Ludwig Curtius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludwig Curtius
Narození13. prosince 1874
Augsburg
Úmrtí10. dubna 1954 (ve věku 79 let)
Řím
Místo pohřbeníCampo Santo Teutonico
Alma materMnichovská univerzita
Humboldtova univerzita
Povoláníklasický archeolog, vysokoškolský učitel a historik umění
ZaměstnavateléErlangensko-norimberská univerzita
Univerzita Heidelberg
Freiburská univerzita
Mnichovská univerzita
OceněníVelký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1952)
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Politická stranaNacionálně sociální spolek
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig Michael Curtius (13. prosince 1874, Augsburg10. dubna 1954, Řím) byl německý archeolog.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Curtius byl synem augsburského lékaře Ferdinanda Curtiuse a jeho manželky Theresy, rozené Göhlové z Hindelangu.[1] Po maturitě na gymnáziu u svatého Štěpána studoval filozofii, práva a ekonomii v Mnichově a Berlíně. Od roku 1896 se zabýval archeologií u Adolfa Furtwänglera. V roce 1899 byl soukromým učitelem jeho syna, pozdějšího dirigenta Wilhelma Furtwänglera. V období 1904 až 1907 se Curtius účastnil německých vykopávek Aegině a v tureckém Boğazköy. Po habilitaci v roce 1907 působil v Erlangenu, Freiburgu a od roku 1920 na univerzitě v Heidelbergu.

Během první světové války sloužil nejprve jako obyčejný voják na západní frontě. Povýšil na poručíka a sloužil jako zpravodaj na Balkáně. Jeho znalost řečtiny byla využívána pro kontakt s partyzány.V roce 1921 se oženil s Edithou Wyneckenovou (1885-1932), s kterou měl dvě dcery. V roce 1928 se stal vědeckým vedoucím římského oddělení Archeologického institutu německé říše. V roce 1937 byl národními socialisty poslán do důchodu. Řím však zůstal jeho druhým domovem. Hrob Ludwiga Curtiuse se nachází na Campo Santo Teutonico v Římě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Deutsche und antike Welt; Stuttgart 1950
  • Antike Kunst; 3. Aufl., Darmstadt 1959
  • Das antike Rom; Vídeň 1944
  • Die Wandmalerei Pompejis; Lipsko 1929 (ND Darmstadt 1972)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ludwig Curtius na německé Wikipedii.

  1. Ludwig Curtius, Hindelang und die Großmutter. S esejem Tonyho Gassnera Wechse, Hindelang 2009, ISBN 9783981249378, S. 3

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Reinhard Herbig: Ludwig Curtius (1874–1954) zum Gedächtnis, v: Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts Römische Abteilung 62, 1955, S. 185-200
  • Guido Kaschnitz von Weinberg: Ludwig Curtius. Das wissenschaftliche Werk. Baden-Baden 1958.
  • Festreden zur Feier des 100. Geburtstages von Ludwig Curtius. Gehalten in der Winckelmann-Adunanz am 13. Dezember 1974 im Deutschen Archäologischen Institut in Rom, v: Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts Römische Abteilung 82, 1975, S. 3-20.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]