Lovecraftovský horor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Lovecrafovský horor je subžánr hororové beletrie, jenž klade důraz na psychologický strach z neznáma (v některých případech nepoznatelna) namísto krve a dalších prvků šoku, i když ty mohou být přítomny také. Je pojmenován po americkém spisovateli H. P. Lovecraftovi (1890 – 1937).

Původ[editovat | editovat zdroj]

Lovecraft použil tento styl vyprávění příběhu ve svém vlastním mýtu, jenž zahrnoval spojení nadpřirozena, předlidských a mimozemských prvků. Jeho práce byla inspirována předchozími autory jako byli Edgar Allan Poe a Algernon Blackwood. Charakteristickým znakem Lovecraftovy práce je tzv. kosmicismus: pocit, že běžný život je tenkou oponou okolo skutečné reality, která je příliš cizí a abstraktní, než aby ji běžný člověk mohl snést bez ztráty příčetnosti nebo duševního otřesu.

Lovecraftovy práce se často odehrávají ve venkovské Nové Anglii a množství z jeho prací pokračuje v tom smyslu, že to, co člověk nechce poznat může být blíže k povrchu běžného života na místech daleko od přeplněných měst moderní civilizace. Nicméně, Lovecraftovský horor není v žádném případě omezen na venkov; Děs redhookské čtvrti se například odehrává v přelidněném etnickém ghettu.

Témata Lovecraftovského hororu[editovat | editovat zdroj]

Některá témata nacházející se v Lovecraftově práci jsou považována za součást "lovecraftovské" práce.

  • Anti-antropocentrismus, misantropie obecně. Lovecraftova práce se zaměřuje na charakterizaci lidí v souladu s jeho pohledem na lidstvo, coby nedůležitý bod ve vesmíru a modernistický trend spisovatelství v době jeho spisovatelské činnosti.
  • Zaujatost útrobními strukturami. Hororové rysy Lovecraftových příběhů směřují k použití polo-rosolovitých substancí, jako je sliz, na rozdíl od standardních hororových prvků jako jsou krev, kosti a mrtvoly.
  • Archaický styl psaní. Často i při práci s moderní technologií, Lovecraft tíhl k anachronismu stejně silně jako k užívání staromódních výrazů pro některé věci.Například, používal výraz "men of science"(muž vědy) namísto moderního slova, "scientist" (vědec), a mnohdy psal "show" jako "shew".
  • Odloučenost. Lovecraftovští hrdinové (jak v původních spisech tak i v moderních adaptacích) mají sklon být izolovanými jedinci, obvykle s vědeckými nebo badatelským sklonem.
  • Bezmoc nebo beznaděj. I když mohou Lovecraftovi hrdinové způsobit problémy nepřátelským silám, jejich vítězství jsou dočasná a obvykle za ně zaplatí vysokou cenu. Jindy nedokáží jednoduše utéct pryč, místo toho jsou nasměrováni jinými silami ke svému zoufalému konci.
  • Nezodpovězené otázky. Postavy Lovecraftových příběhů vzácně nebo ne zcela úplně chápou, co se s nimi děje a obvykle se pomátnou, když se to pokusí pochopit.
  • Křehkost duševního zdraví a jeho zranitelnost. Postavy jsou neschopné se duševně vyrovnat s nepřiměřenými a téměř iracionálními pravdami, jichž byli svědky a nebo které slyšely. Snaží se vyrovnat duševní napětí, což jak Lovecraft ilustruje, je často příliš obtížné a vlády se ujímá nepříčetnost.

Spolupracovníci a následovníci[editovat | editovat zdroj]

Mnoho z Lovecraftova vlivu je druhotné, neboť byl přítelem, inspirátorem a korespondentem dalších autorů, kteří se svými výtvory proslavili. Někteří z nich pracovali s Lovecraftem na společných příbězích. Mezi jeho nejslavnější přátele a spolupracovníky patří například Robert Bloch (autor Psycha); Robert E. Howard (stvořitel Barbara Conana) a August Derleth, jenž přispíval k Mýtu Cthulhu.

Pozdější autoři hororu také čerpali z Lovecraftova díla. Zatímco někteří autoři přímo odkazovali na elementy jeho mýtů, mnozí další použili tón a atmosféru jeho práce, aniž by převzali a odkazovali na samotné její prvky. Někteří lidé zastávají názor, že Lovecraft je spolu s Edgarem Allanem Poem nejvlivnějším autorem moderního hororu.

Do konce 20.století se Lovecraft stal čímsi jako ikonou populární kultury, v důsledku nespočetných interpretací a odkazů na jeho práci. Mnohé z nich vybočují z oblasti "Lovecraftovského hororu" a zde se o nich nehovoří.

