Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ludvík XIX.)
Ludvík XIX.
král francouzský a navarrský
Portrét
Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême
Doba vlády2. srpna 1830 (20 minut)
jako pretendent:
18361844
Úplné jménoLouis-Antoine d'Artois, fils de France, duc d'Angoulême
Titulyhrabě z Artois
vévoda z Angoulême
Křest28. srpna 1785
Narození6. srpen 1775
Versailles, Paříž
Úmrtí3. červen 1844 (68)
Graffenberg, Gorizia, Rakouské císařství
PohřbenNova Gorica, Slovinsko
PředchůdceKarel X.
NástupceJindřich, hrabě z Chambord
ManželkaMarie Terezie Bourbonská
RodKapetovci
DynastieBourboni
OtecKarel X.
MatkaMarie Tereza Savojská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Antonín, vévoda z Angoulême (6. srpen 17753. červen 1844, celým jménem Louis-Antoine d'Artois, fils de France, duc d'Angoulême) byl francouzský princ z dynastie Bourbonů a poslední francouzský dauphin. 2. srpna 1830 se stal na 20 minut podle následnického práva legitimním francouzským a navarrským králem jako Ludvík XIX. Poté byl v letech 18361844 pretendentem francouzského (a navarrského) trůnu.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 6. srpna 1775 jako nejstarší syn Karla, hraběte z Artois (budoucí král Karel X.) a jeho ženě princezně Marii Tereze Savojské. Poté, co se jeho otec stal v roce 1824 králem jako Karel X., stal se Ludvík Antonín následníkem trůnu a získal titul Dauphin (18241836). Jako následník trůnu podporoval otcovu politiku a řízení státu.

Ludvík Antonín zůstal po celý život bezdětný.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Po sesazení a abdikaci krále Karla X. se krátce na 20 minut v roce 1830 stal (alespoň podle následnického práva) králem právě jeho syn Ludvík Antonín jako Ludvík XIX. Poté musel i on ustoupit nátlaku a přibližně po 20 minutách pouze „titulární vlády“ abdikovat jako jeho otec ve prospěch svého 10letého synovce Jindřicha, hraběte de Chambord. Liberální, buržoazií kontrolovaná Poslanecká sněmovna odmítla potvrdit dokonce i nástupnictví mladého hraběte, který se (stal) měl stát králem Jindřichem V. a místo toho ve volbě bojkotované zástupci konzervativců prohlásila francouzský trůn za prázdný. K moci se tak dostává vůbec poslední francouzský král Ludvík Filip, vévoda Orleánský, z vedlejší linie rodu Bourbonů, Bourbon-Orléans. Poté společně se svým otcem Karlem, manželkou Marií Terezií Bourbonskou a synovcem Jindřichem odcestoval do Rakouského císařství. V letech 18321836 pobýval i na Pražském hradě[1]. Později zemřel na zámku Graffenberg v Gorizii.

Díky své přibližně dvacetiminutové „vládě“ je prozatím panovník, který vládl nejkratší dobu, kterou údajně strávil tím, že poslouchal svou ženu a její prosby, že nemá podepsat abdikaci.

Po nástupu Ludvíka Filipa na francouzský trůn se stal legitimistickým uchazečem bývalý král Karel X., po jeho smrti se jím stal v roce 1836 jeho syn Ludvík Antonín (Ludvík XIX.). Když v roce 1844 zemřel bezdětný, stal se legitimistickým pretendentem francouzského trůnu jeho synovec Jindřich, hrabě z Chambord.

Předkové[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Ludvík Francouzský
 
 
Ludvík XV.
 
 
 
 
 
 
Marie Adelaide Savojská
 
 
Ludvík Ferdinand Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Stanislav I. Leszczyński
 
 
Marie Leszczyńská
 
 
 
 
 
 
Kateřina Opalinská
 
 
Karel X.
 
 
 
 
 
 
August II. Silný
 
 
August III. Polský
 
 
 
 
 
 
Kristýna Eberhardýna Hohenzollernská
 
 
Marie Josefa Saská
 
 
 
 
 
 
Josef I. Habsburský
 
 
Marie Josefa Habsburská
 
 
 
 
 
 
Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská
 
'Ludvík Antonín'
 
 
 
 
 
Viktor Amadeus II.
 
 
Karel Emanuel III.
 
 
 
 
 
 
Anna Marie Orleánská
 
 
Viktor Amadeus III.
 
 
 
 
 
 
Arnošt Leopold Hesensko-Rotenburský
 
 
Polyxena Hesensko-Rotenburská
 
 
 
 
 
 
Eleonora z Löwenstein-Wertheim
 
 
Marie Tereza Savojská
 
 
 
 
 
 
Ludvík Francouzský
 
 
Filip V. Španělský
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Bavorská
 
 
Marie Antonie Bourbonská
 
 
 
 
 
 
Eduard Parmský
 
 
Alžběta Parmská
 
 
 
 
 
 
Dorotea Žofie Falcko-Neuburská
 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis Antoine, Duke of Angoulême na anglické Wikipedii.

  1. HALATA, Martin; ŠULA, Michal; KARASOVÁ, Daniela. Na slunečné straně. Městský trakt Pražského hradu jako habsburské sídlo 1800-1918. Praha: Gallery, 2013. 481 s. ISBN 978-80-86990-88-0. S. 358–361. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Ludvík XVII.
Znak z doby nástupu Dauphin z Viennois
18241830
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
Předchůdce:
Karel X.
Znak z doby nástupu král Francie a Navary
Ludvík XIX.
2. srpna 1830 (20 minut)
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich V.
Předchůdce:
Karel X.
Znak z doby nástupu Titulární král Francie a Navarry
legitimistický pretendent
18361844
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich V.