Louis Antoine Henri de Bourbon Condé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludvík Antonín Bourbonský z Condé
Narození2. srpna 1772
Chantilly
Úmrtí21. března 1804 (ve věku 31 let) nebo 22. března 1804 (ve věku 31 let)
Zámek Vincennes
Příčina úmrtístřelná rána
Místo pohřbeníSainte-Chapelle
Povolánípolitik, voják a voják
Oceněnírytíř Řádu svatého Ducha
rytíř Řádu sv. Michala
Nábož. vyznáníkatolická církev
ChoťŠarlota Luisa de Rohan (od 1804)[1]
RodičeLudvík VI. Jindřich Bourbonský a Bathilde d’Orléans
RodBourboni
PodpisLudvík Antonín Bourbonský z Condé – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ludvík Antonín Jindřich, vévoda d'Enghien

Louis Antoine Henri de Bourbon Condé, vévoda d'Enghien (2. srpna 1772, zámek Chantilly21. března 1804 zámek Vincennes) byl poslední mužský potomek rodu de Condé. V roce 1804 byl z emigrace násilím odvlečen do Francie a ve věku 31 let popraven, čímž rod de Condé v mužské linii vymřel.

Mládí v emigraci[editovat | editovat zdroj]

Byl synem Ludvíka Jindřicha II., prince de Condé. Celá rodina de Condé emigrovala hned na počátku Velké francouzské revoluce a mladý vévoda d'Enghien tak získal možnost zúčastnit se bojů proti revoluční Francii v řadách emigrantského sboru. Od roku 1792 tak bojoval v armádě, kterou vedl jeho děd, Ludvík V. Josef de Bourbon-Condé. U tohoto armádního sboru zůstal Ludvík Antonín až do roku 1801, kdy byly tyto jednotky zrušeny. Poté, co vojsko opustil, usadil se v Bádensku, ve městě Ettenheim, nedaleko hranice s Francií. Zde žil až do roku 1804 se svou milenkou (s níž údajně uzavřel i tajný sňatek) princeznou Charlottou de Rohan-Rochefort.

Osudný omyl[editovat | editovat zdroj]

Na počátku roku 1804 bylo ve Francii zatčeno několik osob, podezřelých z pokusu o atentát na konzula Napoleona Bonaparta. Tehdy také vyšlo najevo, že se údajně do Francie chystá tajně přicestovat někdo z rodu Bourbonů, aby zde vedl protistátní spiknutí a poté se ujal moci. Francouzská tajná policie začala horečně pátrat po všech údajných spiklencích a na seznam potenciálních podezřelých se záhy dostal i vévoda d'Enghien. Do Bádenska se vydali tajní agenti, kteří dostali za úkol zjistit vše o vévodově pobytu a jeho stycích s ostatními emigranty. 10. března 1804 dostal Napoleon Bonaparte do rukou okomentované hlášení o situaci, z něhož vyvodil, že vévoda d'Enghien je skutečně zapleten do onoho tajného spiknutí.

Únos[editovat | editovat zdroj]

Konzul Bonaparte došel na podkladě informací, které mu byly předloženy, k závěru, že je nutno vévodu d'Enghien okamžitě dopravit do Francie a vyslechnout. Vévoda už v té době tušil, že mu i v emigraci hrozí jisté nebezpečí a rozhodl se z Ettenheimu v nejbližších dnech uprchnout. Ale jeho rozhodnutí přišlo pozdě. V noci ze 14. na 15. března se francouzské jednotky, pod velením markýze Caulaincourta, pozdějšího Napoleonova velvyslance v Rusku a ministra zahraničí, tajně přeplavily přes Rýn do Bádenska a kolem páté hodiny ranní byl vévodův dům v Ettenheimu obklíčen. Vévodu následně zatkli a odvezli do Štrasburku. V té době už vévoda věděl, že je obviněn z údajného atentátu na Napoleona Bonaparta. Prohlásil, že je nevinen a opakovaně žádal o možnost osobního setkání s Napoleonem Bonapartem, jelikož věřil tomu, že by se během jejich soukromého rozhovoru rychle prokázala jeho nevina. 20. března byl vévoda přepraven do Paříže a uvězněn na zámku (tehdy se jednalo spíš o hrad) ve Vincennes.

Soudní proces[editovat | editovat zdroj]

Na osobní příkaz Napoleona Bonaparta byl vévoda d'Enghien postaven 20. března před vojenský soud a obviněn z toho, že pozvedl zbraň proti Francouzské republice a ohrožoval její vnitřní i vnější bezpečnost. Soudní proces byl veden velmi ukvapeně, nedůsledně, nepříliš pečlivě a s konečným rozhodnutím se spěchalo. Proces probíhal v noci z 20. na 21. března, výslech obžalovaného trval jen hodinu a za další dvě hodiny byl nad vévodou vynesen trest smrti.

