Luková (Manětín)
| Luková | |
|---|---|
 Vesnice od jihovýchodu | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Manětín |
| Okres | Plzeň-sever |
| Kraj | Plzeňský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°0′59″ s. š., 13°9′34″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 7 (2021)[1] |
| Katastrální území | Luková u Manětína (3,18 km²) |
| PSČ | 331 01 |
| Počet domů | 9 (2021)[2] |
  Luková | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 93572 |
| Kód k. ú. | 693570 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Luková (německy Lukowa, Luk) je vesnice, část města Manětín v severozápadní části okresu Plzeň-sever v Plzeňském kraji. Katastrální území Luková u Manětína měří 318,49 hektarů.[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1115.[4]
Na poli severně za kostelem byl nalezen denár Břetislava I., jehož datace spadá do období kolem roku 1050. Mince byla odevzdána do Západočeského muzea v Plzni.
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Luková leží na jihozápadním svahu kopce, převážně nad levým břehem Lukovského potoka, šest kilometrů severozápadně od Manětína, v nadmořské výšce 500 metrů. Na severu sousedí s Domašínem, na jihu s Mezím a na jihozápadě s Zhořcem. Severozápadně od vsi je výrazný kuželovitý Zbraslavský vrch sopečného původu.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 107 obyvatel (z toho 41 mužů), z nichž bylo jedenáct Čechoslováků a 96 Němců. Kromě jednoho příslušníka nezjišťovaných církví byli římskými katolíky.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 135 obyvatel: čtyřicet Čechoslováků, 94 Němců a jednoho cizince. Převládala římskokatolická většina, ale ve vsi žilo také šest členů církve československé a jeden člověk bez vyznání.[6]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 122 | 113 | 127 | 131 | 108 | 107 | 135 | 41 | 68 | 41 | 26 | 6 | 7 | 4 | 7 |
| Počet domů | 19 | 20 | 22 | 21 | 22 | 20 | 20 | 10 | 10 | 10 | 9 | 4 | 8 | 10 | 9 |
Obecní správa[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v letech 1869–1930 Luková byla samostatnou obcí v okrese Kralovice. V letech 1950–1975 byla částí obce Mezí, se kterým patřila nejprve do okresu Toužim, ale v letech 1961–1975 v okrese Plzeň-sever. Od 1. ledna 1976 je částí města Manětín v okrese Plzeň-sever. V letech 1869–1930 k obci patřil Zhořec.[9]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Kostel svatého Jiří – nachází se v havarijním stavu, stal se však atrakcí pro turisty z celého světa poté, co v něm byla instalována expozice 32 sádrových soch. Sochy jsou dílem bakalářské práce studenta Fakulty designu a umění (ZČÚ v Plzni) Jakuba Hadravy. Postavy věřících, které postávají mezi lavicemi nebo v nich dokonce sedí, si návštěvníci překřtili na duchy. Sádrové postavy mají představovat sudetské Němce, kteří se do kostela chodili každou neděli modlit. Výtěžek z dobrovolného vstupného je určen na záchranu kostela.[10][11]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Luková u Manětína [online]. 2013-01-01 [cit. 2015-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-30.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 316.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 286.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 163.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 308, 666.
- ↑ Archivovaná kopie. m.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2014-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-01.
- ↑ VAINDL, Ladislav. Kostel v zapadlé vsi se stal senzací, v lavicích tu sedí „duchové“. iDNES.cz [online]. 2014-10-31. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PODLAHA, Antonín. Posvátná místa Království českého : Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvát. soch, klášterů i jiných pomníků katol. víry a nábožnosti v království Českém. Řada první : Arcidieceze pražská. Svazek 3. Vikariáty Kralovický, Vlašimský a Zbraslavský. Praha: Dědictví Svatojanské, 1909. (Posvátná místa Království českého). Dostupné online. Kapitola Luková (Lukov), fara, s. 39-41.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Luková na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Luková v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Luková v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
