Louis-Ferdinand Céline

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Louis-Ferdinand Céline (1932)

Louis-Ferdinand Céline, vlastním jménem Louis-Ferdinand Destouches, (27. května 1894 Courbevoie u Paříže1. července 1961 Meudon, Francie) byl francouzský lékař a spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Destouches pocházel z chudé rodiny původem z Normandie a z Bretaně. Bojoval v první světové válce, kde byl těžce raněn do ramene a prohlášen za 70% invalidu. Zranění mělo celoživotní následky. V roce 1924 vystudoval lékařství, pracoval v hygienické sekci Společnosti národů a v roce 1928 se usadil a otevřel si praxi na předměstí Paříže, v Clichy. Po nocích psal.

Jeho prvotinou je román Cesta do hlubin noci (1932), v němž bez servítků vylíčil hrůzu vlastních válečných zážitků, toulek po Africe i praxi chudinského lékaře na předměstí . Kniha zapůsobila pro svou otevřenost a neotesaný, ale novátorský styl jako zjevení a zajistila mu okamžitý úspěch po celé Evropě. Podařilo se mu zlomit mnoho konvencí, např. užíváním slangu a vulgarismů. Céline totiž nesnášel vymydlený jazyk literárních salónů; chtěl psát tak, jak mluví obyčejní lidé. Manipulací a intrikami se stalo, že Cesta do hlubin noci nedostala Goncourtovu cenu.

Podobné nadšení vyvolala Célineova druhá kniha Smrt na úvěr (1936). V tomto rozsáhlém románu, odehrávajícím se na chudém předměstí Paříže před I. světovou válkou, se autor vrací k neuvěřitelným a drsným příhodám ze svého dětství. Román přináší ještě radikálnější uvolnění stylu.

V roce 1937 se Céline vrátil ze Sovětského svazu. Napsal o tom pamflet Má vina (Mea Culpa, 1937), kde beze všech příkras popsal, jak to v SSSR reálně funguje. Následovaly tři antisemitské pamflety: Bagately k masakru (Bagatelles pour un massacre, 1937), Škola mrtvol (L'École des cadavres, 1938) a Z ostudy kabát (Les Beaux Draps, 1941). Jejich vydávání je ve Francii zakázáno.

Ačkoliv nebyl představitelem vichystického režimu, měl obavy, že bude stíhán za kolaboraci kvůli pamfletům, které by takto mohly být vnímány. Proto v roce 1944 odešel do německého Sigmaringenu, kam se již dříve uchýlila vichystická vláda, a odtud dále do Dánska. Ve Francii byl v nepřítomnosti odsouzen k propadnutí poloviny majetku a ztrátě občanských poct. V Dánsku strávil rok ve vydávací vazbě, ale v roce 1951 byl amnestován a vrátil se do Francie. Z těchto zážitků pak vznikla série jeho pozdních románů.

Vrátil k medicíně, což mu moc nevynášelo, a žil a ordinoval v Meudonu u Paříže v domě, kde dosud žije jeho vdova Lucette Almanzor[zdroj?].

Céline je považován za jednoho z největších francouzských romanopisců a mistrů jazyka 20. století. Protože byl ostrý odpůrce establišmentu, jsou jeho názory vysoce kontroverzní. Byl přesvědčený antisemita a rasista. Nebyl ale členem žádné organizované skupiny a faktická podoba antiestablišmentových hnutí se mu hnusila.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Féerie pro jindy I a II (Féerie pour une autre fois, 1954 a posmrtně), česky 2011, překlad Anna Kareninová

Citáty[editovat | editovat zdroj]

  • Trik Židů, kteří jsou „pronásledováni“ a „mučedníky“, nikdy nepřestane fungovat na pitomé árijské paroháče. Jsou to oni, kteří nás pronásledují. Jsme oběťmi mučedníků.
  • Židé se bojí jen jedné věci, komunismu bez Židů.
  • Především musí být zabráněno válce… Nechci jít do války kvůli Hitlerovi, připouštím, ale nechci jít do války proti němu, kvůli Židům… Hitler nemá rád Židy. Já také.
  • Angličani našimi spojenci? Kulový! Další velký švindl!
  • Jsme mistry světa ve vychloubání.
  • Během první světové války zahynulo 1 350 francouzských Židů. To představuje jednoho Žida za každých 1 300 zabitých Francouzů [1 750 000 mrtvých]. Myslím, že tato 1/1300 zabitých nejpřesněji představuje úhrn židovských práv v naší zemi. Rád jim dám 1/1300 práv praktikovat každé svobodné povolání. Tak například v medicíně, kde máme kolem 30 000 francouzských lékařů, bych akceptoval 23 Židů jako kolegy! Rád!

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]