Poprava[editovat | editovat zdroj]

Ve tři hodiny ráno, 21. března 1804, byl vévoda vyveden z budovy paláce ve Vincennes a v doprovodu popravčí čety došel příkopem ke zdi u Královnina pavilonu, kde byla již vyhloubena jáma, původně určená na odpadky. Zde vévoda požádal o nůžky, ustřihl si pramen vlasů a požádal o to, zda by mohl být tento pramen vlasů doručen jeho milované Charlottě. Poté popravčí četa o osm kroků ustoupila, generál Savary vyzval velitele čety k vykonání rozsudku a velitel čety, adjutant Pelé, vydal rozkaz k palbě. Vévoda zasažen padl k zemi, ale popravě nebyl přítomen lékař, který by konstatoval smrt. Tělo tak ohledali jen vojáci, vyprázdnili mrtvému kapsy a pak tělo popraveného nepříliš šetrně pohodili do jámy. Až v březnu 1816 byly vévodovy ostatky exhumovány a pohřbeny v hlavní lodi kostela zámku ve Vicennes, za Napoleona III. byly přemístěny i s původním náhrobkem do boční kaple. Místo popravy dodnes označuje kamenný sloup.

Spravedlivý soud?[editovat | editovat zdroj]

Z exilu v Bádensku byl původně unesen proto, že existovalo podezření z jeho účasti na údajně připravovaném atentátu na konzula Napoleona Bonaparta. Už několik hodin po vévodově únosu však bylo jasné, že se toto podezření zakládalo na zcela mylných informacích tajných agentů, a že vévoda neměl sebemenší tušení o nějakém chystaném spiknutí proti Francii. Přesto byl z těchto zločinů obviněn a následně také odsouzen a popraven. Jediné, čím se snad proti revoluční Francii skutečně provinil, byl jeho boj v emigrantské armádě a samozřejmě také přirozený odpor proti revolučnímu zřízení ve Francii, který měl ale vzhledem k vévodově původu své opodstatnění. Tyto důvody byly nakonec také uvedeny v tisku, čímž se před veřejností obhájil jak únos, tak i následná poprava. O prvotní příčině, údajném spiknutí, už nepadlo ani slovo. Celá aféra nijak nepoškodila jméno konzula Napoleona Bonaparta ve Francii a jeho popularita u obyvatelstva nadále rostla. V témže roce, kdy byl popraven vévoda d’Enghien, se Napoleon Bonaparte stal císařem.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Ludvík III. Bourbon-Condé
 
 
Louis Henri de Bourbon-Condé
 
 
 
 
 
 
Luisa Františka Bourbonská
 
 
Ludvík Josef Bourbon-Condé
 
 
 
 
 
 
Ernest II. Leopold Hesensko-Rotenburský
 
 
Karolina Hesensko-Rotenburská
 
 
 
 
 
 
Eleonore Maria Anna von Löwenstein-Wertheim
 
 
Ludvík Jindřich Bourbon-Condé
 
 
 
 
 
 
Jules de Rohan
 
 
Karel de Rohan, kníže ze Soubise
 
 
 
 
 
 
Anne Julie de Melun
 
 
Šarlota de Rohan
 
 
 
 
 
 
Emmanuel Théodose de La Tour d'Auvergne
 
 
Anne Marie Louise de La Tour d'Auvergne
 
 
 
 
 
 
Anne Marie Christiane de Simiane
 
Louis Antoine Henri de Bourbon Condé
 
 
 
 
 
Filip II. Orleánský
 
 
Ludvík I. Orléanský
 
 
 
 
 
 
Františka Marie Bourbonská
 
 
Ludvík Filip I. Orléanský
 
 
 
 
 
 
Ludvík Vilém I. Bádenský
 
 
Augusta Bádenská
 
 
 
 
 
 
Sibyla Sasko-Lauenburká
 
 
Batilda Orleánská
 
 
 
 
 
 
František Ludvík Bourbon-Conti
 
 
Ludvík Armand Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Marie Tereza Bourbonská
 
 
Luisa Henrietta Bourbonská
 
 
 
 
 
 
Ludvík III. Bourbon-Condé
 
 
Luisa Alžběta Bourbonská
 
 
 
 
 
 
Luisa Františka Bourbonská
 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Sňatky se smrtí, autor: Jiří Kovařík, Moravská Bastei MOBA s.r.o. Brno 2008, ISBN 978-80-243-3284-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]