého obyvatelstva. Po roce 1945 došlo k novému osídlení, protože z původního obyvatelstva zůstal pouze malý zlomek.

V 70. letech 20. století byly připojeny sousední obce Poštorná, Charvátská Nová Ves a Ladná (ta se roku 2006 opět oddělila).

[editovat] Členění města

Členění Břeclavi

Břeclav se skládá ze tří katastrálních území a ze tří jim odpovídajících místních částí

Do roku 2006 mělo město čtvrtou část a území - Ladnou

[editovat] Správní území

Související informace naleznete v článcích Okres Břeclav a Obvod obce s rozšířenou působností Břeclav.

Břeclav je okresním městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Břeclav se skládá ze 63 obcí, ORP z 18 obcí.

[editovat] Doprava

[editovat] Železnice

Břeclav je železničním uzlem evropského významu. Kříží se tu I. a II. železniční koridor (zde tratě SŽDC č. 250 a 330), po nichž je vedena dálková osobní i nákladní doprava ve směrech Brno - Praha - Berlín - Hamburk, Přerov - Ostrava - Polsko, Bratislava - Budapešť (- Bělehrad) a Vídeň - Graz / Villach. Významná je i lokální osobní železniční doprava (vedle zmíněných tratí ještě trať 246 směr Mikulov a Znojmo), od roku 2008 začleněná do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (železniční linky R5, S3, S53, S8 a S9). Na regionální trati 247 Břeclav - Lednice je sezónní turistický provoz.

[editovat] Silnice

Břeclav je také významnou silniční křižovatkou; kolem města vede dálnice D2 (Brno - Bratislava, E65), která se tu kříží se silnicí I/55 (Olomouc - Přerov - Uherské Hradiště - Hodonín - Břeclav - hraniční přechod Poštorná/Reintal do Rakouska). Z ní se v Poštorné odpojuje silnice I/40 do Mikulova.
Současná dopravní situace v Břeclavi je problematická, především z důvodu existence jediné silniční komunikace pro dopravu mezi místními částmi i pro tranzit. Výstavbu jakéhokoli alternativního spojení ztěžuje náročný lužní terén v bezprostředním okolí zástavby, stavbu obchvatu navíc dlouholeté spory o vedení dálničního spojení Brna a Vídně (přes Břeclav v. přes Mikulov).

[editovat] Městská hromadná doprava

Podrobnější informace naleznete v článku Městská autobusová doprava v Břeclavi.

V Břeclavi provozuje Bors Břeclav a. s. 9 linek městské autobusové dopravy, od roku 2008 začleněných do IDS JMK (jako linky 561 až 569).

[editovat] Říční doprava

V první dekádě 21. století se v Břeclavi rozvíjela turistická lodní doprava po řece Dyji. Vedle linek na Janův hrad a Pohansko byla roku 2009 zavedena i "městská linka" mezi Starou Břeclaví a stavidlem u Poštorné. V současnosti (2011) je v provozu pouze linka Břeclav - Janův hrad.

[editovat] Věznice Břeclav

Podrobnější informace naleznete v článku Věznice Břeclav.

Věznice Břeclav působí jako samostatný vězeňský objekt od 1. ledna 1997 a trvale se do ní umisťují pouze muži. Do roku 2005 byla věznicí vazební, výkon vazby zajišťovala pro Břeclavsko, Hodonínsko, Uherskohradišťsko a Zlínsko. Oddělení pro výkon trestu odnětí svobody sloužilo pro odsouzené zařazené v dozoru. K 1. lednu 2006 se v rámci reprofilace z vazební věznice stala věznice pro odsouzené muže zařazené do výkonu trestu odnětí svobody s dohledem a s ostrahou.