Lovro Pintar
| Lovro Pintar | |
|---|---|
 Lovro Pintar | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1867 – 1870 | |
| Poslanec Kraňského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1867 – 1874 | |
| Narození | 2. srpna 1814 Sveti Tomaž  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 10. září 1875 Tupaliče  Rakousko-Uhersko |
| Náboženství | katolická církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lovro Pintar (2. srpna 1814 Sveti Tomaž – 10. září 1875 Tupaliče[1]) byl rakouský římskokatolický duchovní, publicista, pomolog a politik slovinské národnosti z Kraňska, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Biografie
Vystudoval hlavní školu v Škofja Loka a gymnázium v chorvatském Karlovaci. Potom studoval filozofii v Lublani. Zde se poprvé dostal do kontaktu se slovinským národním hnutím.[2] V roce 1836 nastoupil do kněžského semináře v Lublani.[2] V roce 1840 byl vysvěcen na kněze. Už během studií bohoslovectví byl ovlivněn ilyrismem.[3] V roce 1841 tu založil čtenářskou společnost Slavo-ilirsko društvo.[1] Publikoval v novinách Slovenija, Ljubljanski časnik, Zgodnja danica a Laibacher Zeitung. Zajímal se o rozvoj ovocnářství a produkci hedvábí.[3] Roku 1841 odešel ze semináře a působil pak jako duchovní na několika místech v Kraňsku. Během působení v obci Preska byl stižen plicní chorobou, která mu na pět let znemožnila pokračovat ve svém povolání. Po několika letech v těžké sociální situaci nastoupil roku 1848 jako hofmistr k hraběti Thurnovi v Radovljici. Tehdy se stal natolik vlivným, že během Revoluce 1848–1849 v revolučního roku 1848 přesvědčil své krajany v Horním Kraňsku, aby nevyslali své poslance na Frankfurtský parlament.[2] Během roku 1848 čile publikoval v tisku a udržoval kontakty s četnými slovinskými buditeli. Vyslovoval se za práva slovinského jazyka.[1]
Koncem roku 1849 se vrátil do duchovní služby, když nastoupil jako farář do Preddvoru, kde po několik let zajišťoval i školní výuku.[2] Od roku 1861[2] působil jako farář v Breznici, kde založil vzornou ovocnou zahradu a psal články o ovocnářství do listů Novice a Učiteljski tovariš. Nadále byl aktivní v slovinském národním hnutí a napsal několik modlitebních knih v slovinštině.[3]
Roku 1867 byl zvolen na Kraňský zemský sněm za kurii venkovských obcí, obvod Radovljica, Kranjska gora.[2][1] Zemský sněm ho 6. dubna 1867[2] zvolil i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo), za kurii venkovských obcí v Kraňsku. Rezignoval počátkem roku 1870 v rámci hromadných rezignací federalisticky orientovaných poslanců Říšské rady.[4] Na Říšské radě vystupoval proti liberálnímu zákonodárství navrhovanému ministrem Eduardem Herbstem.[1]
Na mandát v zemském sněmu rezignoval pro nemoc v září 1874.[1][5] Od roku 1875 pobýval na penzi v Preddvoru a Tupaličích, kde ještě téhož roku zemřel.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g Pintar, Lovro [online]. Slovenski biografski leksikon [cit. 2015-03-12]. Dostupné online. (slovinsky)
- ↑ a b c d e f g Reichsraths-Almanach für die Session 1867. Vídeň: K.k. Hof- und Univ.-Buchhandlung Wien, 1867. Dostupné online. Kapitola Pintar (Lovro), s. 133. (německy)
- ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 8. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Pintar, Lovro (1814-1875), Seelsorger und Politiker, s. 86. (německy)
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Národní listy, 15. 9. 1874, s. 2.
