Lov velryb

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ulovená velryba

Lov velryb je druh mořského rybolovu, během kterého jsou velrybářskou flotilou loveni velcí mořští savci (velryby, plejtváci apod.). Má značný vliv na decimaci druhů a některé přivedl na nebo dokonce za hranici vyhubení.[zdroj?] Jedná se taktéž o jeden z tradičních způsobů obstarávání obživy některých národů a svým způsobem i součástí jejich kulturního dědictví.[zdroj?] Některé organizace však toto zpochybňují a snaží se bojovat proti tomu bojovat.[zdroj?]

Lov velryb je celosvětově upraven Mezinárodní úmluvou o regulaci velrybářství a Mezinárodní velrybářskou komisí (IWC). Česká republika přistoupila k úmluvě v roce 2004[1] (začala platit v roce 2005) a následně se stala členem IWC, kde spolu s dalším členy Evropské unie prosazuje ochranu velryb před vyhubením.[2]

Některé státy, jako například Island, Norsko nebo Japonsko[3] nerespektují mezinárodní moratorium na lov velryb vydaný IWC v roce 1986. Japonsko tvrdí, že loví velryby pro vědecké účely.[4] Předpokládá se, že většina masa z těchto lovů skončí v japonských restauracích,[5] kde je velrybí maso velice ceněno. Lékaři však varují, že maso velryb obsahuje množství nebezpečných chemických látek jako jsou polychlorované bifenyly, DDT nebo rtuť a že pojídání velrybího masa a tuku může ohrožovat zdraví lidí.[6]

Výjimka ze zákazu lovu byla poskytnuta jen obyvatelstvu Sibiře, Aljašky a Grónska, kde je povolen jen lov některých druhů.[7] Velrybí maso je pro tyto skupiny lidí důležitým zdrojem obživy. I oni však musí dodržovat určený limit. Některé domorodé metody lovu jsou z dnešního pohledu poměrně drastické, když jsou velryby vracející se z jihu nahnány loděmi do zálivu, kde jsou ostrými bodáky trhány tak dlouho, než vykrvácí.[zdroj?] Známý je například lov velryb na Faerských ostrovech.

Počet velryb se ve světových vodách rapidně snížil, i když přesné počty nejsou přesně známé. Odhaduje se, že z celkového počtu 250 000 plejtváků obrovských do současnosti zbylo již jen něco přes 450 kusů.[3]

Právní spor ohledně lovu

Austrálie koncem května roku 2010 podala žalobu k Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu k ukončení lovu velryb v antarktických vodách, který provádí Japonsko. Podle Austrálie jde o komerční lov stovek velryb jen vydávaný za výzkumný program schválený Mezinárodní velrybářskou komisí. Austrálie vyslala v roce 2008 loď, která pořídila videozáznamy a fotografie japonského lovu velryb ve vodách kolem Antarktidy ve snaze získat důkazy k soudu.[8] Soud v Haagu započal v červnu 2013.[9] V březnu 2014 soud rozhodl, že Japonsko neprovádí lov velryb pro vědecké účely a musí se tak podřídit závazku na zákaz komerčního lovu.[10]

Odkazy

Reference

  1. USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 28. dubna 2004 č. 416 k návrhu na přístup České republiky k Mezinárodní úmluvě o regulaci velrybářství a k protokolu k této úmluvě [online]. VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY [cit. 2008-08-09]. Dostupné online. 
  2. VALIŠ, Zdeněk. Česko trvá na zákazu komerčního lovu velryb [online]. Český rozhlas, 2007-2-16 [cit. 2008-08-09]. Dostupné online. 
  3. a b Kdy člověk sní poslední velrybu? [online]. [cit. 2008-08-09]. Dostupné online. 
  4. Evropská komise proti japonskému lovu velryb [online]. Evropská komise, 2008-2-11 [cit. 2008-08-09]. Dostupné online. 
  5. Asahi Šimbun: Jíst velryby je v Japonsku víc politika než tradice [online]. ekolist.cz, 2008-4-30 [cit. 2008-08-09]. Dostupné online. 
  6. Miroslav Šuta: Nejezte velryby! Jsou plné nebezpečných chemikálií, respekt.cz, 20. ledna 2009
  7. Sdělení Evropské Komise Evropskému parlamentu a Radě o postupu Společenství v oblasti lovu velryb /* KOM/2007/0823 v konečném znění */ [online]. Evropská komise [cit. 2008-08-09]. Dostupné online. 
  8. Austrálie podala žalobu k ICJ kvůli lovu velryb [online]. ČTK, 2010-6-1, rev. 2010-6-1 [cit. 2010-06-01]. Dostupné online. 
  9. SIMONS, Marlise. Court Hears Arguments on Whaling by Japan [online]. The New York Times [cit. 2013-06-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Japonsko musí skončit s lovem velryb, rozhodl soud [online]. Aktuálně.cz, 2014-03-31 [cit. 2014-03-31]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy