Lu Sün

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lu Sün

Lu Sün (čínsky pchin-jinem Lǔ Xùn, znaky 鲁迅, vlastním jménem Čou Šu-žen, 25. září 188119. října 1936) byl čínský spisovatel, překladatel, esejista, básník a literární kritik, jeden z nejvýznamnějších čínských spisovatelů 20. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze vzdělané rodiny, brzy se naučil číst. Lu Süna velmi ovlivnila otcova smrt na tuberkulózu, kvůli níž se rozhodl studovat lékařství. Byl ale znechucen šarlatánstvím tradiční čínské medicíny a proto studoval v japonském Sendai medicínu západního směru. Na studiích se naučil německy a anglicky a hodně četl, zejména západní literaturu. První eseje v klasické čínštině začal psát v roce 1902. V roce 1903 se oženil s čínskou dívkou, manželství ale nikdy nekonzumoval. V roce 1904 opustil Sendai, v roce 1906 se odstěhoval do Tokia, kde pracoval ve vyšším školství. Publikoval překlady z ruštiny, v esejistice se věnoval převážně historii čínské literatury a náboženství.

Po návratu do Číny učil na pekingských školách. V roce 1918 publikoval pod svým pseudonymem (odvozeným z dívčího jména své matky) svou první významnější povídku, Deník šílence (狂人日記, Kchuang-žen ž'-ťi), inspirovanou stejnojmennou Gogolovou prózou, v níž pomocí nadsázky kritizoval přežitky v čínské společnosti. Rychle se stal jedním z nejvýznamnějších čínských spisovatelů. Jeho nejslavnější povídkou je Pravdivý příběh A Q (阿Q正傳, A Q čeng-čuan, 1922), publikoval ale mnoho povídek a básní v próze. V roce 1917 se odstěhoval do Šanghaje, kde žil až do své smrti. Patřil k předním levicovým spisovatelům, psal eseje, překládal z ruštiny (zejména Gogola, kterého velmi obdivoval). Byl také jedním z prvních propagátorů esperanta v Číně. V roce 1936 začal trpět tuberkulózou, kvůli které zeslábl a cítil, že umírá. Věnoval tomuto tématu několik esejů (Smrt, I tohle je život). Je pohřben v mauzoleu v Šanghaji.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl všestranný spisovatel, kombinoval čínské a evropské literární techniky. Jeho styl je popisován jako „soucitně ironický“. Byl také jedním z prvních čínských spisovatelů, který psal hovorovým jazykem oproštěným od klasických konvencí. K jeho obvyklým tématům patřila kritika sociální situace v Číně a analýza čínského „národního charakteru“. Komunistickým režimem byl často propagován, proto bylo jeho dílo liberálním tchajwanským režimem do konce 80. let 20. století zakázáno. Je ale pro svůj přesný popis problémů soudobé Číny a myšlenkovou složitost uznáván i v západním světě. V češtině vyšel obsáhlý výbor z jeho esejů:

  • Eseje, SNKLU, 1964, překlad Berta Krebsová

i sbírky povídek a básní v próze:

  • Vřava / Polní tráva, Praha: Svoboda 1951
  • Tápání, Praha: SNKLHU 1954
  • Ranní květy sebrané v podvečer / Staré příběhy v novém rouše, Praha: SNKLHU 1956
  • Revolver Revue IX (1993), 21, s. 257–283: Oheň pod ledem: Lu Sün živý a mrtvý (Myšlenky a aforismy (překlad Martin Hála), Umění a revoluce (překlad Olga Lomová), Neuspořádané myšlenky (překlad Olga Lomová), Dlouhá zeď (překlad Berta Krebsová)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lu Xun na anglické Wikipedii.