Literatura a umění[editovat | editovat zdroj]

Lovecraftova práce, ponejvíce publikovaná v pulp-magazínech, nikdy neměla stejnou míru vlivu na literaturu, jako práce jeho vrstevníků vysoké moderny jako byli Ernest Hemingway a F. Scott Fitzgerald. Nicméně je jeho dopad stále hluboce a silně cítit mezi nejslavnějšími autory současné beletrie. Fantazie argentinského spisovatele povídek a esejisty Jorge Luise Borgese obsahují jistou podobnost s Lovecraftovými sny nejvíce ovlivněnými povídkami a Borges věnoval svůj příběh There Are More Things Lovecraftovi. Kontroverzní francouzský prozaik Michel Houellebecq zmiňoval Lovecrafta jako svou inspiraci a napsal dlouhý esej o Lovecraftovi nazvaný H. P. Lovecraft: Against the World, Against Life, v němž odkazuje na cyklus Cthulhu jako na "velké texty". Taktéž dílo slovenského experimentálního spisovatele Jozefa Kariky je inspirováno Lovecraftem a jeho dílo je v Karikových knihách mnohokrát citováno.

Lovecraftův sklon k snovým pohledům a biologické morbiditě také hluboce inspiroval výtvarné umělce jako jsou Jean "Moebius" Giraud a H.R. Giger. Gigerova kniha maleb, které vedly přímo k mnoha designům pro film Vetřelec byla pojmenována Necronomicon, což je jméno fiktivní knihy objevující se v mnoha příbězích Lovecraftova mýtu. Dan O'Bannon - původní autor scénáře k filmu Vetřelec také zmínil Lovecrafta coby hlavní inspiraci pro film. Spolu s Ronalde Shussetem později napsal scénáře k hororům Dead & Buried a Hemoglobin, které byly uznány jako pastiše Lovecrafta.

Komiks[editovat | editovat zdroj]

Lovecraft přes svět komiksu vrhá dlouhý stín. Ten nezahrnuje jen adaptace jeho příběhů jako jsou H. P. Lovecraft's Cthulhu: The Whisperer in Darkness, Graphic Classics: H.P. Lovecraft a MAXův Haunt of Horror, ale také začlenění mýtů do nových příběhů.

Alan Moore se nejzřetelněji dotkl Lovecraftovských témat ve svých The Courtyard a Yuggoth Cultures and Other Growths, ale také ve svém Black Dossier. Gordon Rennie se neomezil pouze na použití množství Lovecraftových výtvorů, jako jsou Čo-Čo, v příběhu Necronauts, ale také zahrnul samotného Lovecrafta jako postavu spolu s jeho inspirátorem Charlesem Fortem, tato kombinace se znovu objevila v Fort: Prophet of the Unexplained.Necronauts nebyli prvním zástupcem Lovecraftovského hororu v komiksu 2000 AD jako Morrisonův Zenith obsahující eponymního hrdinu, jenž se pokouší zastavit Lloigory, známé také jako Mnohoúhlí. Entity nazývané Mnohoúhlí se také vyskytují v dějové linii příběhu Realm of Kings, kde vládnou alternativní realitě.

Boom! Studios spustili množství řad postavených na Cthulhu a ostatních postavách mýtu, například Cthulhu Tales a Fall of Cthulhu.

Stvořitel Hellboye Mike Mignola označil za hlavní inspiraci svých knih Lovecrafta spolu s Robertem E. Howardem a legendou o Draculovi.

Nový webový komiks Lovecraft is Missing debutoval 1. října 2008. Odehrává se roku 1926 před publikací Volání Cthulhu a splétá prvky Lovecraftových dřívějších příběhů.

Umělec mangy Junji Ito byl silně inspirován Lovecraftem.

Fiktivní psychiatrická léčebna Arkham Asylum z komiksů o Batmanovi, byla pojmenována po fiktivním městě Arkhamu. Arkham je hlavní prvek v Mýtu a objevuje se v mnoha Lovecraftových dílech.

Film a televize[editovat | editovat zdroj]

S příchodem filmu se lovecraftovský horor stal skutečným podžánrem, netvořícím pouze adaptace Poea a Lovecrafta, ale vytvářejícím základnu, z níž bylo vytvořeno mnoho hororových filmů z padesátých a šedesátých let. Jeden pozoruhodný tvůrce béčkových filmů Roger Corman, známý svým filmem z roku 1965 Die, Monster, Die! (volná adaptace Barvy z kosmu) způsobil, že tvůrci filmů znovu přehodnotili hodnotu lovecraftovského hororu.

Řady Night Gallery z let 1969-73 od Roda Serlinga, jsou adaptací dvou Lovecraftových příběhů, Pickmanův Model a Chladný Vzduch. Epizoda "Professor Peabody's Last Lecture", popisuje osud muže, který čte Necronomicon a objevuje se v ní student jménem "Mr.Lovecraft". Další pět minut dlouhá kapitola nese název "Ms. Lovecraft Sent Me", je o chůvě a jejím podivném klientovi. Peabody je také jméno, které Lovecraft použil ve svých Horách Šílenství.

V pozdních 70. letech bylo oživení hororového žánru založeno na úspěších filmu Carrie od Stephena Kinga a Briana de Palma, Halloweenu Johna Carpentera a Vetřelce od Dana O'Bannona a Ridleyho Scotta. Všechny tři filmy posouvají Lovecraftovský vliv na novou úroveň a jejich autoři byli hluboce ovlivněni Lovecraftovým dílem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lovecraftian horror na anglické Wikipedii.