Ludwik Ruczka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludwik Ruczka
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1865
Ve funkci:
1873 – 1896
Poslanec Haličského zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – ???
Stranická příslušnost
ČlenstvíPolský klub
Narození16. září 1814
Szlachtowa
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí30. listopadu 1896
Kolbuszowa
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Náboženstvíkatolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwik Ruczka (16. září 1814 Szlachtowa – 30. listopadu 1896 Kolbuszowa[1]) byl rakouský římskokatolický duchovní a politik polské národnosti z Haliče, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Jeho otec byl celním úředníkem. Rod byl, jak ukazuje příjmení, původem ruský. Vystudoval gymnázium v Přemyšli a pak teologii ve Lvově a Vídni (ve Vídni již předtím žil starší bratr Franciszek). V roce 1839 byl vysvěcen na kněze. Původně uvažoval, že bude pokračovat ve studiích, ale nakonec nastoupil jako vikář ve vesnici Olesno. Orientován byl konzervativně. Rád četl a o nabytých poznatcích diskutoval. V Olesně se seznámil s šlechticem Karolem Kotarskim, který se stal jeho přítelem. V roce 1842 Ruczka přešel do Tarnówa, kde učil náboženství na střední škole.[1]

Během revolučního roku 1848 byl Ruczka jmenován farářem ve městě Kolbuszowa, které tehdy bylo malým a chudým sídlem s katolickou i židovskou populací. Zde Ruczka působil téměř půl století až do své smrti. Do roku 1858 tu s ním žil i jeho otec Franciszek. Ludwik se zasadil o opravu místního kostela poškozeného ohněm roku 1852. Opravil též matriční knihy.[1]

Po obnovení ústavní vlády se zapojil i do politiky. Od roku 1861 byl poslancem Haličského zemského sněmu za kurii venkovských obcí. Zemský sněm ho roku 1861 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za Halič (kurie venkovských obcí, obvod Ropczyce. 11. května 1861 složil slib.[2] K roku 1861 se uvádí jako římskokatolický farář, bytem v Kolbuszowé.[3] Do vídeňského parlamentu se po delší přestávce vrátil v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873, nyní za velkostatkářskou kurii v Haliči. Slib složil 10. listopadu 1873. Mandát za týž obvod obhájil i ve volbách do Říšské rady roku 1879. Ve volbách do Říšské rady roku 1885 byl zvolen za kurii venkovských obcí, obvod Ropczyce, Mielec atd. Opětovně za tento uspěl uspěl i ve volbách do Říšské rady roku 1891.[2] V parlementu se zaměřoval na otázky venkova. Byl členem poslanecké skupiny Polský klub.[1]

Jeho bratranec Julian Ruczka se podílel na protiruském polském povstání roku 1863 a byl raněn (později působil v Haliči jako advokát). Po porážce povstání bylo mnoho Poláků odvlečeno do Ruska. Ludwik Ruczka se jako poslanec a politik zasazoval o jejich propuštění a býval proto nazýván Ojcec Sybiraków (otec Sibiřanů). Využil své vídeňské konexe na ministra Rechberga a ruského velvyslance. Podílel se potom na organizaci péče o navrátivší z ruské internace. Papež Pius IX. mu za jeho charitativní práci udělil čestný titul.[1]

V roce 1896 ho během zasedání parlamentu postihla nevolnost. Odjel do domovské Kolbuszowé a zde zemřel.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f HALINA DUDZIŃSKAKSIĄDZ LUDWIK RUCZKA, PROBOSZCZ KOLBUSZOWSKI — OJCIEC SYBIRAKÓW [online]. biblioteka.kolbuszowa.pl [cit. 2014-08-21]. Dostupné online. (polsky) 
  2. ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  3. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0001&page=141&size=45
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludwik_Ruczka&oldid=15513140“