Lucca

Lucca
	Lucca, panorama
	Lucca – znak; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	43°50′36″ s. š., 10°30′16″ v. d.
Nadmořská výška	19 m n. m.
Stát	Itálie
region	Toskánsko
Provincie	Lucca
	Lucca
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	185 km²
Počet obyvatel	85 984
Hustota zalidnění	464,8 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.comune.lucca.it
Telefonní předvolba	583
PSČ	55100
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lucca /'lukːa/ (latinsky Luca) je italské město v Toskánsku, hlavní město stejnojmenné provincie. Město má rozlohu 185 km² a zhruba 86 000 obyvatel. Leží na řece Serchio, asi 75 km západně od Florencie a 25 km severovýchodně od Pisy.

Historie

Lucca byla založena Etrusky. V roce 180 př. n. l. město dobyli Římané a roku 56 př. n. l. zde uzavřel Caesar smlouvu s Pompeiem a Crassem. Z tohoto období se zachovala pravidelná síť ulic a starověké fórum.

Od 6. století, po dobytí Langobardy, byla Lucca hlavním městem langobardského Toskánského vévodství, od roku 1180 byla samostatná. Město se proslavilo hlavně zpracováním a barvením hedvábí a ve 14. století bylo jedním z prvních italských měst. Za občanských válek mezi guelfy a ghibelliny vystřídala strany a roku 1328 se města zmocnili žoldnéři císaře Ludvíka Bavorského. Aby si vynahradili nezaplacený žold, město prodali a v letech 1331–1335 patřila Lucca Janu Lucemburskému. Nějaký čas ji spravoval i mladý Karel IV., který pak roku 1369 obnovil samostatnost města. Lucca byla samostatnou republikou do roku 1805, kdy ji dobyl Napoleon a daroval ji své sestře. Po roce 1815 se Lucca stala samostatným vévodstvím a v roce 1860 se po plebiscitu připojila ke království Sardinskému a k Itálii.^[1]

V březnu 2006 se tu konalo historicky první Mistrovství světa v luštění sudoku, v němž zvítězila česká reprezentantka Jana Tylová.

Pamětihodnosti

Lucca je jedním z nemnoha italských měst, které si uchovalo městské hradby. Má také zachovalé historické centrum bez automobilového provozu a řadu historických staveb.

Amfiteátr nebo Piazza Anfiteatro je jedinečný tím, že od středověku si lidé stavěli domy ze stěn a tribun amfiteátru, takže dnešní náměstí zachovává jeho eliptický tvar.
Městské hradby, naposledy přestavované kolem 1650, zachránily město před automobily.
Románská katedrála San Martino (1196–1204) je trojlodní s dvoulodní příčnou lodí a s mimořádně bohatou fasádou, která připomíná textilní vzory.
Románský kostel San Michele na bývalém fóru z 12. století má rovněž neobyčejně bohatou fasádu, která počítala s vyšší hlavní lodí. Sloupová galerie pokračuje i z boku kostela.
Kostel San Frediano z let 1118–1147 v čistém románském slohu. Hlavní loď byla ve 13. století zvýšena, čímž vzniklo na průčelí místo pro slavnou mozaiku Nanebevstoupení Páně.
Kostel San Giusto a další.
Renesanční radnice s podloubím.
Řada renesančních a barokových paláců a vil.