Lokomotiva ET21

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lokomotiva ET21-57 z první série

Lokomotivy řady ET21, u privátních dopravců označeny též jako řada 3E, jsou šestinápravové elektrické lokomotivy vyráběné jako typ lokomotivkou Pafawag. První série označená typem 3E byla vyráběna v letech 1957-1960, upravená série 3E/1 pak v letech 1960-1971.[1]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva je určena pro provoz na stejnosměrné napájecí soustavě 3 kV DC a má uspořádání pojezdu Co'Co'. Na lokomotivě je šest trakčních motorů o celkovém výkonu 1860 kW, maximální rychlost je 100 km/h, hmotnost ve službě 120 tun u verze 3E a 114 tun u verze 3E/1. Celková délka lokomotivy je 16 820 mm.[1]

Dodávky a provoz[editovat | editovat zdroj]

Stroj 3E-009 dopravce PTK Holding

Z první série 3E bylo v letech 1957-1960 dodáno 69 kusů (ET21-01 až ET21-69) státním drahám Polskie Koleje Państwowe (PKP)[1] a v letech 1959-1960 14 kusů pro tzv. pískové železnice[2] provozované podnikem Przedsiębiorstwo Materiałów Podsadzkowych Przemysłu Węglowego (PMP PW).[3] Následovala série 3E/1, z níž bylo v letech 1960-1971 dodáno PKP 589 kusů (ET21-70 až ET21-658), dalších 54 kusů bylo v letech 1961-1971 dodáno PMP PW.[2]

Od poloviny 80. let 20. století začalo PKP postupně vyřazovat nejstarší lokomotivy řady ET21, část z nich pak přešla k podnikům mimo PKP.[2] Z první série lokomotiv PKP zůstal dodnes (2010) v provozu pouze stroj ET21-57, který je umístěn ve skanzenu Chabówka.[3] Několik dalších strojů z druhé série je dosud v provozu u dopravce PKP Cargo.[1]

V rámci transformace PMP PW se lokomotivy patřící původně tomuto podniku dostaly do rukou soukromých dopravců, kde jsou zpravidla označovány řadou 3E, přestože se - s výjimkou stroje 3E-74 DB Schenker Rail Rybnik - nejedná o lokomotivy z první série.[2] V současnosti provozují stroje této řady soukromí dopravci DB Schenker Rail Polska, DB Schenker Rail Rybnik, DB Schenker Rail Zabrze a CTL Logistics.[4] Jeden stroj této řady - ET21-100 - provozuje dopravce ORLEN KolTrans, který jej získal z muzea Jaworzyna Śląska, kde byl odstaven jako nepojízdný exponát.[5] Lokomotivu s označením 3E/1M-201 (ex ET21-464 PKP) pak vlastní firma Przedsiębiorstwo Handlowo-Usługowe "Lokomotiv" Bronisław Plata, která ji dále pronajímá dopravcům; v tomto případě se jedná o stroj používaný od roku 1994 ve stanici Lublin jako tzv. stacionární topné zařízení, který byl odkoupen od dopravce PKP Przewozy Regionalne a v roce 2009 opraven v ZNTK Oleśnica.[6]

Lokomotiva 3E/1-76 PCC Rail byla v roce 2008 testována na českém zkušebním okruhu u Velimi.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d TERCZYŃSKI, Paweł. Atlas lokomotyw. Poznań : Poznański klub modelarzy kolejowych, 2004. ISBN 83-920757-1-4. S. 35. (polsky) 
  2. a b c d TERCZYŃSKI, Paweł. Atlas lokomotyw. Poznań : Poznański klub modelarzy kolejowych, 2004. ISBN 83-920757-1-4. S. 131. (polsky) 
  3. a b GALKA, Tomasz. STANDARD-GAUGE LOCOMOTIVES IN POLAND [online]. REV. 2010-03-19, [cit. 2010-04-14]. Kapitola ET21. Dostupné online. (anglicky) 
  4. TERCZYŃSKI, Paweł. Atlas lokomotyw. Poznań : Poznański klub modelarzy kolejowych, 2004. ISBN 83-920757-1-4. S. 146-147. (polsky) 
  5. ŠTEFEK, Petr. Elektrická lokomotiva 3E-100 dopravce ORLEN KolTrans. Stránky přátel železnic [online]. , březen 2007 [cit. 2010-04-14]. Dostupné online.  
  6. 3E/1M-201 [online]. [cit. 2010-04-14]. Dostupné online. (polsky) 
  7. ŠTEFEK, Petr. Zkoušky polské lokomotivy 3E/1 ve Velimi. Stránky přátel železnic [online]. , září 2008 [cit. 2010-04-15]. Dostupné online.  

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu PKP class ET21 ve Wikimedia Commons