Ludvík Bourbonský, vévoda z Anjou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ludvík Alfons Bourbonský,
vévoda z Anjou
Pretendent francouzského trůnu (jako Ludvík XX.)
Louis de Bourbon.jpg
Ludvík Alfons Bourbonský, vévoda z Anjou
Doba vlády 30. ledna 1989 – dosud
Úplné jméno Ludvík Alfons Gonzal Viktor Emanuel Marek Bourbonský, vévoda z Anjou
Tituly Vévoda z Anjou (spor)
Narození 25. dubna 1972
Madrid, Španělsko
Předchůdce Karel X.
Královna María Margarita Vargas Santaella
Potomci Princezna Evženie Bourbonská
princ Ludvík, vévoda Burgundský
princ Alfons, vévoda z Berry
Dynastie Bourboni
Otec Alfons, vévoda z Anjou a Cádizu
Matka María del Carmen Martínez-Bordiú y Franco

Ludvík Bourbonský, vévoda z Anjou,[1][2] francouzsky Louis Alphonse Gonzalve Victor Emmanuel Marc de Bourbon, duc d'Anjou, španělsky Luís Alfonso Gónzalo Víctor Manuel Marco de Borbón y Martínez-Bordiú, duque de Anjou (* 25. dubna 1974, Madrid) je od 30. ledna 1989 dle jeho stoupenců tzv. legitimistů hlavou královské dynastie Bourbonů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ludvík je druhý syn Alfonse, vévody z Anjou a Cádizu (1936–1989) a jeho manželky Maríi del Carmen Martínez-Bordiú y Franco, vnučky španělského diktátora Francisca Franca. Jeho rodiče se roku 1982 odloučili a roku 1986 byli rozvedeni. 7. února 1984 zemřel jeho starší bratr Francisco (* 1972) při automobilové nehodě a jeho otec 30. ledna 1989 při lyžařské nehodě v Coloradu. Od smrti svého otce je francouzskými legitimisty považován za následníka francouzského trůnu. Ludvík Alfons studoval ve Filadelfii na Pennsylvánské univerzitě ekonomii a několik let pracoval pro BNP ParibasMadridu. 6. listopadu 2004 se Ludvík Alfons v La Romana oženil s Venezuelankou Maríou Margaritou Vargas Santaella. Od roku 2005 žijí ve Venezuele, kde pracuje v bance Banco Occidental de Descuento. 5. března 2007 se jim narodila dcera Eugenia, v Miami na Floridě.[3] 3. června 2007 byl pokřtěna. 28. května 2010 se jim v New Yorku narodila dvojčata Ludvík, vévoda Burgundský, a Alfons, vévoda z Berry.[4]

Dynastie Bourbonů[editovat | editovat zdroj]

Ludvík Alfons Bourbonský je dle svých stoupenců, tzv. legitimistů, hlavou Bourbonů a tím pádem také jedním ze tří pretendentů francouzského trůnu (jeho jméno by bylo Ludvík XX.). Užívá titulů:

  • Duc d'Anjou (vévoda z Anjou)[5]
  • Duc de Bourgogne (vévoda burgundský)
  • Duc de Touraine (vévoda z Touraine)
  • Duc de Bourbon (vévoda bourbonský)
  • Duc de Durazzo (vévoda z Durazza)
  • Comte de Gravine et de Morrone (hrabě Gravinský a Morronský)
  • Roi titulaire de France (titulární král Francie)
  • Roi titulaire de Jérusalem (titulární král jerusalémský)
  • Roi titulaire de Navarre (titulární král navarraský)
  • Roi titulaire d'Albanie (titulární král Albánie)
  • Prince d'Espagne (princ španělský)
  • Chef de la maison Bourbon (hlava domu Bourbonů)
  • Aîné légitime des Capétiens (legitimní prvorozený Kapetovec)
  • Bailli Grand-Croix d'Honneur et Dévotion de l'Ordre de Malte

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Olga S. OpfellRoyalty who wait: the 21 heads of formerly regnant houses of Europe (2001), p. 11.
  2. website Institut Duc d’Anjou
  3. Königlicher Nachwuchs bei Thronprätendent Louis de Bourbon
  4. Bekanntmachung des Vévodas von Anjou
  5. Tento titul je sporný

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jiri Loudaund a Michael McLagan: Lines of Successian. Heraldry of the Royal Families of Europe, London (1999)
  • Marc Dem: Le duc d'Anjou m'a dit: la vie de l'aîné des Bourbons, Paris: Perrin (1989) ISBN 2-262-00725-X
  • Jean und Silve de Ventavon: La légitimité des lys et le duc d'Anjou, Paris: Editions F. Lanore (1989) ISBN 2-85157-060-9
  • José M. Zavala: Dos infantes y un destino, Barcelona: Plaza & Janés (1998) ISBN 84-01-55006-8

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Alfons (III.), vévoda z Anjou a Cádizu
Znak z doby nástupu 'legitimistický pretendent francouzského trůnu'
1989– dosud
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-