Lordan Zafranović
| Lordan Zafranović | |
|---|---|
 Lordan Zafranović v pražské La Fabrice (2015) | |
| Narození | 11. února 1944 (80 let) Maslinica, Šolta  Jugoslávie |
| Alma mater | Akademie múzických umění v Praze Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze |
| Aktivní roky | 1961– |
| Příbuzní | Andrija Zafranović (sourozenec) |
| Umělecké ceny | |
1979 – Okupace ve 26 obrazech (nominace) 1981 – Pád Itálie 1986 – Večerní zvony | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lordan Zafranović (* 11. února 1944 Maslinica, Šolta) je chorvatský režisér jugoslávského původu, vrcholný představitel tzv. černé vlny jugoslávského filmu.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Po studiu literatury a vizuálního umění na univerzitě ve Splitu přešel Zafranović na pražskou FAMU, kde v roce 1971 promoval jako absolvent režie ve třídě Elmara Klose. Skupina uznávaných jugoslávských režisérů, kteří v 60. a 70. letech na této škole studovali, se souhrnně označuje jako tzv. Pražská škola. Kromě Zafranoviće se do této školy řadí i Emir Kusturica, Goran Paskaljević či Rajko Grlić.
Jeho první práce, které vznikaly na počátku 60. let, byly především krátkometrážní experimenty s absurdními situacemi se sklonem ke grotesce – za ně se mu dostalo ocenění Mistra amatérského filmu. Prvním jeho celovečerním filmem byla v roce 1969 Nedjelja (Neděle). Výrazně na sebe Zafranović upozornil v roce 1975 snímkem Muke po Mati (Utrpení Matouše), který mu později vynesl i cenu kritiky. Snímek byl i jeho první spoluprací s avantgardním bělehradským spisovatelem Mirkem Kovačem, který pro něj v budoucnosti napsal i další filmové scénáře.
Nejznámějším dílem Lordana Zafranoviće je potom válečná trilogie, reflektující běžný život v Jugoslávii za druhé světové války. Její první díl, Okupace ve 26 obrazech (1978), byl oceněn Velkou Zlatou arénou na letním filmovém festivalu v Pule (dnešní Chorvatsko) a dalšími 22 cenami na dalších světových festivalech. Příběh vyprávějící osudy dvou mladých mužů v okupovaném Dubrovníku se dočkal i dvou volných pokračování – Pád Itálie (1981) a Večerní zvony (1988). Tato trilogie vzbudila svého času velký ohlas i mezi laickou veřejností. Kontroverzní spojení erotiky s politickým cítěním (inspirováno režiséry Pierem Paolem Pasolinim, Luchinem Viscontim a Bernardem Bertoluccim) i samotné znázornění nevybíravého chování Chorvatů za války donutilo svého režiséra po roce 1990 přiznat, že je politickým disidentem v postjugoslávském Chorvatsku.
V polovině 80. let se zaměřil na intimní milostná témata prodchnutá erotikou, například snímkem Kousnutí anděla (1984). Mimo to natočil Zafranović i mnohé televizní inscenace pro Radiotelevizija Srbije a Hrvatska radiotelevizija. V 90. letech se vrátil do Prahy, kde natočil film Má je pomsta. V roce 2012 uvedla televize jeho dokumentární cyklus Tito – poslední svědci testamentu.
Lordan Zafranović nyní žije střídavě v Chorvatsku a v Praze.
Filmografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]
| 1969 | Neděle |
| 1973 | Kronika jednoho zločinu |
| 1975 | Utrpení Matouše |
| 1978 | Okupace ve 26 obrazech |
| 1981 | Pád Itálie |
| 1984 | Kousnutí anděla |
| 1986 | Večerní zvony |
| 1988 | Haloa – prázdniny kurvy |
| 1994 | Úpadek století – testament L. Z. |
| 1995 | Má je pomsta |
| 2012 | Tito – poslední svědci testamentu |
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lordan Zafranović na anglické Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lordan Zafranović na Wikimedia Commons - Lordan Zafranović ve Filmové databázi
- Lordan Zafranović v Česko-Slovenské filmové databázi
- Lordan Zafranović na Kinoboxu
- Lordan Zafranović v Internet Movie Database (anglicky)
- Lordan Zafranović na webu České televize
